Portál.cz > Portál v médiích > Buďte pány svého času (recenze P. Kukala)

Buďte pány svého času (recenze P. Kukala)

Autor: Petr Kukal | Datum: 27.8.2002

Knížku Buďte pány svého času jsem bral do ruky s přesvědčením, že jde o další z řady manuálu tzv. time-managementu, jimž je náš knižní trh již od počátků renesance kapitalismu v Čechách trvale sycen. Mýlil a nemýlil jsem se současně.

François Delivré ve své knize opravdu nabízí komplexní a přehledný soubor strategií a technik pro efektivní plánování času, přitom však rozměr většiny podobných publikací významně přesahuje – nikoli snad na horizontální rovině, tedy co do šíře pojetí tématu, nýbrž na rovině vertikální. Jeho přístup totiž charakterizuje všudypřítomná pokora, vědomí toho, že žádná metoda není samospasitelná, žádný postup není efektivní pro všechny a že jsou okolnosti, které prostě nemáme v rukou a nikdy je nebudeme moci učinit součástí svého časového plánu. A především, že důležitější je nikoli to, jak co nejvíc času ušetřit, ale jak s uspořeným časem naložit, jak naložit se svým životem.

Kniha je rozdělena do tří částí: Jak řídit sami sebe v čase, Jak si uspořádat čas a konečně Vztahový čas. V úvodu první části autor popisuje fáze osobního plánování. Varuje před příliš brzkým uzavřením fáze hledání různých možností (v podstatě brainstormingu) a dále analyzuje etapu provádění plánu, přičemž upozorňuje na činitele, kteří naše hospodaření s časem narušují (magické myšlení, těkání, neschopnost říci „ne“ apod.). Jak se plán chýlí ke svému dokončení, zužuje se možnost volby různých alternativ řešení, až zbývá jediná cesta, na níž je třeba zaměřit veškerou enegrii.

Pokud bychom si tento proces vyznačili graficky, od bodu nápadu, k rozšiřujícímu se spektru možných řešení, přes volbu a zužující se škálu cest k uskutečnění až po bod dokončení, podobal by se tento obrazec stylizované kresbě ryby. Jak Fraçois Delivré poznamenává, stejně jako u obrázku ryby se z tohoto bodu musí kresba zase rozevřít do ocasu, také naše plánování nesmí fází splnění úkolu skončit. Nemají-li se z nás stát stroje na plánování úkolů v čase a jejich bezchybné plnění, je třeba prožít si také poslední etapu, kterou je uspokojení. Ne proto, abychom „zregenerovali mysl“ pro ještě efektivnější plnění ještě náročnějších úkolů, ale proto, že je to příjemné, a proto, že právě pocit uspokojení je tou nejlepší motivací. Tento lidský rozměr je leitmotivem celé publikace, k pocitu příjemně a spokojeně prožitého života každá kapitola ať už explicitně, nebo implicitně odkazuje.

V témže duchu také autor doporučuje vnímat pracovní a osobní cíle jako rovnocenné, což neznamená jen odmítnutí myšlenky vést si jeden pracovní a jeden soukromý diář, ale především vědomí, že dokončit projekt stavby vícepodlažních garáží a alespoň jednou měsíčně zajít se svou ženou na příjemnou večeři jsou přinejmenším stejně důležité životní úkoly. Celkem logicky pak tuto část knihy zakončuje kapitola „Východní čas, západní čas“, ve které autor nabízí čtenářům pohled na poněkud odlišné vnímání času, typické pro asijské kultury. Z této oblasti mne nejvíce zaujal čínský taoistický pojem „š“, který značí „potenciál vznikající z uspořádání věcí“. Jednoduše řečeno znamená využití „š“ asi tolik, jako počkat, až bude co nejvíce okolnosti v co nejlepší konstelaci a teprve pak do nich vstoupit. S minimem nákladů lze pak dosáhnout maxima výsledku. Stačí k tomu jen málo: umět na „š“ počkat. Přesně to, co my už dávno neumíme.

Druhá část: Jak si uspořádat čas je vysloveně praktická. Přináší řadu konkrétních technik, obsahuje množství tabulek, schémat, ukázek zápisu. Osobně mě z ní zcela oslnila kapitola Vedení diáře, a to do té míry, že jsem oprášil svůj několik let ladem ležící „Time-planner“, který jsem kdysi kdesi dostal a nyní konečně také pochopil. A to je prosím fakt.

Poslední část knihy se točí kolem času tráveného s někým, od společného posezení nad kávou až po poradu vedení podniku. Jak Delivré upozorňuje, společný čas je vždycky nějak strukturován. Opíraje se o Erica Berneho, stanovuje autor šest způsobů takového strukturování času: Činnost, Zábava, Rituál, Ústup, Uvolnění a Psychologické hry. Zatímco pět prvně jmenovaných shledává legitimními, psychologické hry odhaluje jako rozkladné a kontraproduktivní. Lidé v nich vstupují do rolí tyrana, oběti a zachránce, přičemž nejtristnější se mi jeví stávati se zachráncem (k čemuž má řada lidí s mesiášským komplexem nepochybně sklon). Umět takové hry odmítnout patří k dovednostem, které oceníte, ať děláte cokoli. Na závěr se Delivré ještě věnuje obraně proti stresu tím, že učí čtenáře odmítat nereálné termíny a elegantně vyběhnout s lidmi, kteří druhé soustavně vyrušují v činnosti jen z titulu své domnělé neschopnosti či zcela reálné vyčůranosti!

Celou knihou se táhnou praktická cvičení, na nichž si čtenář ověří, jak kterou techniku zvládl, v testu na konci knihy zjistí, kteří rušiví činitelé ovlivňují právě jeho jednání. Slovníček v samém závěru publikace sumarizuje klíčové pojmy a pomáhá lepšímu porozumění textu.

Petr Kukal

Převzato se svolením autora z www.tiscali.cz


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0