Portál.cz > Portál v médiích > Černý, Holeš: Sémiotika (D. Fousková)

Černý, Holeš: Sémiotika (D. Fousková)

Autor: Mgr. Dagmar Fousková | Datum: 28.5.2004

Sémiotika aneb Všechny znaky lidství

"Člověk je celý život obklopen neuvěřitelným množstvím nejrůznějších znaků. Užívá je denně a v naprosté většině případů si to ani neuvědomuje. Prakticky každý znak je součástí určitého systému, a bylo by dost obtížné najít nějaký izolovaný znak, který by fungoval nezávisle na jiných. Z toho důvodu mluvíme o znakových systémech...," čteme v úvodu výpravné práce autorů Jiřího Černého a Jana Holeše nazvané Sémiotika (Portál, 2004, 368 s.).

Sémiotika neboli věda o znakových systémech je jednou z těch interpretačních nauk, jejichž podoba se utvářela v posledních desetiletích 20. století. Úvahy o znacích, zejména jazykových, však provázely filozofické myšlení již ve starověku a středověku, na přelomu 19. a 20. století se pak rozpracování teorie znaku z filozofického a logického hlediska věnovala řada myslitelů. Základy k vytvoření moderní sémiotiky položil v té době svým triadickým pojetím znaků (ikony, indexy, symboly) americký filozof a logik Charles Sanders Peirce, na vývoj evropské lingvistiky a sémiotiky měl výrazný vliv švýcarský lingvista Ferdinand de Saussure. Z dalších významných badatelů na poli jazykového znaku připomeňme alespoň jména jako Louis Hjemslev, Roman Jakobson a v současnosti Umberto Eco.

Kapitoly o struktuře a motivovanosti jazykového znaku, vlastních jménech, jazykových změnách a změnách významu, o strukturální sémantice a o náhradách písma a řeči mohou budit dojem, že znakovost je výsadním právem jazyka. Při podrobnějším zkoumání však zjistíme, že znaky nás doprovázejí doslova na každém kroku, aniž hlouběji vnímáme jejich specifickou symboliku. Autoři knihy uvádějí jako příklad pro dokumentování tohoto faktu symbol srdce. V jazyce se mnohovýznamovost tohoto symbolu projevuje v mnoha ustálených spojeních a souvislostech, jako jsou např. rčení srdeční záležitost, srdečné přijetí, srdnatý člověk, člověk bez srdce, srdce mu spadlo do kalhot...Se symbolikou srdce se však běžně setkáváme v nemocnici na kardiologickém oddělení, v seznamovacích inzerátech, v karetních hrách apod. Ostatně hry jsou samostatným tématem, jež si zaslouží mimořádnou pozornost.

V souvislosti se sémiotikou se pojmu hra užívá v dosti širokém významu. Hrou je možno nazvat v podstatě kteroukoli společenskou aktivitu, která ztrácí svou bezprostřední funkci nejen z hlediska sémiotiky. "Za hry tak můžeme označit bez jakékoli vulgárnosti nebo ironie např. alkoholismus, slavnosti kanibalů, pokus o sebevraždu. Hry jsou ... konvencionalizované znakové systémy, pro něž je charakteristické to, že vysílatel sdělení, tj. hrající si osoba, je sama o sobě znakem, ne ovšem jediným. Děvčátko hrající si s panenkou je znakem pro matku, ostatní složky hry – panenka, kolébka, šaty pro panenku atd. – jsou už běžné znaky pro dítě..." Úkol her je v zásadě trojí: mohou sloužit k učení (dítě hrající si na příslušníka nějaké profese), dále jako pomůcka výběru (nejlepší, nejsilnější vyhrává) a konečně jako prostředník úniku od reality. Americký psychoterapeut Eric Berne, zakladatel transakční analýzy, nazval dokonce jednu ze svých knih Jak si lidé hrají. Hru definoval jako souvislý sled transakcí směřujících k jasně definovanému a předem známému výsledku.

Stejně jako role, rituály či protokoly patří i hry mezi ostatní znakové systémy, jimž je věnována pozornost ve třetí části Černého a Holešovy Sémiotiky. Zásadní rozdíl mezi jazykovými a ostatními znakovými systémy spatřují v tzv. dvojí artikulaci přirozených jazyků (tj. možnosti rozdělit texty na jednotlivá slova a hlásky) a v kvantitě (zatímco ostatní znakové systémy obsahují nanejvýš několik desítek znaků, má kterýkoli přirozený jazyk tisíce slov – znaků). Tato rozlišující kritéria jim však nikterak neubírají na významu. Vedle už zmíněných her, rituálů, obřadů a protokolů najdeme za touto poměrně přesně vytyčenou hranicí znakové systémy užívané ve vědě, jejichž společným znakem je jednoznačnost a internacionálnost (odborné názvosloví, nejrůznější symboly, vzorce a schémata v exaktních a přírodních vědách, ale též ve vědách společenských a v umění), a znakové systémy užívané v praxi, jež se vyznačují především všeobecnou srozumitelností, ať už jde o dopravní, státní poznávací či ekologické značky, nejrůznější návody, instrukce, piktogramy, státní vlajky či námořní signály.

Protipólem této pregnantní sdělnosti jsou kombinované znakové systémy, tedy umělecké aktivity, jako např. divadlo, opera, muzikál, jež nelze zařadit k jednomu druhu umění. Sémiotické kódy jsou však charakteristické i pro ostatní druhy umění, ať už založené na přirozených jazycích (literatura a poezie), nebo na zvláštních výrazových prostředcích (výtvarné umění, hudba, balet, tanec, pantomima...). Specifickou oblast znakových systémů a symbolů představuje psychoanalýza s Freudovými sexuálními symboly, Jungovou teorií archetypů či Frommovými třemi typy symbolů. Se složitou symbolikou a přesně hierarchizovanými systémy se setkáváme v mytologických a biblických příbězích. Autoři, romanisté z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, upozorňují zejména na zásadní význam odkazu starověkého Řecka a Říma, a posléze křesťanství pro rozvoj evropské kultury. Ukazují, že stejná předem daná schémata jako v bájesloví nalezneme v legendách, pověstech, pohádkách i v mýtech moderní doby. Za zmínku stojí odkazy na několik vynikajících osobností, jež se danými tématy zabývaly.

Závěrečná kapitola knihy nazvaná Meditace, věštění a pověry staví do popředí pozornosti každého, kdo se zabývá znakovými systémy, i problém důvěryhodnosti. Jak autoři zdůrazňují, nelze se problematice neostrých a málo důvěryhodných systémů věnovat, aniž bychom se zabývali otázkou lidského vědomí a nevědomých složek osobnosti. Zde se opět neobejdeme bez freudovských a jungovských konsekvencí, tím spíše, že, řečeno s autory, v některých případech se dá jen těžko uhadovat, co lze připsat archetypům a dalším formám podvědomí, a co považovat pověru, tedy zcela pochybný znakový proces. V každém případě komplikovaná symbolika a složitá interpretace některých jevů a systémů zastihuje lidstvo na začátku 21. století – s nevídaným objemem poznatků, takřka neomezeným přístupem k informacím a neuvěřitelnými možnostmi průmyslového růstu – stejně bezbranné a omezené specificky lidskými možnostmi jako před staletími a tisíciletími.

 Ukázky z knihy

Mgr. Dagmar Fousková
recenze vyšla na http://www.medicina.cz/

 


 


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0