Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Dokážete se smířit se svými démony?

Dokážete se smířit se svými démony?

Autor: Jan Benda | Datum: 3.3.2010 | Vydání: 3/2010

Jako by uvnitř nás přebývali Dr. Jekyll i pan Hyde i s vnitřním konfliktem mezi nimi. C. G. Jung mluvil v této souvislosti o působení komplexů, resp. archetypů. Roberto Assagioli používal pojem podosobnosti. Šamani po celém světě mluví o působení dobrých a zlých duchů, bohů a démonů. Povězme si více o tom, jak lze využít personifikaci komplexů prožívání k integraci opomíjených či potlačovaných částí nás samých a podívejme se postupně na to, jak komplexy vznikají, jak se projevují a jak s nimi můžeme zacházet. „Je to umění proměňovat nepřítele ve spojence, symptom v poselství, jakoukoli sílu ve vlastní sílu,“ říká italský lékař, klinický psycholog a psychoterapeut Pier Luigi Lattuada.

Vznik nevědomých komplexů úzce souvisí se způsobem, jakým sami vědomě vymezujeme a definujeme své „já“. Pokud se například snažíme být k ostatním vždy milí a laskaví a považujeme to za správné, co máme dělat, jestliže nás něco rozhněvá? Že se něco takového nemůže stát? Ale jděte…

Zkušenost nás učí, že naše prožívání se zcela přirozeně mění v každém okamžiku. To je fakt, který (díky bohu) nemůžeme změnit. Měnit můžeme naše jednání a také způsob, jak s prožíváním zacházíme. Pokud však změny prožívání popíráme či odmítáme, všechno to, čím nechceme být, co si nechceme přiznat a připustit, se stává součástí odštěpené části psýché označované slovem komplex. Komplex je tedy jakýmsi shlukem vzájemně spjatých psychických obsahů vázaných na společné obsahové, resp. emocionální jádro. Tvoří jej odmítané a potlačované pocity, vjemy, postoje, názory týkající se určitého tématu. Komplex představuje relativně autonomní element psýché, který ovlivňuje naše chování leckdy i proti naší vůli.

Jak zacházíme s komplexy?

Podle C. G. Junga je možné s komplexy zacházet v zásadě čtverým způsobem:

– Vytěsňování komplexu a s ním spojených pocitů a dalších psychických obsahů mimo vědomí stojí subjekt obvykle mnoho energie, a tak je daní za vytěsňování značná únava, či dokonce úplné vyčerpání a deprese.

Vytěsňované obsahy se navíc mohou drát do vědomí ve formě různých nutkavých myšlenek a představ (různé katastrofické scénáře), nepřiměřených strachů či úzkosti i například formou závislostí. Vytěsněný komplex se může projevovat i jako kritický vnitřní hlas, který všechno shodí, zpochybní a nic mu není dost dobré.

– Při projikování připisujeme to, co sami u sebe popíráme, jiným lidem nebo věcem okolo sebe. Projekce způsobuje, že se bojíme zaplavat si v moři a představujeme si, že agresivní žraloci a bestiální chobotnice jen čekají, na koho by se vrhli a koho by zardousili. Zatím jsme to my sami, kdo v sobě potlačujeme zlobu a odmítáme si to přiznat…

– K identifikaci s komplexem dochází například ve chvíli, kdy se přísně vychovávaný a dosud nesmělý mladík při vstupu na vysokou školu a odloučení od rodičů náhle promění v nespoutaného bohéma a rebela trochu opilého nečekanou odvahou.

– Teprve čtvrtý způsob zacházení s komplexem – konfrontace – je podle Junga zdravý a je součástí procesu individuace neboli vývoje jedince v jedinečnou osobnost. Konfrontace je prvním krokem k integrování osobnosti, jež byla dosud vnitřně rozpolcená. V psychoterapii je možné konfrontaci s neuvědomovanými částmi nás samých různým způsobem napomáhat.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2010
nebo v On-line archivu.

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

• Workshop Krocení démonů

  4.3.2010, 16:38

  Zobrazit