Portál.cz > Portál v médiích > Hledač kostí a lidská mysl? (recenze M. Těthalové)

Hledač kostí a lidská mysl? (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 11.3.2003

Archeolog, který se (podle mne) zabývá vyhrabáváním kostiček a fosílií, snad nemá nic společného s vývojem myšlení, i když mi myšlenkové pochody některých mých bližních přijdou poněkud zkostnatělé a sama si připadám jako fosílie (zejména pokud se na mne podívá nejstarší dcera). George Frankl, který je autorem knihy Archeologie mysli, mne však vyvedl z omylu. I když se při svém zkoumání dějin lidské mysli nejspíše nehrabal ve starých kostičkách, dokázal vytvořit zajímavé pojednání o tom, jak jsme my lidé začali myslet a jak se vyvíjelo naše chápání světa i sebe samých.

Východiskem pro poznávání dějin mysli však Franklovi byly i ty zmíněné staré kosti a fosílie. Ne že by se v nich ovšem hrabal on sám, využil však poznatků „skutečných“ archeologů k tomu, aby z důkazů, které s myšlením zdánlivě nesouvisí, vytvořil základ pro první dějiny lidské mysli. A protože on sám se nezabývá pouze výzkumem prehistorických kultur, ale jeho hlavní „pracovní náplní“ je psychoanalýza, položil celé dějiny lidstva na pomyslné lehátko a podrobil je psychoanalýze.

My lidé máme společnou jednu schopnost-umíme externalizovat, tedy reprodukovat své duševní projevy v materiálních symbolech a projevech. Když se tedy autor knihy, která je mimochodem doklad jeho schopnosti externalizovat své duševní projevy, pustil do zkoumání dějin mysli, pátral především po počátcích této důležité schopnosti. Hledal tedy období, kdy se naši předci naučili materializovat své myšlení, a nám nabídl, abychom hledali s ním.

Možná se zdá, že Frankl pouze opisoval poznatky archeologů o vývoji člověka. Pozornému čtenáři však neunikne, že se autor snažil v poznatcích o vývoji člověka-živočicha najít stopu po počátcích myšlení. Autor předpokládal, že schopnost externalizace souvisí s existencí mozku, který je schopen vyšších korových funkcí. Vycházel tedy z nálezů svědčících nejen o velikosti lebky, ale také o vnějších projevech myšlenkových pochodů. První lidé si uměli představit události, které se kolem nich děly, a dokázali také vytvářet obranné mechanizmy proti strachu. Od této úrovně myšlení je pak jen kousek k vytváření kultury a náboženství.

Frankl však nechtěl pouze popisovat, jak se v průběhu dějin rozvíjely kognitivní schopnosti člověka, ale ve své práci vede polemiku se slavným psychoanalytikem Freudem. Podle Freuda je základem všech kultur slavný oidipský komplex. To, že otcové potlačují ranou sexualitu svých dětí, v nich podle Freuda vyvolává nutkání k otcovraždě. Patriarchát, který dává moc mužům a otcům nad jejich rodinami, má svůj protiklad v matriarchátu. Frankl hledal nejen počátky lidského myšlení, ale snažil se dokázat, že původní lidskou kulturou byl matriarchát. V knize nenajdeme pouhé spekulace, autor vycházel z vědeckých poznatků o vývoji lidského druhu. Podkladem pro tvrzení, že matriarchát je naší prvotní kulturou, našel v nálezech potvrzujících, že žena hrála v dějinách lidského druhu významnou roli. O tom svědčí např. skutečnost, že kromaňonský člověk vytvářel sochy znázorňující ženy. V sídlech tohoto prapředka měla žena důležitou roli-pěstovala zeleninu a ovoce, šila šaty. Uctívání žen vycházelo z toho, že na nich muži byli závislí a chtěli si zajistit to, co potřebovali. Kult bohyně-matky, který si naši předci vytvořili, vyjadřoval touhu po mateřském objetí. Autor vysvětluje, jak vznikly některé symboly, které si i současní lidé spojují s mateřským kultem (můžeme je pozorovat třeba v zobrazení panny Marie). Matka, která poskytovala dítěti pocit bezpečí, hrála si s ním a poskytovala mu potravu, byla pro kromaňonského člověka spojena s volným prostorem, v němž se pohyboval. A tak je zobrazení hvězdné oblohy nad hlavou bohyň nebo potěšení z volné přírody možná dědictvím po malých kromaňoncích, kteří z náruče své matky pozorovali hvězdy nebo koruny stromů.

Tak jako každý z nás opustí mateřskou náruč a vydá se do světa, i lidstvo se časem odpoutalo od kultu matky a ovládl je patriarchát. Matka, která je spojena s plodností, byla pokořena muži, kteří se nad ní ujali vlády. Plodnost, která do té doby náležela pouze ženám, tak začala být i právem mužů. V této době se objevují jednak tzv. falické symboly, které zdůrazňují sílu a moc mužské plodnosti, ale také počátky kastrační úzkosti, která je základem oidipského komplexu.

Zajímavá kniha, z níž se jistě dozvíme mnohem více než jen poznatek, že matriarchát byl nespíše prvotním kultem lidských dějin a že se tedy Freud mýlil. Autor nás seznamuje nejen se svým pohledem na vývoj lidské mysli, ale představuje nám důležité mezníky ve vývoji lidského druhu. Archeologie mysli potěší ty čtenáře, které zajímají teorie o vývoji člověka. Možná v ní najdou potěšení i zastánci feminismu-konečně totiž víme, že matriarchát byl první kulturou lidstva (tedy než se někdo rozhodne polemizovat s Franklem tak, jak on polemizoval s Freudem).

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0