Portál.cz > Portál v médiích > Co by měl znát sociální pracovník (a nejen on)- recenze M. Těthalové

Co by měl znát sociální pracovník (a nejen on)- recenze M. Těthalové

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 3.2.2003

Sociální pracovník bývá někdy považován za vykonavatele sankcí, kterým se hrozí třeba rodičům neprospívajících nebo za školu chodících dětí. Znám učitele nebo lékaře, kteří straší větou: „Zavolám na vás sociálku!“. Sociální pracovník (a to nejen ten, který „sedí“ na sociálním odboru městského úřadu) by se měl snažit o zmírňování a řešení sociálních problémů. Sociální práce tedy nespočívá pouze ve vyplňování zelených nebo fialových formulářů a přidělování poukázek na školní potřeby, i když i to je jistě (bez ironie) velmi důležité. Sociální pracovník, tedy profesionál zmírňující sociální problémy, potřebuje rádce, který by jej provedl bludištěm administrativy a zabránil mu prohlásit se za Mesiáše nebo Matku Terezu. Průvodcem (velmi nekapesního formátu) může být publikace Metody a řízení sociální práce, která je dílem autorského kolektivu vedeného zkušeným psychologem Oldřichem Matouškem.

Sociální pomocí může být jistě podarování žebráků almužnou nebo rozdávání milodarů chudým. Sociální práce je však také smyslem profesního života řady sociálních pracovníků. Těm publikace v úvodu nabízí přehled kompetencí, jimiž by měli být vybaveni, a představuje jim rámec, v němž by se jejich práce měla pohybovat. Sociální práce je prací s lidmi, proto autoři nezapomínají na etické zásady této profese. Zdůrazňují diskrétnost, na níž má každý klient sociálního pracovníka nárok. Sice je někdy potřeba uvolnit napětí a odpočinout si od namáhavé a psychicky náročné práce, prostředkem relaxace však rozhodně nesmí být „přátelské“ líčení osudů klientů na veřejnosti (byť by veřejností byl pouze úzký okruh přátel). Sociální pracovník by měl pracovat v souladu se svými kompetencemi a nezasahovat do problémů, kterým nerozumí-tím je míněno podávání nevyžádaných rad z oblastí sice sociálních, ale mimo rozsah klientovy „zakázky“.

Sociální práce klade vysoké nároky na profesní přípravu i osobnost pracovníka. Ten má být nejen vzdělaný (očekává se dokonce průběžné doplňkové vzdělávání), ale očekává se od něj také komunikativnost, empatie a důvěryhodnost. Sociální pracovník by měl být vyrovnaný a klient by se s ním měl cítit v bezpečí. Zajímavá a tvůrčí práce si u některých profesionálů vybírá svoji daň v podobě syndromu vyhoření. Autoři se dopodrobna věnují prevenci a nápravě tohoto problému. u sociálních pracovníků může vznik syndromu uspíšit skutečnost, že jejich práci často komplikují administrativní záležitosti. Bohužel se u nás zatím nezažilo, že by zaměstnavatel pečoval o pohodu svých podřízených-v mnoha povoláních (a tedy i v sociální práci) pracovníci raději přecházejí i závažnější onemocnění, protože se bojí o svoji práci, na pracovištích chybí prostor pro odpočinek. Závažným problémem je také vysoké očekávání kladné emoční reakce od těch, kterým bylo pomoženo. Autoři doporučují supervizi na všech úrovních pomáhající práce- supervizor profesionálům pomůže odhalit falešné motivace.

Po doporučeních týkajících se osoby pomáhajícího pracovníka se autoři zaměřili na jednotlivé formy sociální práce. Ta může být zaměřena na jedince, skupiny, rodiče a děti nebo komunitu. Jedincům je určeno např. poradenství nebo krizová intervence, skupinám zase skupinová terapie nebo streetwork (poradenství a sociální pomoc na ulici). Autoři charakterizují různé způsoby pomoci a upozorňují na možná úskalí, do nichž se pomáhající může dostat. Základem sociální práce je aktivizace vlastních sil klienta-pomáhající by měl uvážit nutnost intervence a neměl by prosazovat svoje pohledy na věc. Vždy by měl uvážit, zda navržená řešení nejsou spíše jeho osobním vyrovnáním se s podobným problémem.

Publikace Metody a řízení sociální práce ocení všichni tzv. pomáhající profesionálové. Užitek z ní budou mít nejen sociální pracovníci, ale také lékaři nebo učitelé. Právě na třídních schůzkách nebo v ordinacích se pomoc mění v intervenci-nátlak, jemuž jsou (jistě z dobré vůle) pacienti nebo rodiče žáčků vystaveni, rozhodně není takovou sociální prací, jakou nám představil Oldřich Matoušek. Možná je zbytečné dodávat, že se kniha Metody a řízení sociální práce hodí i budoucím pomáhajícím profesionálům.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0