Portál.cz > Portál v médiích > Hlaste se hlasitěji! (recenze M. Těthalové)

Hlaste se hlasitěji! (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 2.10.2002

Dívej se, co říkám!! Kousl učitele do ruky, když jsem jej káral. Při hodině AJ se chová jako žák MŠ. Uvedené výroky bychom snad ani nemuseli komentovat. Je nám jasné, že je „nespáchal“ lékař, prodavač nebo třeba holič. Autorství podobných více či méně humorných výroků patří právě nám, učitelům. Bylo by smutné, kdybychom byli vnímáni pouze jako popletené a nervózní osoby, jejichž cílem je zdeptat co nejvíce lidí kolem. Ani my učitelé občas nevíme, jací vlastně jsme. Nad smyslem učitelské profese se zamýšlí Jan Průcha ve své knize s výstižným názvem Učitel-současné poznatky o profesi.

Učitelská profese je jedním z nejstarších povolání. Prvními učiteli byli asi šamani a kouzelníci, později se učitelství stalo specializovanou profesí. Autor popisuje vývoj učitelství i školství v dějinách. Už ve dvanáctém století učitelé studovali na vysokých školách a ovšem i tehdy nebyla profese učitele nijak finančně výhodná. Dá se říci, že učitel patřil k velmi chudé vrstvě obyvatel, jeho platem byly naturálie od rodičů malých žáčků. Dnes je sice situace učitelů lepší, nicméně i dnes řadu mladých učitelů (zejména mužů) odradí od práce ve školství právě výše platu.

I když je profese učitele profesí prověřenou časem a adept učitelství musí absolvovat magisterské nebo alespoň bakalářské studium, setkáme se s názorem, že učit může každý. Podle tohoto názoru je hlavním předpokladem úspěšného vyučování pouze znalost toho, co chceme učit. Jistěže učitel, který je o dvě lekce dále než jeho žáci, nemá moc velkou šanci na úspěch. Pouhé vědomosti však nezaručí, že učitel upoutá pozornost, zajímavě zprostředkuje vyučovanou látku a v neposlední řadě udrží kázeň v hodině. Učitel proto musí nejen ovládat danou problematiku, ale také metodiku, didaktické postupy a v neposlední řadě základy psychologie. Výhodou je psychická odolnost, trpělivost a empatie.

Teď už víme, co by měl učitel umět a znát. Jak ale působí náročná práce s mnohdy nezvedenými žáky na psychickou a fyzickou kondici učitelů? Ve filmu Obecná škola dostali křehkou a citlivou učitelku její svěřenci dokonce do blázince, filmy Škola, základ života a Cesta do hlubin študákovy duše zase ukazují učitele jako komické a zdeformované postavičky. I když mají podobná díla v něčem pravdu, učitelé se skutečně někdy hroutí nebo deformují pod tíhou náročné práce, realita je o něčem jiném. Skutečná rizika profese autor rozdělil do dvou skupin. Prvními závažnými riziky jsou faktory ovlivňující nepříznivě zdravotní stav učitele. Klasickým problémem učitelů je nadměrná hlasová zátěž. Dochází k poškozování hlasivek, vzniku chraptivosti a hlasové únavy. Příčinou není jen nutnost stále mluvit, ale chybějící hlasová průprava na fakultě. Učitel také často vyučuje nachlazené, kašlající a kýchající žáčky, což jeho imunitě moc neprospěje. Psychické zdraví učitele dostává také zabrat. Musíme se vyrovnávat s neúspěchy (některé žáky opravdu nenaučíme všechno), konfrontujeme se s nespokojenými rodiči a plníme požadavky školské administrativy. I zde by pomohlo, pokud by pedagogické fakulty připravily pro studenty semináře zaměřené na zvládání emoční zátěže související s profesí.

Autor se pokusil nejen pojmenovat rizika a základní charakteristiky učitelské profese, ale najít pravdu o českých učitelích. Pokud bychom měli věřit tomu, co o nás učitelích píší někteří publicisté, bylo by české učitelstvo opravdu souborem trapných a nevzdělaných figurek. Jan Průcha ovšem nezůstal u neověřených zvěstí, ale posuzoval úroveň českých učitelů ve srovnání s učiteli jiných zemí. Porovnával délku praxe, stupeň vzdělání, další studium, učební styly a mnohá další kritéria. Využil přitom moderních metod (anotace najdeme v závěru knihy) umožňujících posoudit efekt učitelovy práce. Nechce se mi prozrazovat závěr této kapitoly, jen bych ráda uvedla, že pro české učitele vyznívá velmi příznivě.

Když jsem poprvé viděla knihu Učitel, měla jsem pocit, že to nebude nic pro mne. Bála jsem se teoretizování o ničem, které vyplyne v konstatování, jací jsme my učitelé hrozní. Kniha Jana Průchy mne mile překvapila. Autor sice nezastírá chyby, kterých se dopouštíme, ale přesto je výsledný dojem velmi pozitivní. Učitel Jana Průchy je člověk pracující pod velkou zátěží, nicméně efektivně a úspěšně. Autor se v knize přimlouvá za jasnější pojmenování kompetencí učitele i komplexnější profesní přípravu. Řekla bych, že kniha Učitel je užitečná nejen pro manažery a výzkumné pracovníky, ale i pro samotné učitele. Pomůže jim vidět své povolání v příznivějším světle. Možná by však knize Učitel slušel výraznější obal, takhle jí hrozí, že bude přehlédnuta stejně, jako je přehlížen český učitel.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0