Portál.cz > Portál v médiích > Do basy s nimi!!! Ať zčernaj!!! (recenze M. Těthalové)

Do basy s nimi!!! Ať zčernaj!!! (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 14.4.2003

Kriminálníci nebo lumpové-tak jsou nazýváni ti lidé, kteří se dostali do nějakého konfliktu se zákonem. Veřejnost se často domnívá, že nejlepším řešením kriminality je pozavírat všechny provinilce do věznic a držet je tam co nejdéle. Oldřich Matoušek a Andrea Kroftová rozhodně nepatří mezi zastánce tvrdých restrikcí. Zamýšlejí se nad příčinami, které vedou mladé lidi ke kriminální činnosti, a hledají řešení v alternativních přístupech ke trestání mládeže. V publikaci Mládež a delikvence shrnují své dosavadní poznatky a seznamují nás se současnými trendy.

Co vede mladé lidi k tomu, že selžou? Autoři v úvodu nabízejí výsledky studií, které zjišťují, co bývá příčinou kriminálního chování mládeže. Nepotvrdilo se, že by sklon ke trestné činnosti přenášely naše geny. Řada mladých „kriminálníků“ se potýká s problémem známým jako porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou (dříve LMD, nyní ADHD). Určitý vliv na vznik závadného chování má jistě rodina. Rodiče, kteří jsou svým dětem vzorem, mohou (pokud sami mají ležérní vztah ke společenským normám) sehrát jistou roli při sejití svých ratolestí na scestí. Také nepřítomnost rodičovské autority může děti negativně ovlivnit (jistě to neplatí pro všechny děti, které mají jen jednoho nebo žádného rodiče, ve hře je mnohem více okolností). Rizikovou oblastí je (překvapivě) i škola se svojí soutěživou atmosférou, která často neposkytuje prostor pro komunikaci a rozvoj osobnosti. Nesmíme zapomenout ani na mládežnické skupiny, party, které ovlivňují nejen své členy, ale často celé okolí. Není proto jednoduché najít důvod, který stojí za kriminálním chováním mladých lidí. Podle autorů se na vzniku problémového chování podílí více faktorů najednou.

Trestná činnost mladých lidí má svá specifika. V publikaci proto nechybí informace o tom, jakých trestných činů se dospívající nejčastěji dopouštějí. Autoři čerpali z policejních statistik, které však bohužel zachycují jen část delikventních činů. Mladí pachatelé mívají na svědomí zejména krádeže aut a jejich vykrádání, podvody, vloupání do bytů nebo chat, krádeže v bytech nebo v obchodech. Jistě není možné, aby společnost brala tyto trestné činy na lehkou váhu, ale tradiční způsoby trestů (umístění v diagnostických nebo výchovných ústavech pro děti a mládež) mohou být účinná podobně, jako když jdeme s kanónem na vrabce. Uvěznění totiž nezaručuje, že si provinilec uvědomí svoji vinu. Mimoto se v řadě zařízení, která se zabývají „převýchovou“ mládeže, vyskytuje šikana, se kterou si vedení ústavů neví vždy rady.

Autoři proto upozorňují na alternativu k tradičním způsobům trestání mladých delikventů, které se soustřeďují více na potrestání pachatele než na nápravě škody, kterou svým chováním způsobil. Alternativa zahrnuje např. narovnání mezi pachatelem a obětí, podmíněné odsouzení spojené s nějakou povinností (veřejně prospěšné práce apod.) nebo zařazení do projektu LATA nebo Big Sisters. Oba tyto projekty mají společné zapojení dobrovolníků, kteří pracují jako „patroni“ klientům s problémovým chováním. LATA poskytuje pomoc lidem od 15 do 20 let, Big Sisters pomáhá dětem mladším dvanácti let. Všechny tyto alternativní trendy mají společnou snahu po dekriminalizaci (omezování skutků považovaných za trestné), diverzi (odklon od trestního stíhání) a depenalizaci (omezení trestů odnětí svobody). Vzhledem k typické struktuře trestných činů, kterých se dopouštějí mladí lidé, je alternativa na místě. Nedokážu si představit, že např. za krádež a následné poškození auta půjde šestnáctiletý mladík do vazby a pak do vězení (i když podobné chování rozhodně neschvaluji), protože by tak nenapravil svoje chyby a ani by nevěděl, že ublížil konkrétním lidem. Pokud by ale musel (s omluvou) nabídnout poškozeným lidem pomoc, uvědomil by si svoji vinu.

Mladí pachatelé by nám tedy neměli sejít z očí a skončit v ústavech a vězeních (stejně jako lidé s postižením, kteří jsou společností vytěsňováni na okraj). Autoři se pokusili zhodnotit efektivitu různých přístupů a zejména obhájit nový přístup k práci s delikventní mládeží. Nezapomínají ani na preventivní programy a informují i o současné legislativě v oblasti trestního práva. Publikace Mládež a delikvence (stejně jako předchozí kniha Práce s rizikovou mládeží) vyznívá ve prospěch nových trendů v práci s mladými provinilci. Autoři shromáždili řadu případových studií, které nám pomohou k pochopení problematiky ( pokud by čtenář přece jen pochyboval o opodstatněnosti alternativních přístupů, doporučila bych mu zajímavý a smutný film Marian nebo snad ještě tragičtější snímek Péče). Kniha Oldřicha Matouška a Andrey Kroftové v sobě spojuje vysokou odbornost a porozumění dané problematice s pochopením lidských osudů mladých lidí, kteří sešli na scestí. Doporučila bych ji všem čtenářům, kteří pracují s mladými lidmi (vychovatelům, učitelům nebo psychologům), ale také soudcům, kriminalistům a v neposlední řadě legislativcům.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0