Posouzení životaschopnosti vztahu

Posouzení životaschopnosti vztahu

Životaschopnost vztahu se snažíme posoudit od samého začátku, ale toto posouzení je nutno průběžně korigovat. Největším nebezpečím je úsudek, který se opírá pouze o první dojem či halo efekt, proto je dobré tento proces posuzování trochu formalizovat. Doporučuji analýzu do již zmíněných tří kategorií: přitažlivé síly, odpudivé síly a nefunkční obranné reakce. Obranné akce jsou přechodné a dočasné a neovlivňují fungování vztahu v dlouhodobé perspektivě bez ohledu na to, zda jsou funkční či nefunkční. Naproti tomu komunikační zlozvyky, jako jsou výtky či ironizování, jsou chronicky destruktivní a udržují vztah dlouhodobě na bodu mrazu. Pak stačí menší podnět, který jej rozbije. Mezi nejdůležitější však patří přitažlivé síly, které bývají v této fázi velmi utlumeny a jakoby zbytečně překryty nekonečnými diskusemi, manipulacemi a hrdou hrou na silnějšího.
Psycholog tedy neustále oprašuje a poukazuje na to dobré, co ještě ve vztahu zbývá. I když často klienti hovoří o defi nitivním konci, tato fáze není defi nitivní konec vztahu. Je to stále pouze první brána, která je zavřena. Pouze iniciátor je pevněji rozhodnut. Vztah dál existuje v míře vzájemných interakcí a ve fantazii. Mezi dobré jevy patří i nemanipulativní omluva za způsobená příkoří, snaha zachovat všechny zvyky či interakce, které druhý partner měl rád, neodpírání pozitivní citové podpory apod.
Mezi jevy hovořící proti zachování vztahu je jednoznačnost iniciátora – tedy případy, kdy navrhovatel nevykazuje žádné známky pochyb o rozchodu, ničím nenaznačuje možnost návratu a nevykazuje manipulativní opojení z rozchodu. Chová se klidně, neuráží, ani neponižuje obránce, má neměnný náhled na minulost vztahu, ale zároveň říká jednoznačné ne. Taková jednoznačnost může být způsobená integritou jáství stejně jako patologickou osobností, ale tak jako tak dokládá malou naději na obnovení vztahu. Poněkud patologická verze může vypadat např. tak, že introvertní muž se nejprve urputně snažil vyhovět své dívce. Udělal pro ni, co jí na očích viděl. Ona této situace na jeho úkor zneužívala, ale on nebyl schopen mluvit o svých negativních pocitech. Dívka měla pocit, že se nic neděje, až do momentu, kdy jí muž nečekaně a natvrdo řekl, že se s ní rozchází. Od té chvíle se jeho původní vstřícnost rázem překlopila do chladného, bezcitného odstupu. I v tomto případě mužovo rozhodnutí nemohl nikdo vrátit nazpět (viz kapitolu Procesy zakryté běžnými aktivitami).
Mezi jevy hovořící pro možnost obnovení vztahu je naopak nejednoznačnost „ne“, jeho křečovitost, demonstrativní, často sebedestruktivní akce, které mají více za úkol přesvědčit iniciátora o jeho rozhodnutí, než že by měly vnitřní logiku. Zbrklé činy však někdy mají nevratné důsledky: těhotenství a sňatky krátce po rozchodu apod.
Při posuzování životaschopnosti vztahu je třeba přihlížet k párovým asymetriím. Například nositele viny (intropunitivní jedince) je třeba podpořit v tom, aby pochopili skutečné fungování vztahu a nebrali tolik viny na sebe, neboť jim pak zabraňuje vidět pravý stav věcí. To je případ partnerů alkoholiků, agresorů, sexuálních abúzorů, hysterických osobností, manipulátorů a jiných poruch osobnosti, kde by partneři často měli odejít už dávno v zájmu svém a případně dětí.
Distributoři viny (extrapunitivní jedinci) často přivádějí partnera k psychologovi, aby jej lidově řečeno opravil. Tyto distributory je těžší vést k náhledu, protože stejně jako vinu přenášejí na nositele, tak mají tendenci ji přenášet i na odborníka a manipulativně mu vnucovat své vize řešení. Je vždy velkým dilematem psychologa, jakou míru asertivity a průraznosti může použít, aby zachoval léčebnou koalici na jedné straně a na druhé straně aby skutečně pomohl a nestal se manipulovanou loutkou. Manipulativní lidé, hrající hru na silnějšího, totiž uznávají jen tzv. silné jedince. Můžeme jim pomoci jen pevnějším přístupem, který je vytrhává ze zaběhaného pohledu na svět.