Úzkost/anxieta

Úzkost/anxieta

Úzkost se velmi liší od strachu – jedné ze základních emocí. Nemůžeme u ní snadno vypátrat jednoznačný spouštěcí faktor, průběh a konec. Myšlenky se zaměřují pouze na potenciální nebezpečí, které se stává doslova posedlostí. Člověk neustále vymýšlí další a další scénáře a uvažuje jedině o svých obavách. Někdy dokonce není schopen vnímat pozitivní signály, které by mohly vyvážit obavy, projevující se zcela iracionálně.
Anxietu doprovázejí četné fyziologické potíže – změny srdečního rytmu, mravenčení v končetinách, dýchací potíže, pocení apod.

Někdo mluví raději o anxietě než o úzkosti. Není ovšem snadné tyto dva pojmy přesně definovat a vymezit mezi nimi hranice.
Nám stačí, když si zapamatujeme, že strach mívá „objektivní“ příčinu, kterou lze rozpoznat tady a teď, zatímco obavy a předtuchy vyjadřují strach z něčeho, co teprve přijde.

Anxieta, která je intenzivnější, i úzkost také představují strach bez „objektu“. Tyto stavy mohou přetrvávat delší či kratší dobu a projevovat se v nějaké specifické situaci nebo mohou být stále přítomné v určitém období života.

Příklady

Šimon studuje ve druhém ročníku na právech. Má vynikající výsledky a podle lidí z jeho okolí jsou pro něj všechny zkoušky jen „formalita“. Šimon však zkoušková období rozhodně takhle neprožívá. Několik dní před zkouškou se objeví první příznaky a postupně se zhoršují až do osudného dne – dýchací obtíže, pocity dušení, prudká zrychlení srdečního rytmu, návaly pocení a vlhké ruce. Někdy na něj dokonce padne strach, že zemře. Šimon trpí a neodvažuje se o tom promluvit, protože si myslí, že jeho okolí „by to připadalo úplně absurdní“.

Dominice je 48 let a už mnoho let žije sama. Během celého roku se jí často naskytne příležitost cestovat. Několik dní před odjezdem na dovolenou nedokáže myslet na nic jiného než na to, co strašlivého by se jí mohlo stát – porouchá se jí auto na opuštěném místě, někdo ji přepadne, zabloudí, ocitne se uprostřed noci na vesnické silnici atd. Tyto děsivé představy jsou doprovázeny mnoha fyzickými projevy – bušením srdce, třasem aj. V tomto období také trpívá nespavostí.

Je těžké zcela se podobným krizím vyhnout, když se ocitáme v náročných životních situacích, jako je například rozchod, odchod ze zaměstnání, početí dítěte, kdy musíme přijmout závažná životní rozhodnutí.
Nicméně krize úzkosti se svou intenzitou mohou velmi lišit. I tady by bylo vhodné pokusit se poznat svá „pouta“ (viz str. 31–34). Je třeba pustit se do práce a snažit se zjistit původ emocí, které jsou tu ve hře.
Čelit takovým úzkostem, které se projevují jako skutečné záchvaty, vám mohou pomoci relaxační techniky (viz str. 64—65).

Musíme se na tomto místě zmínit o extrémní podobě těchto projevů, o úzkostné neuróze, která je charakteristická nepředvídatelnými záchvaty paniky, aniž by byla na první pohled zřejmá nějaká přímá souvislost se situací, která vzbuzuje zvláště silné znepokojení. Americká psychiatrická asociace vytvořila klasifikaci duševních poruch, jež se pravidelně aktualizuje, DSM. Podle její čtvrté verze* je potřeba eliminovat v případě projevů, o kterých jsme se právě zmínili, všechny případné organické příčiny. Aby bylo možné hovořit o panickém záchvatu, je podle těchto psychiatrů nutné, aby se u člověka vyskytovaly nejméně čtyři z následujících příznaků, které se musí objevit náhle v deseti minutách následujících po objevení prvního symptomu a musí se zvyšovat jejich intenzita:

  • pocit nedostatku dechu (přerývaný dech);
  • bušení srdce nebo zrychlení srdečního rytmu;
  • dušnost, pocit dušení;
  • pocení;
  • třes nebo svalové záškuby;
  • nevolnost, žaludeční nebo střevní potíže;
  • zdřevěnělé končetiny, mravenčení;
  • návaly horka a chladu;
  • bolest nebo nepříjemné pocity na hrudníku;
  • strach ze smrti;
  • strach ze zešílení nebo z provedení něčeho nekontrolovatelného během ataky.

Při čtení tohoto působivého seznamu musíme konstatovat, že každý z nás mohl při projevování emocí zažít některý z těchto příznaků. Ovšem psychickou poruchu, která si žádá zásah specialisty, charakterizuje spojení více příznaků, jejich trvání a četnost výskytu spolu s negativními důsledky.

Úzkost se projevuje během celého života. V každé budoucí situaci se skrývá něco neznámého, nepředvídatelného a musíme si přiznat, že to vyvolává nepříjemná očekávání nebo i obavy. To je naprosto normální a my se s tím musíme smířit. Navíc je třeba zdůraznit, že anxieta bývá nerozlučně spjata s každou změnou, a někdy může být dokonce jejím motorem. Změny prvního řádu, abychom se vrátili k systemické terminologii, jsou v našem životě velmi časté ať už v pracovní oblasti, nebo v mezilidských vztazích.

Změny prvního řádu: termín označuje změnu některých faktorů uvnitř systému, který zůstává relativně stabilní (podle: Edmond Marc a Dominique Picard, L’ École de Palo Alto, Éditions Retz, 2000).


Definice
Škola z Palo Alto

Na začátku padesátých let skupina vědců, známá pod jménem „škola z Palo Alto“, vytvořila teorii komunikace, která popisuje mezilidské vztahy jako systém komunikace v těsné interakci. Tento systém je tu definován jako „soubor elementů v interakci, kde změna jednoho z nich působí změnu všech ostatních“. Z této školy pocházejí známé významné myšlenky jako: „není možné nekomunikovat“ nebo „jakékoliv chování představuje komunikaci“.
Tato teorie posloužila jako výchozí bod jednoho specifického přístupu ke změnám. V tomto přístupu představuje změna prvního řádu proměnu určitých faktorů uvnitř systému, který zůstává relativně stabilní.
U změny druhého řádu dochází naopak k proměně samotného systému.*


 

Jedinou cestou je žít s tím, co bychom mohli kvalifikovat jako „normální úroveň anxiety“, a vědět, že práh tolerance je u každého jiný. Je důležité si toto uvědomovat, zvláště pokud máme sklon utíkat se v těchto situacích k různým berličkám, jako je alkohol, tabák či anxiolytika (viz str. 62).

Anxiolytika umožňují překonávat stavy úzkosti a anxiety. Nejznámější skupinou anxiolytik jsou benzodiazepiny.


Cvičení 7
Natrénujte si, jak čelit úzkosti

1. Vyjádřete slovně svůj strach – mluvte o něm se svými blízkými, sepište si, co cítíte, jak si představujete budoucnost, která vás tak děsí.
2. Upřesněte si, z čeho vaše obavy vycházejí – jaké různé parametry jsou ve hře (materiální, vztahové, osobní, citové).
3. Snažte se vyhledat si informace, které by vás mohly uklidnit – najděte si kontakty, čtěte, pátrejte.
4. Soustřeďte se na předcházející pozitivní zkušenosti. Jak proběhly? V jakém stavu jste byli těsně před takovými situacemi? Jaké faktory napomohly pozitivnímu vyústění?
5. Nyní si zkuste představit situaci, která vás čeká. Představte si sami sebe, co děláte, jak jednáte; představte si situaci tak, jak by podle vašeho přání měla proběhnout.