Globální terorismus, jeho činitelé a referenční objekty

Globální terorismus, jeho činitelé a referenční objekty

Někteří teroristé se sdružili do horizontální síťové struktury s celosvětovou působností, která pokrývá zhruba 60 zemí světa. Řídí se ideologickými poselstvími a doktrinálními tezemi svých nejvyšších vůdců, ale jinak jednají s velkou rozhodovací volností a nezávislostí na ústředí. Jejich prvořadým cílem je vynutit si podstatné omezení vlivu USA v islámském světě. Na to navazuje cíl dlouhodobějšího charakteru, kterým je vytvoření panislámského kalifátu v celém muslimském světě.
Od samého počátku své činnosti se globální teroristé stavějí do role mstitelů bojujících proti utrpení, strádání a ponížení jedné pětiny lidstva, která žije v mnoha státech Asie a Afriky, a má navíc početné diaspory v Evropě a v Severní Americe. Jejich nejvyšší předáci vytvořili pod vedením Usámy bin Ládina síť al -Káida, která pokrývá čtyři kontinenty – Asii, Afriku, Evropu a Ameriku.
Referenčním objektem globálního terorismu jsou mnohamilionové masy muslimů, jejichž podíl na celosvětové populaci neustále narůstá – z 18 % v osmdesátých letech na předpokládaných 30 % v roce 2025.129 Al -Káida využívá či spíše zneužívá nesporné utrpení deseti milionů prostých lidí v islámských zemích, kde se hromadí pocity frustrace, deprivace a naprosté beznaděje. Dále těží z rozporuplnosti politické situace v mnoha islámských zemích, zejména pak v Egyptě, v Saúdské Arábii a v Pákistánu, které svoji bezpečnost jednoznačně opírají o přímou angažovanost Spojených států. Tamní režimy jsou politicky vyčerpané a morálně zdiskreditované. Jejich nejvyšší činitelé vládnou autokraticky, nemají východisko ze současných těžkostí, postrádají vizi dalšího rozvoje. Laureátka Nobelovy ceny míru za rok 2003 Chirine Ebadi říká, že „zkorumpované režimy ve všech muslimských zemích si islám berou jako záminku k ospravedlnění svého nelegitimního vládnutí“.
A právě z nejproblémovějších zemí islámského světa se rekrutuje nejvíce členů stojících ve vedení bin Ládinovy organizace al -Káida. Ti v protikladu ke strnulosti proamerických režimů volají do boje za zlepšení života těch, kdo se stali obětí globalizace. Tento způsob jednání může těžit především ze skutečnosti, že „ti, kteří jsou chudí a vykořenění, mohou v terorismu spatřovat možnost pomsty i ocenění“.

Cíle globálního terorismu

Globální teroristé usilují o vysoký počet obětí, který svými psychologickými dopady přesahuje státní hranice a ovlivňuje veřejné mínění nejen v jedné zemi, ale v celém regionu, či dokonce v celém světě. Když udeří proti jednomu státu, pak se mu mstí nikoli za jeho vnitřní, ale za jeho zahraniční politiku uplatňovanou v různých oblastech světa. Hlavním cílem al -Káidy se na počátku 21. století stalo donutit západní země, a především USA, opustit Arabský poloostrov a zejména pak Saúdskou Arábii. Uplatňují nejbrutálnější možné metody a záměrně vraždí bezbranné lidi. Specialisté z RAND Corporation napsali, že ve srovnání s minulostí došlo k výraznému nárůstu počtu zabitých při atentátech. Nejvíce lidí zahynulo právě atentáty dne 11. 9. 2001.

Zneužívání stinných stránek globalizace

Při zdůvodňování svých cílů teroristé zneužívají rozporuplnost a stinné stránky procesu globalizace, které se projevují ve třech hlavních rovinách: kulturní, ekonomické a náboženské. Všem třem přitom přikládají velký význam a zdůrazňují jejich vzájemnou propojenost.
V kulturní rovině svůj boj vykládají jako nezbytnost diktovanou zájmem o uchování tradičních hodnot a zvyků tváří v tvář neustále sílící vlně západního sekularismu, materialismu, hédonismu a multikulturalismu. Říkají, že islámské země v globalizovaném mezinárodním uspořádání prohrávají a hrozí jim ztráta vlastní identity a hodnot. Z toho vyvozují, že je nezbytné, aby tato část světa i cestou ozbrojeného boje usilovala o uhájení své vlastní jedinečnosti. Vyhlásili nesmlouvavý boj dvěma skupinám nepřátel. Především jde o takzvané blízké nepřátele nebo odpadlické státy v islámském světě. K nim patří Saúdská Arábie, Egypt, Jordánsko a Pákistán. Bojují ovšem i proti vzdálenému nepříteli, tedy bezvěreckému Západu, který podporuje zkompromitované režimy v islámském světě.
V ekonomické rovině poukazují na nerovnoměrný ekonomický vývoj. Ekonomická periferie globalizovaného světa, kterou tvoří rozvojové a zejména islámské země, je na tom mnohem hůře než jádro, jímž je Západ. Někteří lidé v těchto zemích vnímají své postavení jako křivdu a jsou plni nenaplněných očekávání. Tím se vytváří potenciál pro extremistické názory. Právě mezi nimi také teroristé získávají nové bojovníky.
V náboženské rovině je soudobý džihád vysvětlován jako nezbytná reakce muslimského světa na domnělý duchovní útlak ze strany Západu, který do islámského světa šíří svůj vlastní morální a hodnotový úpadek. Při získávání stoupenců a vykonavatelů násilných řešení se zneužívá argumentace o vykoupení a odměně, jichž se má pachatelům teroristických útoků dostat v posmrtném životě. Jejich čin je prezentován jako oběť v zájmu celého islámského světa. Důležité je i to, že pozůstalým po pachatelích teroristických činů se dostává morálního uznání a velmi často i materiální pomoci. To vše pak tvoří základ jakéhosi „svatého terorismu“, prezentovaného jako boj za duchovní hodnoty jedné šestiny lidstva.
Islamisticky zdůvodňovaný a motivovaný terorismus cynicky zneužívá naprostou oddanost víře. Pohlaváři teroristických organizací z ní těží při negativní výchově atentátníků k naprosté bezcitnosti vůči obětem úderů. Do akcí je nasazují až tehdy, když v nich zcela potlačí výčitky svědomí nebo soucit. Další významnou charakteristikou globálního terorismu je všestranné využívání nových technologických vymožeností, které přinesla globalizace. Je to především spojení přes internet, síť mobilních telefonů, předávání zpráv, poselství a příkazů vypálených na digitálních nosičích šifrovacího softwaru.
Údery z 11. 9. 2001 znovu potvrdily, že terorismus je jedinou možností, jak zranit tak silnou a bohatou zemi, jakou jsou USA. Přímý střet či souboj by neměl sebemenší naději na úspěch. Je den z nejuznávanějších amerických odborníků na mezinárodní bezpečnostní vztahy, profesor Stanley Hoffmann, zdůrazňuje, že „špatně vyzbrojení jedinci vyzvali, překvapili a zranili dominantní světovou supervelmoc“. Ukázalo se, že globální terorismus může stírat rozdíly mezi malými a velkými, mezi slabými a silnými. Stal se ideálním vyrovnávacím nástrojem, na který neplatí ani ty nejmodernější a nejsofistikovanější zbraňové systémy.