Psychologické zvláštnosti jedinců s mentální retardací

Psychologické zvláštnosti jedinců s mentální retardací

Z hlediska psychické struktury osobnosti mentálně retardovaní jedinci netvoří homogenní skupinu, kterou by bylo možno globálně vyčerpávajícím způsobem charakterizovat. Každý mentálně postižený je svébytný subjekt s charakteristickými osobnostními rysy. Přesto se však u značné části z nich projevují (ve větší či menší míře) určité společné znaky, jejichž individuální modifikace závisí na druhu mentální retardace, na její hloubce, rozsahu, na tom, zda jsou rovnoměrně postiženy všechny složky psychiky, nebo zda jsou výrazněji postiženy některé psychické funkce a duševní vývoj je nerovnoměrný (viz tab. 4.2).

Mentální retardace se klinicky projevuje zejména:

  • zpomalenou chápavostí, jednoduchostí a konkrétností úsudků;
  • sníženou schopností až neschopností komparace a vyvozování logických
    vztahů;
  • sníženou mechanickou a zejména logickou pamětí;
  • těkavostí pozornosti;
  • nedostatečnou slovní zásobou a neobratností ve vyjadřování;
  • poruchami vizuomotoriky a pohybové koordinace;
  • impulzivností, hyperaktivitou nebo celkovou zpomaleností chování;
  • citovou vzrušivostí;
  • sugestibilitou a rigiditou chování;
  • nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji „já“;
  • opožděným psychosexuálním vývojem;
  • nerovnováhou aspirací a výkonů;
  • zvýšenou potřebou uspokojení a bezpečí;
  • poruchami v interpersonálních skupinových vztazích a v komunikaci;
  • sníženou přizpůsobivostí k sociálním požadavkům a některými dalšími
    charakteristickými znaky.

Tab. 4.2 Průvodní jevy mentální retardace. Mezi uvedenými skupinami existují plynulé přechody i poměrně výrazné interindividuální rozdíly v jednotlivých schopnostech.