Portál.cz > Portál v médiích > Co je to romantická láska? (recenze)

Co je to romantická láska? (recenze)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 30.4.2003

Romantika-slovo, kterým se ohánějí „tvůrci“ telenovel, výrobci cukrovinek nebo spodního prádla (zejména v období kolem svatého Valentýna)…… Jaký význam ale skutečně má slovo romantika? Je romantická láska lepší než ta „obyčejná“? Robert A. Johnson odpovídá na podobné otázky v knize Věčný příběh romantické lásky. Jeho pomocníky nejsou Amorkové, ale Tristan s Izoldou, hrdinové klasického příběhu a lásce.

Příběh Tristana a Izoldy je plný dramatických zvratů, radost se v něm prolíná s bolestí. Autor se na klasický mýtus dívá pohledem jungovské psychologie-osudové drama milenců nám může (pokud se pokusíme naslouchat mu nejen ušima) poskytne hluboké pravdy o lidské duši. Legenda o lásce, trápení a smrti Tristana a Izoldy posloužila autorovi jako případová studie, na níž nám chce osvětlit význam romantické lásky v životě člověka.

Nemá smysl, abych na tomto místě převyprávěla příběh, který si čtenář přečte v knize. Podstatný je dojem, který jsem po přečtení knihy získala. Romantická láska je podle autora plná iluzí. Nedovoluje, abychom milovaného člověka viděli takového, jaký skutečně je. Romantická láska čerpá z ohromné síly našeho nevědomí. Zamilovaný člověk svého milého či svoji milou zbožňuje, často mluví o splynutí duší. Tato obrovská síla byla v minulosti namířena do náboženského života, nyní však směřuje do každodenního lidského života. Díky tomu řada z nás očekává od vztahu s partnerem extázi, která se pochopitelně nedostaví.

Jak máme čelit problémům způsobeným „přesměrováním“energie, která ve východních kulturách stále patří bohům? Máme se snad vzdát svých snů? Podle autora bychom se měli pokusit vrátit tuto rovinu vztahu tam, kam patří. Láska ke člověku neodmyslitelně patří, zůstane s námi, i když zmizí iluze a představy. Autor nám dává za příklad způsoby hinduistů, jejichž láska podle západního člověka postrádá dostatečný žár a intenzitu. I když nejsme hinduisty a jejich životní cesta pro nás není, můžeme se u nich v lecčem poučit. Stálost vztahu založená na vědomí závazku, který máme k partnerovi, a zodpovědnost za štěstí blízkých lidí-v tom nám podle autora mohou být vzorem právě hinduisté.

Když se tedy oprostíme od nereálných očekávání vedoucích zákonitě k hlubokým frustracím, nebudou naše vztahy připomínat Cimrmanovu frustrační kompozici. Smíření se skutečností, že náš partner je „pouhým“ člověkem se všemi lidskými vlastnostmi, možná není tím pravým romantickým. Pochopení vlastní zodpovědnosti za vztah ale pomůže „ustát“ nemilé okamžiky, kterými čas od času prochází každý vztah. Pokusím se tedy mít všechna autorova doporučení na mysli, až zase budu dumat nad tím, proč můj „vyvolený“ není křížencem Adonise se Supermanem. Pokud mne rozčílí, že mne neobdaří kytičkou, ale sdělí mi, že viděl prodávat sněženky, sáhnu po knize Roberta A. Johnsona.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0