Řeč a klinický obraz poruch motorického systému

Řeč a klinický obraz poruch motorického systému

Řeč může být narušena širokým spektrem onemocnění mozku. Artikulaci bezprostředně ovlivňuje mechanismus nervových jader pontu a míchy, jejich činnost však řídí centra v mozkové kůře. Existují tedy mechanismy vyšší a nižší; vyšší jsou mozkové, nižší jsou bulbární.
- William R. Gowers, Příručka chorob nervového systému, 1888

Dysartrie

Aby byl logoped schopen pečovat o pacienty s dysartrií, musí porozumět funkci hlavových nervů a dalších částí motorického a senzitivního systému. Ze studie na klinice Mayo vzešla definice, jež dysartrii charakterizuje jako poruchu, která vzniká v důsledku ochrnutí, slabosti nebo poruchy koordinace svalstva podílejícího se na tvorbě řeči a je neurologického původu (Darley , Aronson , Brown , 1969a). Tato definice zahrnuje všechny symptomy dané poruchami respirace, fonace, rezonance, artikulace a prozódie.
Poškození motorického systému, které vede ke vzniku dysartrie, může vzniknout kdekoli na dráze od mozku po samotný sval. Výše uvedení autoři na základě svých studií vymezili šest základních typů dysartrie, jež vycházejí z neuroanatomických charakteristik postižení a z akusticko-percepčního posouzení řeči. V této kapitole rozdělíme jednotlivé typy dysartrie na základě neuroanatomické léze, onemocnění, z nichž tyto poruchy rezultují, a na základě vlivu těchto onemocnění na artikulaci, respiraci, fonaci, prozódii a polykání. Nejde o vyčerpávající popis ani o výčet všech onemocnění, jež mohou vést ke vzniku dysartrie. Proto bychom měli mít na paměti, že dysartrii může způsobit jakékoli onemocnění nebo trauma, jež postihuje hybnost, koordinaci a plánování pohybů řečového svalstva.

Léze horního motoneuronu

Postižení horního motoneuronu může vést ke spastické obrně a zvýšení reflexů. Dysartrie, která je následkem unilaterální léze horního motoneuronu, se klinicky liší od dysartrie, jež se spojuje s bilaterální lézí horního motoneuronu, tzv. spastické dysartrie.

Dysartrie vzniklá z unilaterální léze horního motoneuronu

Dysartrii, jež vzniká v důsledku unilaterální léze horního motoneuronu, je v odbor né literatuře věnována velmi malá pozornost (Duffy , 1995). Pravděpodobně za tím stojí skutečnost, že symptomy této poruchy jsou většinou mírné a někdy pouze přechodné. Ani v této kapitole nevěnujeme této problematice tak velkou pozornost jako spastické dysartrii, nicméně se jí zabýváme už proto, že se s touto poruchou můžeme setkat stejně často jako s jinými typy dysartrie, které uvádíme dále v této kapitole.
Primární příčinou dysartrie unilaterálního horního motoneuronu je cévní mozková příhoda (CMP). Mnohé z jiných příčin, jež způsobují poškození horního motoneuronu, vedou k difuznějšímu postižení mozku a často znamenají bilaterální poškození pyramidových drah. Poškození jedné z hemisfér a s tím související dysartrie z unilaterální léze horního motoneuronu může vzniknout rovněž v důsledku traumatu nebo tumoru. Tento typ dysartrie se může rozvinout v důsledku léze jakékoli hemisféry.
Pouze několik málo studií se věnovalo problematice narušené komunikační schopnosti při unilaterální lézi horního motoneuronu (Duff y , Folger, 1986; Hartman, Abbs, 1992). Celkově se v těchto pracích autoři shodují na tom, že nejmarkantnějším rysem narušení řeči je nepřesná artikulace. V mnoha případech se rovněž popisuje zpomalené tempo a nepravidelná artikulační selhání. Lze rovněž pozorovat drsný hlas, redukovanou hlasovou sílu a hypernazalitu. Tíže postižení je často popisována jako lehká nebo mírně závažná, mohou se ale rovněž vyskytnout hu období spontánního uzdravování výrazně zlepšuje, v některých případech přetrvává a v důsledku snížené srozumitelnosti řeči vyžaduje logopedickou terapii.

Polykání u pacientů s unilaterálním poškozením horního motoneuronu

Zkoumání pacientů s pravo- nebo levostrannou CMP ukázala, že mají – na rozdíl od zdravých jedinců – prodlouženou délku orální fáze polykání tekutin a polotuhých soust a vyskytuje se u nich penetrace do laryngeálního vestibula (Robbins , 1989). Narušení v orální fázi polykání bylo obzvláště patrné u pacientů s levohemisferálním poškozením. Na základě dalších výzkumů se zjistilo, že u pacientů s CMP v pravé hemisféře se vyskytují laryngeální penetrace a aspirace výrazně častěji než u pacientů s levohemisferální CMP (Robbins, 1989). U pacientů s CMP v pravé hemisféře byla také mnohem častěji shledána tichá aspirace (tj. aspirace bez výskytu reflexního kašle). Aspirace se rovněž vyskytovala více u pacientů s přední lézí než u pacientů se zadní lézí.
Evatt a kol. v roce 1993 publikovali závěry studie, v níž zkoumali polykání u 57 pacientů s akutní unilaterální CMP. Zjistili, že aspirace v důsledku nedostatečného vyčištění faryngeálního prostoru se vyskytovala u 39 % pacientů s lézí v pravé hemisféře a u 57 % pacientů s lézí v hemisféře levé. Výskyt aspirace byl u pacientů starších 65 let významně vyšší ve skupině osob s poškozením v levé hemisféře. Výzkum s využitím magnetické rezonance ukazuje, že pacienti s CMP by měli být bez ohledu na lokalizaci a stranu léze vždy individuálně vyšetřeni na přítomnost poruchy polykání, neboť i CMP malého rozsahu je ve více než 20 % případů spojena s aspirací (Alberts et al., 1992).