Co je praní špinavých peněz?

Co je praní špinavých peněz?

Jednou za čas potřebují světoví zločinci určitého druhu recyklovat své „špinavé
peníze“, aby z nich smyli veškeré stopy jejich nezákonné minulosti.
Například španělský drogový dealer končí svůj pracovní den obtěžkán velkou
sumou peněz v hotovosti, které potřebuje někam bezpečně uložit nebo
za něco utratit.

Vzhledem k tomu, že drogový dealer si nemůže za hotové koupit mnoho
luxusních domů či aut, aniž by vzbudil podezření, musí své nezákonné zisky
nějak dostat do banky.
Cílem kterékoli z metod praní špinavých peněz je uložit ilegálně získané
peníze na legální bankovní účet a neupozornit přitom na sebe orgány
činné v trestním řízení. Nejlépe se to dělá převodem z jiného „řádného“ účtu.
Někde se ale musí začít. Oblíbeným postupem je dávat na účet postupně
stovky malých vkladů namísto jedné vysoké částky, která by působila podezřele.
Nejlepší je přitom promíchat tyto peníze s legálními vklady – například
za pomoci bankovního účtu nějaké restaurace, na který se ukládá hodně
peněz v hotovosti.

Jakmile se peníze ocitnou na legitimním účtu, snadno se pak převádějí
do různých míst světa, aniž by se o to úřady zajímaly. V dnešní době jsou
takovéto mezinárodní převody velmi jednoduché a rychlé – jsou to jen elektronické
zprávy posílané z jedné banky do druhé. Banka v Miami může převést
peníze do Londýna za pomoci clearingové banky, která jednoduše připíše
danou částku na účet jedné banky a odepíše ji z účtu banky jiné. Vzhledem
k obrovskému rozsahu těchto mezinárodních převodů – podle některých
odhadů jde o více než bilion dolarů za jediný den – se praní špinavých peněz
zjišťuje velmi obtížně. Ilegální převody se prostě rozplynou v moři převodů
legálních.

Další rozšířenou metodou, jak dostat nezákonně získané peníze do bankovního
systému, je zvolit si jako první takovou banku, kde se klientů na nic
neptají a nepátrají po původu peněz. Od počátku devadesátých let minulého
století začaly některé země, například Švýcarsko, zamezovat přístup penězům
pocházejícím z neznámých zdrojů. V jiných částech světa je přístup
mnohem shovívavější. Ideální pro praní špinavých peněz jsou daňové ráje
v karibské oblasti, neboť tamním bankám je původ vkladů zcela lhostejný.
A ve chvíli, kdy banka z Kajmanských ostrovů nebo z Aruby odešle peníze
do nějaké úctyhodné banky, bývá už na pátrání po původu peněz pozdě. Než
se takto vyprané peníze dostanou do banky, odkud je zločinci začnou užívat,
mají za sebou většinou řadu převodů, takže v této fázi už nikdo není schopen
zjistit, odkud původně pocházejí.

Po činnostech souvisejících s praním špinavých peněz v různých zemích
se snaží pátrat několik mezinárodních skupin, mimo jiné Financial Stability
Forum (FSF), Financial Action Task Force (FATF) a OECD (viz heslo Co
je OECD a G7/8?). Zašly dokonce tak daleko, že vyhotovily seznamy zemí
vyznačujících se laxností a nespoluprací v přístupu k tomuto závažnému
problému. V seznamu zveřejněném organizací FSF v roce 2000 se uvádějí
následující země: Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Belize,
Britské Panenské ostrovy, Cookovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, Kostarika,
Kypr, Libanon, Lichtenštejnsko, Marshallovy ostrovy, Mauricius, Nauru,
Niue, Nizozemské Antily, Panama, Samoa, Seychely, Svatá Lucie, Svatý
Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Turks a Caicos, Vanuatu. Do
„přechodné“ kategorie patří: Andorra, Bahrajn, Macao, Malta a Monako.
Co se dá v téhle věci dělat? Některé země Evropské unie hrozí, že přeruší
veškeré transakce s bankami, o nichž je známo, že vůči praní peněz zaujímají
pozici „mrtvého brouka“. Jiné státy zase navrhují mezinárodní půjčky a další
pomoc na zajištění řádných bankovních standardů. Množství nezákonných
peněz, na něž se přijde, je jen špičkou ledovce. Odhaduje se, že ročně se vypere
něco mezi 0,5 a 1,5 bilionem dolarů – tedy více, než činí souhrnná hospodářská
produkce většiny zemí.

K praní špinavých peněz si kriminální živly nejčastěji volí americký
dolar. Tím lze částečně vysvětlit skutečnost, že více než polovina oněch známých
zelených bankovek neplní svou funkci v rámci americké ekonomiky.
Dolary užívají při svých aktivitách drogoví bossové v Latinské Americe,
prostitutky v jihovýchodní Asii i ruští „mafiáni“. Dolar je ve zločineckých
kruzích ceněn pro svou snadnou „likviditu“, protože se může lehce směňovat
prakticky všude na světě, aniž by to vzbuzovalo podezření.