Portál.cz > Portál v médiích > Dobrodružství psychického vývoje (recenze J. Holého)

Dobrodružství psychického vývoje (recenze J. Holého)

Autor: Jindřich Holý | Datum: 20.9.2002

Kniha obsahuje devět kapitol. Již v první z nich pojednává o dobrodružství vývoje jako největším a smrtí formovaném dobrodružství. Autorovi však ani tolik nešlo o mnoho významů smrti, jako o uvolnění ustrašené uzavřenosti životních možností. Autor je veden myšlenkou, že nepřijetím konečnosti nejsme připraveni umírat a tím ani dávat vzniknout novým a dosud neprojeveným možnostem sebe samých ani druhých. Obhajuje názor, že když nenecháme umřít minulost, nejsme připraveni nechat zrodit budoucnost. Jeho přijetí smrti tak především umožňuje opustit jedno životní stadium a přejít do dalšího.

Druhá kapitola uvádí příklad krize jedné americké rodiny. Autor v ní nabízí tři scénáře řešení, návrat k zavedeným postupům překonávání překážek, osamostatňování členů rodiny a otevření se možnosti poučení. O této krizové rodině pojednává i na jiných místech knihy. Dotčená rodina je autorovi protikladem druhé, silné a zdravé rodiny, o jejichž přednostech pojednává v deváté kapitole.
Třetí kapitola nahlíží lásku jako největší a rozhodující životní dobrodružství. Popisuje Sternbergův trojúhelníkový model vášně, angažovanosti a intimity. Rozlišuje mezi oblíbeností, zamilovaností, romantickou láskou, kamarádskou láskou, prázdnou láskou, pošetilou láskou a jistě i dokonalou láskou. Láska je autorovi protiváhou smrti. Je dosažitelná naplněním rozdílné mužské a ženské identity a tím i rozdílných rolí.
Čtvrtá kapitola navazuje tématikou rodičovské role. Do ní je zařazeno i Erixonovské pojetí vývoje dítěte v pěti plavbách v moři raných let, až k ostrovu Já, jehož přechod symbolizuje nalezení identity potřebné k samostatnému životu.
Pátá kapitola je věnována soužití středního věku s dospívajícími. Porovnává souvislosti narůstání a ubývání tělesných sil, odkrývá rozdíly pohledů na smrt, na lásku i na způsoby řešení každodenních problémů soužití dvou generací. Také tato kapitola, podobně jako celá kniha je psána především pro střední generaci, k jejímuž pojetí dobrodružství vývoje má autor přece jen blíže.
Šestá kapitola je o vnitřním hledání. Vysvětluje kognitivní vývoj Jeana Piageta, mravní vývoj Lawrence Kohlberga, stádia víry Jamese Fowlera a stručně pojednává o základních směrech hledání víry prostřednictvím náboženství. Jejich stručný, výstižně sociální popis však neuspokojil moji potřebu dozvědět se více o vnitřním hledání. Scházel mi názor na mytologický, filosofický, psychologický a kulturní kontext takového procesu, dotčený dnes již řadou autorů.
Sedmá kapitola přibližuje čtenáři práci a profesní dráhu Američanů. Pojednává o smyslu práce, zvyklostech a sociálních problémech výkonu zaměstnání a života rodiny.
Osmá, poněkud kratší kapitola uzavírá psychický vývoj tématikou posledních dnů, odvahou k nedokonalosti, sdílením zkušeností, kritickým pohledem na společnost, která se nedokáže vyrovnat se smrtí.
Devátá kapitola je i dodatkem k celé knize. Vyzdvihuje dobrou rodinnou a pracovní tradici. Optimisticky hledí na další sociální vývoj. Kloní se k názoru, že pád starého patriarchátu dal ženám více svobod a umožnil jim rozvíjet vlastní schopnosti. Mužům dovolil širší péči o rodinu a citové projevy, dal více svobody každému jednotlivci.
Je normální se vyvíjet. Poruchy vývoje jsou četné, závažné a znepokojují řadu odborníků. Každá z teorií osobnosti a duševního zdraví něčím přispívá i k otázce psychického vývoje, přestože ne vždy pojatého jako dobrodružné cesty.

Autor, profesor vývojové psychologie a také manželský a rodinný poradce zpracovává vybraná dobrodružství psychického vývoje v rozpoložení mezi Odysseovým příběhem, dějinami a reáliemi amerického rodinného života, mezi vývojovými koncepty R. Stenberga, E. Eriksona, J. Piageta, L. Kohlberga, D. Levinsona a příběhy prostých lidí, kteří své názory vepsali do každodennosti i jedinečných životních rozhodnutí.
G. K. West přijal smrt jako významnou životní skutečnost. Dotkl se tak existenciálního smyslu jedinečného života, aniž by potřeboval pojednat o existenciální filosofii a psychoterapii. Raději zůstal věrný věcně přístupnému a riskoval eklektický pád do popularity veřejného mínění, nežli by riskoval teoretický úlet. Napsal věcné pojednání pro širší americkou veřejnost se zájmem o porozumění vlastnímu životu a nezapřel v něm své učitelské a poradenské profese.
Autor se cítí osloven mytologií. „Mytologie je fascinující. Ve skutečnosti by se měly tvořit mýty nové a předávat budoucím generacím.“ (str. 113) Proč nesouhlasit? Sám autor však mytologii mnoho nepřispěl. Znalost mýtů a mýtem nahlížející literatury psychického vývoje nejsou jeho přednostmi. Jeho pokusy o příměry nejsou básnické. Možná, že v nesnadném překladu mohou českého čtenáře i klamat. Více zakrývají, nežli přibližují, odkrývají a umožňují hledět. Často a možná i zbytečně se v textu opakují příměry draků, šerifů, lodí, lodního vybavení a plaveb. Nerad bych zcela zatratil možnost jejich přínosu jedinečnému čtenáři, ale chce se mi věřit, že ani příštím generacím nenahradí Homéra.

Jindřich Holý


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0