Portál.cz > Portál v médiích > Genetika komiksová - J. Kopeček

Genetika komiksová - J. Kopeček

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 10.11.2003

Další ze série portálských naučných komiksů, alias polopatických úvodů, tentokrát na téma genetiky. Hned úvodem nutno dodat, že téma je zpracováno zcela nově, ba přímo rozdílnou optikou. Zeširoka řečeno: Každý víme, že umřeme. Zřídka si však připouštíme nezadatelné lidské (i zvířecí) právo před smrtí trpět a není se nám proč divit. Partikulárně zúženo: Genetika přináší návody, jak trpět méně a tedy radostněji. Stačí jí jen rozumět, mít na to prostředky a dovednosti. A o tom to je.

Genetika je sice věda o odlišnostech a podobnostech, ale po skutečném mechanismu vzniku bezocasé myšky, viz strana 10, se pídí jen málokdo. O to více lidí, obzvláště pak rodičů, je zainteresováno do problematiky vrozených a dědičných chorob, zpravidla pod méně honosným názvem: „zdraví dítěte“. Pro tuto kategorii čtenářů je kniha koncipována, ovšem úvodem v rovině dobrého prostého Američana. Takže (v uvozovkách): Genetika vlastně vyplývá z Bible, Darwin byl pomýlený profesionální syn, Galton ochutnavač projímadel a Mendel úchylný fráter, který opyloval hrách jako zvláštní formu onanie. Není proto divu, že všechny tři zkrachovalé figury skončily v depresi a zemřely v bídě uprostřed svých miliónů (v případě Mendela v osamění uprostřed desítek mnichů). Churchill, Shaw a Hitler patří do jednoho pytle rasistů. Tandem ochmelků Watson – Crick depresi nepropadl jenom proto, že byl permanentně pod parou, protože každý vědec je deviant, otázno je jen jaký.

Pokud toto vnadění překousnete anebo bylo určeno právě k vašemu navnadění, dostane se vám vcelku důstojného přehledu genetiky, tedy poučení o dědičnosti prostřednictvím genů a možnostech medicíny v nakládání s nimi. Dovíte se něco zásadních jmen, něco tradičních vědeckých historek, poznáte mušku octomilku a nadosmrti si zapamatujete dvoušroubovici. Ostatně, autor, Steve Jones, je zaměstnancem instituce zřízené právě arcizlosynem Galtonem: Galtonovy laboratoře při Londýnské univerzitě a Watson s Crickem pod parou zhusta bývali.

Navzdory úvodním tvrzením, že studium genetiky je podivnost, se ukazuje, že lidé poměrně brzy opouštěli laciné pověry a začínali si všímat reality. Připomeňme, že Mendel byl mnich a rodokmeny si šlechta sestavovala ještě mnohem dříve a běda, byl-li v něm vilný ujec, či bláznivá sestřenka. Není divu, že se lidé v dobách, kdy se dědil nejen majetek, ale i stav a práva, o dědičnost zajímali. Mohli-li jste podědit vidle nebo palác na vršku, mohli jste podědit také zdravé zuby nebo blond vlasy.

Problémem je, že příroda se neřídí zavedeným dědickým právem, ignoruje dobovou morálku a nedbá na lokální vrtochy lidské společnosti. Průzkumníci na poli genetiky proto naráželi jednak na limity svého chápání problému, druhak na hradbu společenských konvencí. Podstatnější byly spory „vnitrovědecké“: Mendelovu práci neumlčela církev (ta ji organizovala), ale profesor Nägeli, který mu jeho pokusy doporučil zopakovat na jestřábníku rozmnožujícím se občas apomikticky – nepohlavně semeny ( apomixis anglicky apomixis česky, v textu ). V podobném světle je třeba vidět i Jenkinovu odpověď Darwinovi, ne jako rasistický pamflet, ale jako řádnou vědeckou tahanici. Ostatně zpočátku se i Mendelovo dílo zdálo býti v rozporu s prací Darwinovou.

Nicméně jsme teprve v jedné šestině knihy a teprve začíná přituhovat. V roce 1901 de Vries objeví mutace a v roce 1909 Morgan do studia genetiky uvede mušku octomilku, věrného to průvodce genetika. Pomocí ní lokalizuje geny na chromozómy a Sturtevant vytvoří první genovou mapu. Muller objeví, jak provádět mutace, avšak jeho obětina na oltář revoluce není přijata a zatímco komunista Muller míří do USA, sovětští genetici míří do Gulagu, neboť dědičnost se začíná řídit závěry sjezdů.

Konečně přicházejí Watson s Crickem a briskně řeší strukturu DNA pomocí rentgenové difrakce (elegantní popis rentgenové difrakce viz strana 58). V roce 1953 také publikují párování bází A-T, G-C, což Meselson a Stahl již za pět let potvrzují. Objevuje se „jednotka genetické informace“ – kodon a začíná boj o přečtení genomu. Watson postuluje ústřední dogma molekulární biologie: „DNA – transkripce – RNA – translace – bílkovina“.

Opět něco strašení Frankensteinem a už Jacob s Monodem přesušují baktériím parasex mixérem. Sestaví tak další genovou mapu a objeví operon – sadu genů kódující funkční sadu bílkovin. Lineární ráj popořadě umístěných genů nečekaně narušují bacily s kruhovými chromozómy a nastolují otázku, kde správně začít kolo číst. Následuje didaktická vložka zpřístupňující vědeckou hantýrku a po ní následuje opravdový rozklad řádu.

Začíná projekt lidského genomu; geny umíme stříhat a umíme přinutit baktérie, aby nám kusy lidského genomu vyráběly a pomocí polymerázy to umíme i bez buněk. Co si vyrobíme, umíme vcelku efektivně přečíst pomocí elektroforézy, a tak jsme objevili různé hrůzy, které by dobrotivé matce přírodě nepřipsal ani ten nejodpornější technokrat: Genové mutace při kterých jediný vadný kodon pozmění celou bílkovinu; Introny – převážná část genomu prostě nekóduje nic; Sobecká DNA starající se jen o to, jak se vkopírovat do další generace, formou skákavého genu, může těžce poškozovat hostitelský organismus; Záměny kusů chromozómů; a nakonec děs nejúděsnější: Alternativní čtení genomu a dokonce překrývání jednotlivých genů.

Namísto úhledné knihy života psané pevnou rukou a úhledným písmem tedy na genetiky čekají truhlice naplněné starými novinami obsahujícími místy poznámky na okraji, a to zrovna v době, kdy nás genové vady začínají nepříjemně limitovat: Kdybychom započítali všechny choroby (jako jsou třeba srdeční choroby a rakovina), které obsahují nějaký dědičný vliv, potom můžeme říci, že většina lidí umírá z důvodů, které souvisejí s jejich geny.

Tato celkem dogmatická fráze určuje obsah poslední třetiny knihy: Genová manipulace, jako metoda léčení nemocí a poruch. Vrozené vady totiž neohrožují jen ortodoxní Židy nebo Búry, ale mohou potkat každého.Ukázkovým úvodem je příklad cystické fibrózy, vadný gen způsobující nemoc byl lokalizován. Tím bylo zjištěno, jaká bílkovina tělu chybí a může být dodána formou léku. Nicméně prevence je lepší/levnější než léčba, a dalším obsáhlým tématem je vyhledávání přenašečů vadných genů a všemožné genetické testování. Pochopitelně zaobaleno ve velkém balíku politikaření a skupinových zájmů, takže jsme si všichni rovni a svorni, ale s některými geny už vás v USA nepojistí. Velmi aktuální je zmínka o velké síle protipotratových organizací v USA (bezesporu posílená nedávným Bushovým rozhodnutím zakázat jakékoli potraty po 3 měsíci těhotenství) vedoucí k rušení diagnostiky vrozených vad. Kouzelné je, že v téže zemi je skoro polovina občanů přesvědčena o užitečnosti vkládání „genu pro inteligenci“ do dětí.

Genetika pochopitelně nenabízí jen prevenci, za zmínku rozhodně stojí futuristické technologie vkládání genů, oprav genů v dospělém člověku, či pěstování orgánů pro transplantace s upravenými povrchovými antigeny buněk ve zvířatech. Se všemi těmito metodami se otevírají nová morální dilemata a potenciální třenice s roztodivnými aktivisty. Darwin rozhodně nebyl poslední, kdo zčeřil hladinu veřejného mínění. Pouze toto o něm autor zmínil a přesto napsal knihu o genetice! Po počátečním pohoršení z kreacionistické agitace je to vlastně pozitivní zjištění: Možná bude někdo hanět jména, ale obsah zůstane nezměněn, protože ani kreacionistům se nechce umírat na rakovinu!

Pokud Vám heslovitý přehled nestačí, doporučuji něco pro pokročilého čtenáře: Sebrané spisy Charlese Darwina V „related links“ naleznete odkazy na překlady v němčině a francouzštině. Naprosto vynikající anglická stránka Electronic Scholarly publishing provozovaná Foundation of classical genetics, která obsahuje originály všech podstatných textů, originální práce všech osob citovaných v knize, učebnice a mnohé další, úhrnem asi 400MB textů. Existuje i soukromá stránka sebraných spisů Francise Galtona, včetně třísvazkového životopisu.

Komiks Genetika vydal Portál v roce 2003.

Autor: Jaromír Kopeček
 
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0