Portál.cz > Portál v médiích > Aby nás vzpomínky nebolely!

Aby nás vzpomínky nebolely!

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 2.9.2003

Naše paměť je plná různých vzpomínek. Některé nám jsou milé, jiné bychom nejraději vypustili z paměti. Bohužel se jich nemůžeme jednoduše zbavit tak, jako se zbavujeme přebytečných souborů v počítači. Nezbude nám tedy nic jiného, než se s nimi naučit žít. Kniha Stop traumatickým vzpomínkám, kterou napsal Ján Praško s kolektivem odborníků, může pomoci všem, koho trápí stíny na duši. I profesionálové, kteří pečují o lidi s psychickými problémy způsobenými zraňujícími událostmi, mohou v knize Stop traumatickým vzpomínkám najít cenné rady.

Autoři v úvodu knihy vymezují základní pojmy, s nimiž se v knize setkáme. Definice traumatu a posttraumatické stresové poruchy pomohou čtenáři lépe pochopit problematiku. Traumatem může být dopravní nehoda, úraz, úmrtí někoho blízkého, požár, povodeň… Není úplně jednoduché vyrovnat se s takovýmto zážitkem. Někdo se „oklepe“ rychle, jinému vyrovnávání se s těžkou životní událostí trvá mnohem déle. Smutek a určitá ostražitost k tomuto období života asi patří. Pokud se ale objeví dotírající vzpomínky a sny, člověk ztratí pozitivní emoce, vyhýbá se kontaktům s ostatními a jeho tělo i duše výrazně reaguje na události podobné té, kterou prožil, mluvíme o posttraumatické stresové poruše.

V knize najdeme řadu příběhů lidí, jimž do života zasáhlo nějaké trauma. Můžeme se začíst do smutných příběhů ženy, které někdo znásilnil, muže, který zažil těžkou autonehodu… Pokud se ocitnou v podobné situaci (temná ulice a kroky v zádech, rychlá jízda autem), může dojít k znovuprožití traumatické události. Autoři vysvětlují mechanismy vzniku psychických a fyzických obtíží souvisejících s posttraumatickou poruchou. Pouhý popis by ale nestačil, kniha nabízí mnohem víc. Člověk, kterého trápí těžké vzpomínky, se může za pomoci rad uvedených v knize pokusit překonat své trauma. Pokud by porucha znemožňovala normální život, je na místě odborná péče. Překvapí, že autoři nedoporučují, abychom se na své trauma pokusili co nejrychleji zapomenout. Naopak „vypovídání se“ ze smutného zážitku a postupná „imunizace“ na jevy spojené s traumatem (např. po požáru oheň) mohou pomoci ke zvládnutí poruchy.

Publikace Stop traumatickým vzpomínkám se mi dostala do ruky několik hodin předtím, než jsme spolu s dětmi utíkali v noci před požárem, který zachvátil sousední dům a na náš už útočil. Asi jsem tedy adeptem posttraumatické poruchy. Mohlo by mne utěšit, že jsme při požáru nečekali pasivně na pomoc a sami jsme ji přivolali. Knihu bych doporučila všem čtenářům, kteří se vyrovnávají s těžkou životní událostí a pociťují při tom výrazné obtíže. Kniha bude jistě užitečná i pro zdravotníky, jejichž klienti se potýkají se zvládáním ran osudu. Domnívám se, že by knihu měli číst i zdravotníci, kteří nepracují přímo na psychiatrii. Zvlášť obvodní lékaři a zdravotní sestry se mohou setkat s pacientem, který má vážné potíže vyvolané nezvladatelným stresem.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0