5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > BLBÁ NÁLADA VE ŠKOLSTVÍ

BLBÁ NÁLADA VE ŠKOLSTVÍ

Autor: Bohumil Kartous | Datum: 11.2.2009 | Vydání: 2/2009

Před koncem roku byly zveřejněny výsledky mezinárodního průzkumu v oblasti výsledků vzdělávání Trends in International Mathematics and Science Study, zkráceně TIMMS. Toto respektované mezinárodní šetření se uskutečnilo již potřetí a navázalo tak na výsledky z let 1995 a 1999. Bylo tedy možné porovnávat a pro Českou republiku nedopadlo toto porovnání věru dobře.

Bývalý prezident Václav Havel pojmenoval v době svého posledního prezidentského mandátu atmosféru v české společnosti jako „blbou náladu“. O tomto hodnocení se vedly dlouhé spory, zda skutečně vystihuje společenské klima nebo zda se jedná o subjektivní pocit.

Pokud bychom chtěli hodnotit podobným způsobem české školství, máme k tomu řadu důležitých informací, které komentátorům celospolečenského dění chyběly. Výsledky TIMMS patří k těm nejdůležitějším a nejvěrohodnějším. Podle nich v českém školství blbá nálada vládne a v některých ohledech se dokonce stupňuje.

Výsledky a zdánlivě nesouvisející souvislosti

Objektem šetření byli žáci 4. a 8. tříd základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a dále také jejich učitelé a ředitelé škol. Pro úplnost dodejme, že testování proběhlo v rozmezí března až května v roce 2007. Ty důležité výsledky jsou alarmující. Čeští žáci prokazují rapidně se zhoršující výsledky vzdělávání v matematice. Úroveň vzdělání v přírodních vědách v porovnání s minulostí stagnuje. A co je ještě horší, výsledky prokázaly negativní a dlouhodobě se zhoršující vztah žáků k matematice, ale i k dalším předmětům. To jsou nejčastěji zmiňované problematické výsledky, ale jsou tu i další. Třeba nízká úroveň aspirací na vzdělání, potvrzující doposud dominující identifikaci se společenským statusem „středoškoláka“. ČR je charakteristická tím, že oproti značné mase lidí se středoškolským vzděláním zaostává v počtu lidí se vzděláním vysokoškolským. V tomto duchu se nesou i aspirace českých žáků, kde je ČR opět na chvostu porovnávaných zemí.

Za jednu z nejméně potěšitelných zpráv považuji zjištění, že v hodnocení školního klimatu (konkrétně u učitelů 4. ročníků) dopadla Česká republika nejhůře ze všech srovnávaných zemí.

Souvisejí vzájemně tato zjištění? A pokud ano, tak jak? Připomeňme si efekt mávnutí motýlího křídla, které řadou navazujících událostí způsobí bouři na druhé straně zeměkoule. V tomto případě dokonce nemusíme rekonstruovat zdánlivě neuvěřitelnou kauzalitu, abychom dokázali uvést do vztahu atmosféru na českých školách a vývoj ve výsledcích žáků. Ani jedno přitom nemusí být tím spouštěcím mechanismem, ale třeba jen různými symptomy téhož procesu, který se v posledních letech v oblasti vzdělávání děje.

Vztahy odehrávající se na pozadí školy ovlivňují výuku

Doplním „pozitivistická“ data o spíše fenomenologické pojetí vlastní zkušenosti, kterou s výsledky TIMMS konfrontuji. Z osobní komunikace s učiteli vím, že často považují atmosféru na školách, s vědomím její komplikovanosti a vrstevnatosti, za nepříliš dobrou. Nejčastějším společným rysem tohoto hodnocení je určitá bezmoc, kterou učitelé cítí a kterou nejsou, v existující struktuře vztahů, schopni změnit. Charakterizoval bych tento stav jako to, co asi Václav Havel myslel onou „blbou náladou“, tedy jako kombinaci pasivity, zahořklosti a apatie vedoucí ke stavu vnitřní nespokojenosti bez viditelných vnějších dopadů. Reálně se z těchto zkušeností jeví vztahy ve školách jako nezdravé, jako vztahy založené často na formálním přijetí nadřízenosti a podřízenosti, vztahy postrádající důvěru, která je velmi potřebná pro spolupráci. Jen velmi málo učitelů si dovolí říct, co si skutečně myslí. A pokud žije učitel v domnění, že nemůže říct, co si myslí, byť by to bylo v souladu s jeho svědomím i vědomím jeho plné právo, nemůže být z principu dobrým učitelem. Že se tyto vztahy, projektující se z pozadí do výuky, projeví i na žácích, není třeba nijak zvlášť dokazovat. Pokud chybí podmínky pro tvůrčí činnost, zůstává pouze mechanické a formalizované napodobování. A taková výuka v žácích nevybuduje vztah k tak abstraktním oblastem lidského myšlení, jako je matematika.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy