Portál.cz > Portál v médiích > Cti otce svého a matku svou? (recenze M. Těthalové)

Cti otce svého a matku svou? (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 2.10.2002

Byla bych moc ráda, kdyby mne mé děti ctily a uznávaly. Ještě raději bych ovšem měla děti, které by plnily všechny mé pokyny, ať bych jim poručila cokoliv. Místo toho se ovšem potýkám s neposlušností a nevím, jak dosáhnout svého cíle. Abych si dopřála rodičovské autority, pořídila jsem si tedy knihu Rodičovská autorita, kterou napsala psychoanalytička Catherine Saladin-Grizivatz. Doufala jsem, že se po pročtení knihy a vstřebání rad a zásad proměním v matku hodnou úcty a respektu.

První kapitola knihy mne naladila již svým názvem. Zákazy pomáhají dítěti dospívat-věta lahodící uchu unaveného rodiče. Autorka nejprve vysvětluje, že bychom měli dětem zprostředkovat obecně platné zákazy a tabu. Vychází z psychoanalytické teorie oidipovského komplexu. Děti by měly poznat hranice mezi svým světem a světem dospělých. Autorka dále upozorňuje na to, že bychom neměli našim dětem plnit vše, co jim vidíme na očích. Pokud budeme plnit každé, byť náročné dětské přání, naše děti budou mít vše a nebudou se už na nic těšit. Zákazy však někdy plní úlohu brzdy našeho dítěte. Stává se to tehdy, pokud dítěti zakazujeme např. běžné činnosti jen proto, že máme nadměrné obavy. Tehdy bychom se měli zamyslet spíš nad sebou.

Druhou kapitolu nazvala autorka slovy Autorita-věc nelehká. Ano, získat a zejména udržet si autoritu je velmi náročné. Podle autorky je hlavní příčinou obtíží neschopnost dítěti něco zakázat. S tím ovšem problémy nemám, a tak jsem hledala další rady, jak upevnit svou moc. Ani doporučení, že nemáme svému dítěti ustupovat, mi moc nepomohlo. To přece už umím. Pokud mé dítě nahodí „zaseklou desku“, zaseknu se také a nepovolím. Ovšem poslední doporučení této kapitoly snad autorka nemyslí ani vážně. Prý nám v získání respektu pomůže, pokud dovedeme přiznat chybu a umíme se svému dítěti omluvit!

Název třetí kapitoly je naprosto úžasný-Tresty. Ano, jen správné trestání může dítě zlomit a ono pak samo rádo poslechne má doporučení a zejména pokyny. Podle autorky by trest neměl vést k ponížení dítěte, ale k jeho nápravě. Dítě proto musí vědět, zač je trestáno. Zejména děti, které mají nějaké vývojové obtíže, mohou být trestány za něco, co je projevem jejich obtíží. Zklamán bude ten rodič, který stejně jako já hledal ve třetí kapitole sazebník výkonů-např. za rozbití hrnku dvě minuty klečet na hrachu.

Poslední kapitolu věnovala autorka rodinám, které nemají otce. Příčiny této situace jsou mnohé. Některým dětem tatínek zemře, jiným odejde. Některé děti se do neúplné rodiny již narodí. Autorka doporučuje osamělým matkám, aby o svém bývalém partnerovi mluvily s úctou, i když s ním mohou mít neblahé zkušenosti. Jen pravdivost a shovívavost jim totiž pomůže dítě neodradit a zachová vztah důvěry.

Kniha Rodičovská autorita byla pro mne překvapením. Myslela jsem si, že se dozvím něco o tom, jak si podrobit své děti, které mne pak budou na slovo poslouchat. Místo toho se po mně chce, abych já sama naslouchala svým dětem a snažila se je pochopit. Ani to ovšem podle autorky nestačí. Ještě bych prý měla na sobě pracovat, abych byla autority hodna. Musím přehodnocovat své pokyny a snažit se nepřetěžovat své děti nadměrnými požadavky. Ach jo!!! Asi mi nic jiného nezbude, protože cesta slepého prosazování vlastní síly a převahy mne zklamala. Proto k úvodní větě ze Starého zákona přidávám ještě jednu z Nového zákona. Rodičové, nedrážděte svých dětí.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0