Viktorie Bartoníčková; Alžběta Dvořáková: Cesta z mlčení

Viktorie Bartoníčková; Alžběta Dvořáková: Cesta z mlčení

Česká literární scéna, podobně jako ta zahraniční, je plná nejrůznějších titulů encyklopediemi hub počínaje a dechberoucími thrillery konče. Cesta z mlčení nepatří mezi knihy, po nichž se čtenáři ptají v knihovnách a vyhledávají je mezi regály knihkupectví. Člověka, který si ji vybere, však může nesmírně obohatit. Novela Cesta z mlčení je krátkým příběhem o boji s následky cévní mozkové příhody, z nichž tou nejproblematičtější je porucha řeči, tzv. afázie. A v tomto směru má tenhle titul rozhodně co nabídnout.
Krátký, sotva stostránkový knižní titul, nás hned na počátku seznamuje s vypravěčkou příběhu, sympatickou bývalou letuškou, která se společně se svou dcerou Emou a manželem Petrem vydává na několikadenní prázdninový pobyt do Londýna. Po jeho návratu na ní však doma čeká nepříjemné probuzení, když pocítí jasné následky cévní mozkové příhody. Nenadálý stav, při němž zjišťuje, že obyčejné každodenní úkony včetně oblékání trička jsou pro ni najednou obrovským problémem. Ihned je tedy hospitalizována v nemocnici a několik dní odkázána na pobyt na jednotce intenzivní péče. Jak pacientka záhy zjišťuje, že iktem způsobil nefunkčnost dobré poloviny jejích smyslů, a tak může jen pozorovat, co se kolem ní děje. Navíc není kvůli afázii ani schopná jakékoliv komunikace s lékaři a sama rozumí sotva desetině řečeného. Hrdinka tedy raději volí před realitou úkryt ve svých vlastních vzpomínkách a předkládá nám útržkovité vzpomínky ze svých leteckých dobrodružství po celém světě. Ačkoliv je bývalá letuška po několika týdnech hospitalizace propuštěna z nemocnice domů, její stav rozhodně nejeví známky nějakého zlepšení. Neschopná výraznější komunikace ani složitějších mechanických pohybů tak hrdinka musí čelit konfrontaci s každodenním životem, žít s rodinou, v níž ztratila postavení opory a krůček po krůčku bojovat proti svému největšímu nepříteli – afázii. Nevyhne se tak samozřejmě ani myšlenkám na sebevraždu nebo konfliktům s dospívající dcerou Emou, pro niž se její máma ze dne na den stala přítěží. Každodenní boj s afázií, který hrdinka absolvuje s pomocí své vlastní rodiny, přátel i odborníků, pak autorky Cesty z mlčení prokládají veskrze zábavnými nebo alespoň poutavými vzpomínkami na předchozí hrdinčinu kariéru letušky, a tak se čtenář ve společnosti vypravěčky dostává do indických chudinských čtvrtí, do zalidněného New Yorku nebo na palubu letadla, jehož let mohl být pro pasažéry i personál jejich posledním. Spíše smutnou atmosféru tak autorky prošívají pestrobarevnou nití a vážné vyprávění z vylidněného bytu, v němž se jedna žena snaží opět nastartovat svůj mozek, se tak rázem i pro běžného čtenáře stává mnohem snesitelnějším. V části bezprostředně po cévní mozkové příhodě je text zmatenější, než by se hodilo i na popis chaotických smyslových prožitků, důsledkem čehož je dezorientace čtenáře, která jen velmi těžko evokuje dezorientaci samotné postavy. Po zbytek knihy nicméně plyne děj už víceméně bez větších problémů, přičemž velkým kladem je bezesporu i viditelné vypravěčské umění, které zbytečně nepoutá pozornost čtenáře jazykovými prostředky a dává mu prostor pozorovat postupné zotavování hlavní hrdinky po cévní mozkové příhodě. Cesta z mlčení, jakkoliv je velmi poctivě sepsaným svědectvím přímo z první ruky (Viktorie Bartoníčková si sama následky cévní mozkové příhody vyzkoušela), není rozhodně knihou pro každého. Pokud však máte zájem dozvědět se zábavnou a nenásilnou formou, co to vlastně afázie je a jak lze proti ní bojovat, pak je právě tahle kniha vhodným kandidátem. Troufám si tvrdit, že po jejím přečtení toho budete o této poruše řeči vědět více než většina Čechů, přičemž budete zároveň obohaceni o další zajímavý čtenářský zážitek.

Jakub Ehrenberger

Zdroj: http://www.literarni.cz/