Portál.cz > Portál v médiích > Buddhismus zenový

Buddhismus zenový

Autor: Jaromír Kopeček, PhD. | Datum: 1.8.2001

Když roku 839 zenový mistr T’i-chu zřídil zenový klášter, postavil k bráně varovnou tabuli: „Zde bydlí pes. Nahoře lidem urve hlavu, uprostřed je popadne za srdce a dole jim pokouše nohy. Kdo se dlouho rozmýšlí a dlouho disputuje, ztratí zde tělo i život.“

Když šel kolem potulný mnich a zeptal se T’i-chua, kde že je ten pes, mistr nahlas a zprudka vyštěkl: „Haf, haf!“
Učenec se zeptal zenového mistra Gudóa: „Co se stane s osvíceným člověkem po jeho smrti?“ Gudó odvětil příkře: „Jak to mám vědět?“ Učenec řekl: „Proč? Protože jsi mistr.“ Nato Gudó poznamenal: „Ano, ale ne mrtvý.“
Jednoho dne viděl zenový mistr Dešimaru, jak jeho učitel Kódó Sawaki ve svém pokoji pije rýžovou kořalku. „Nad hlavní bránou stojí psáno,“ řekl Dešimaru přísně, „že touto branou nesmí projít žádný alkohol.“ „Já ho nenosím hlavní branou,“ odpověděl Sawaki s úsměvem, „já ho nosím zadním vchodem.“
Zenového mistra Džóšúa se jednou tázal jeden z jeho žáků jménem Sai, který byl vysokým úředníkem u dvora: „Je možné, aby duchovní mistr jako vy přišel do pekla?“ Džósú řekl: „Budu jeden z prvních, kdo tam přijdou.“ „Jak může svatý muž jako vy přijít do pekla?“ zeptal se Sai podrážděně. „Kdybych tam nepřišel, nemohl bych vás tam uvítat!“ smál se Džósú.
Jeden mnich se zeptal mistra Š’-tchou Si-čchiena: „Jak je možné se osvobodit?“ Mistr opáčil: „Kdo tě spoutává?“ „A jak je to s ‚Čistou zemí‘?“ „Kdo tě pošpiňuje?“ řekl mistr. „A jak je možné dosáhnout nirvány?“ „Kdo ti káže žít a umírat?“ odpověděl mistr.
Jeden mnich se zeptal mistra Čao-čoua:„Má pes buddhovskou přirozenost?“ „Ne,“ odvětil mistr. „Avšak všechny bytosti Buddhou počínaje až k mravenci, mají buddhovskou přirozenost,“ odvětil mnich, „proč právě pes nikoli?“ „Neboť pes s sebou ještě vláčí své karmické vědomí a trpí jím.“

Takovéto historky se nazývají kóany a jsou jedním ze základních studijních prostředků zenového buddhismu. Ve své vlasti - Číně - zvaného čchan. Zde se vyvinul z mahájánového buddhismu, posílen příchodem 28. patriarchy Bódhidharmy (čínsky Pchu-ti-ta-mo) kolem roku 520. Historie pak pokračuje přes Šaolinský klášter a devět let meditace s tváří obrácenou ke skále legendárními cestami až k 6. zenovému patriarchovi Chuej-nengovi (638-713), kdy už je zen nejen historicky ověřitelný, ale také význačný a svébytný náboženský směr. Pravý ideový základ svého učení však zenoví buddhisté vidí už v Lotosové sútře samotného Buddhy Šákjamuniho.

Zenový buddhismus se v historickém kontextu vyvinul jako antiautoritářské a antihieraristické hnutí, které nepřeje uctívaní svatých a které není ani v nejmenším kněžské, kladoucí hlavní důraz na bezprostřední prožívání. Co v jednom okamžiku typické pro vesnického burana je už v příštím projevem nejvyššího mistra. Ani zen však není odolný proti lidské přirozenosti, a tak navzdory tomu, že Hakuin vidí v duchovní literatuře toliko toaletní potřebu, zenové literatury existuje široká paleta. Ostatně: V naší době jsou Buddhovu učení působeny značné škody. Mnozí opomíjejí podstatné a honí se za méně důležitým. Obracejí se k pravdě zády a nepravdě se vrhají do náruče. A to věděl již Kche-wen za doby dynastie Severní Sung (960-1127).
Přesto mají tyto krátké útvary jisté kouzlo, současný čínský autor Čchou Jü-kaj skromně v závorkách píše: (Za vlastní podstatu zenového buddhismu považuji náboženskou filosofii proměněnou v poezii.)

První 3 kóany jsem vybral z knihy Moudrosti a příběhy zenu vydané Portálem v roce 2000. Obsahuje krátké povídání o zenovém náhledu na svět a vůbec. Příběhy jsou trošku upraveny pro evropského čtenáře a obsahují jak tradiční kousky, tak i příběhy inspirované léty života zenu na západě a jeho srovnání s jinými duchovními směry, které však celkové vyznění vůbec neruší. Autorem je Marco Aldinger, zen buddhista a kendista.
Ostatní jsou z knihy Buddhův lotosový květ, Portál, 2001. Ta obsahuje přesně 100 příběhů doplněných komentářem autora Ernsta Schwarze, překladatele zásadních knih zenu a taoismu do němčiny. Je doplněna historickým úvodem a 14-i stránkovým, zdařilým Glosářem, čili vysvětlivkami ke jménům zmíněným v textu. Tento kus také klade větší důraz na historicitu textu.

Apropos pes zenový:>Jeden mnich se zeptal mistra Čao-čoua:„Má pes buddhovskou přirozenost?“ „Ano,“ odvětil mistr. „Jestliže má buddhovskou přirozenost, proč je potom odsouzen být tak nízkou bytostí, jakou je pes?“ ptal se mnich. „Proč se stal zvířetem?“ „Neboť pes věděl, jak by se měl zachovat, a přesto se provinil.“

Za Bamján!

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz. Autor souhlasí se zveřejněním.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0