Mumlas

Mumlas

Mumlas seděl na horském hřebeni a ždímal si do pusy černý bouřkový mrak. Liják mu tekl po tvářích a do vousů, vystrašené blesky lítaly z mraku na všechny strany. Obr stiskl mrak ještě víc, až z něj vymáčkl ledové kroupy. Spokojeně je chřoupal a tvářil se významně, jako by ho někdo fotografoval. Ruce měl křivé jako kmeny borovic. A nohy? Příšerné! Rezavě chlupaté, kolena fialová… Kdyby byl jen trochu soudný, tak ty ošklivé nohy schová do dlouhých kalhot a nebude je předvádět v šortkách s jednou kšandou! Jenže Mumlas se o zevnějšek moc nestaral. Možná ani nevěděl, že mu v pětibarevných zcuchaných vlasech hnízdí havrani! Jedno ucho měl zarostlé mechem, z druhého mu rostl bodlák, pod ním mu místo náušnice viselo vosí hnízdo a na krku se mu jako přívěšek pro štěstí houpal umělý mamutí kel.
„Schovej se do kapsy!“ poručil Helemes Jejdovi. Skřítek by to udělal i bez obrova příkazu. Na rozkvetlou louku se vydržíte koukat třeba celý den, ale na takového šeredu stačí mrknout, a máte dost.
Poslední, co Jejdu při pohledu na Mumlase napadlo, bylo, že je určitě mnohem silnější než Helemes…