Portál.cz > Portál v médiích > Co bychom měli vědět o duševních nemocech? (recenze M. Těthalové)

Co bychom měli vědět o duševních nemocech? (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 27.11.2002

Psychické onemocnění je bohužel stále nedostatečně chápáno. Člověka, který onemocní duševní poruchou, okolí označuje jako blázna, bojí se ho nebo jej sleduje jako určitou atrakci. Podle „hlasu lidu“ je tzv. bláznům nejlépe mezi svými, tedy v blázinci (psychiatrické léčebně). Pomýlený „hlas lidu“ je důsledkem nevědomosti a neznalosti složité lidské psychiky a možná také strachu z psychických poruch.

Zdravotníci a psychologové, kteří ve své práci přicházejí do styku i s duševně nemocnými lidmi, znají pravou realitu psychické nemoci. Lidé s duševní nemocí jsou jejich klienty, potřebují jejich pomoc a péči. Právě zdravotníkům a psychologům je určena kniha Psychiatrie (v podtitulu charakterizovaná jako učebnice pro zdravotní sestry a další pomáhající profese) autorů Evy Malé a Pavla Pavlovského.

Autoři si kladli za cíl seznámit zejména zdravotní sestry s problematikou duševních poruch. Zdravotní sestry totiž musí ošetřovat každého pacienta, kterého dostanou do péče, a ošetřování psychicky nemocného člověka má svá specifika. Autoři věnovali poměrně velkou část publikace symptomům a syndromům psychických poruch (v chorobopise se objevují pouhé odborné názvy a sestra musí vědět, co se skrývá třeba za slovem abulie). U každého symptomu autoři upozorňují, nač by sestra neměla zapomenout při ošetřovatelské péči o psychicky nemocného pacienta.
Ústřední část knihy obsahuje popisy a charakteristiky jednotlivých psychických nemocí (u každé diagnózy najdeme nejen její přesný název, ale i číslo). Díky kazuistice si čtenář může vytvořit celkem realistickou představu o poruše. Autoři důsledně informují zejména zdravotní sestry o specifikách ošetřovatelské péče o takto nemocného pacienta (tato informace je jistě užitečná i pro rodinné příslušníky psychicky nemocných lidí. Každou kapitolu uzavírají kontrolní otázky.

Učebnice psychiatrie by nebyla úplná, pokud by neobsahovala kapitoly věnované léčbě, a to jak medikamentózní, tak psychoterapeutické. Přehled léčebných postupů autoři doplňují doporučeními pro ošetřovatelskou péči. Zdravotní sestry pečující o duševně nemocné lidi musí např. vědět, že by měly kontrolovat požití léku, nenechávat pacienty bez dohledu a sledovat příjem tekutin a potravy. Autoři nezapomněli ani na první pomoc v psychiatrii (ta přichází ke slovu při sebevražedných pokusech nebo atacích nemoci.

Musím říci, že kniha deklarovaná jako učebnice u mne vzbudí dost vysoké očekávání. V učebnici by rozhodně neměly být chyby, protože to, co se člověk naučí špatně, se dost těžko přeučuje. Psychiatrie Evy Malé a Pavla Pavlovského je plná odborných sdělení a faktů, bohužel ale není prostá chyb. Už v úvodu, který má sestry informovat o příznacích chorob, jsem se s překvapením dozvěděla, že euforie je „chorobně klidná, tichá, spokojenost“. Není mi jasné ani podivné slovní spojení, ani záměna stavu příjemné duševní pohody za chorobně klidnou, tichou spokojenost. Somnolence je zase podle autorů stavem spavosti a zároveň zaujatosti (řekla bych, že se to navzájem vylučuje). Budoucí sestry by se také měly dozvědět, že o svých klientech mají hovořit tak, aby nesnižovaly jejich důstojnost. To se ovšem povedlo autorům, když v kazuistice ilustrující mentální retardaci píší o pacientce, že „není schopna si utřít zadek“. Nebylo by lepší napsat, že se není schopna očistit po stolici? V knize však naštěstí nejsou samé chyby, ale nepřesnosti také dovedou čtenáře na scestí (viz velmi zjednodušená informace o příčinách mentální retardace nebo o dyslexii).

Pokud bych tvrdila, že je publikace Evy Malé a Pavla Pavlovského plná chyb a proto nestojí za čtení, velmi bych se mýlila. Sice je škoda, že odpovědný redaktor „nevychytal“ v knize nedostatky, ale podrobné informace o ošetřovatelské péči je naštěstí převažují. Sestrám pracujícím na lůžkových odděleních bude jistě užitečnější, když se dozví, jak se starat o pacienta s demencí, než že dyslektik je vždy nečtenář.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0