Portál.cz > Portál v médiích > Hry pro zvládání agresivity a neklidu (recenze M. Renotiérové)

Hry pro zvládání agresivity a neklidu (recenze M. Renotiérové)

Autor: PhDr. Marie Renotiérová | Datum: 17.1.2003

Lidskou agresivitu lze vymezit jako poměrně stálou individuální dispozici nebo charakteristiku, která se projevuje v častosti, síle a způsobu útočného jednání. Jak upřesňuje např. J.Vymětal (1994), agresivita má u lidských jedinců různé vyjádření. Vnitřně (v duševním životě) se projevuje agresivními myšlenkami, fantaziemi a agresivními pocity. Vnějškově se promítá do vzhledu, chování a komunikace.

Agresivní děti představují závažný medicínský, psychologický, právní a výchovný problém, jehož řešení vyžaduje multidisciplinární a týmový přístup. Problém je o to závažnější, pokud nositelem agresivity je dítě s mentálním, senzorickým nebo somatickým postižením.
Při sestavování uvedené publikace využil její autor Zdeněk Šimanovský plně svých pedagogických a psychologických znalostí, ale zejména faktu, že absolvoval i studium divadelní dramaturgie na DAMU. O praktických zkušenostech svědčí i jeho spolupráce s Linkou důvěry pro děti a externí působení na Pedagogické fakultě UK v Praze.

Příručka je psaná ve smyslu rčení "z praxe pro praxi", srozumitelně a přehledně i pro ty čtenáře, kteří nemají dostatečně hluboké psychologické či pedagogické vzdělání. S jejich případnými odbornými "mezerami" autor víceméně počítá a snaží se je jednoduchou formou objasnit. Text je doplněn mnoha přehledy a tabulkami, které čtenáři přinášejí cenné, mnohdy jinak obtížně dosažitelné informace. Přestože jsou předložené hry primárně zaměřeny na zvládání neklidu a agresivity, jsou uvedeny i ty, které odvádějí pozornost od stresoru a které pomáhají nalézt cestu k sobě a ke druhým, lépe zvládat komunikaci a celkově harmonizovat interakce v sociální skupině. Ve zhuštěné, avšak pedagogicky srozumitelné formě, jsou uvedeny příčiny vzniku frustrací ve světle nejnovějších psychologických studií. Za velmi zdařilou považuji kapitolu "Starosti dětí (a co poradit)". Totéž je možno říci i o kapitole "Co je hra a kde jsou hranice mezi hrou a skutečností", která nejenže srozumitelně definuje patřičné zákonitosti, ale především představuje podrobnou (promiňte mi tento výraz) "kuchařku", v níž "vedoucí" najde veškeré podrobnosti, jimiž se v dané situaci má řídit, aby bylo dosaženo patřičného (pedagogického) výsledku. Každá uvedená hra je vyznačena názornou soustavou ikon, které definují hru nejen z hlediska minimálního věku hráčů, ale i z hlediska pedagogické zkušenosti vedoucího, potřebného prostoru pro hru, a dokonce i hlučnosti hry. U mnoha her jsou vyznačeny jejich možné varianty (např. u Honičky je to 43 variant).

Šíři a hloubku uchopení tématu recenzované příručky velmi dobře ilustrují názvy jednotlivých kapitol, které sdružují hry určitého typu:
- Rozehřívací, aktivizační hry:

  •  s umělým konfliktem
  • taktilní

- Hry na soustředění a zklidnění
- Poznávací a edukativní hry:

  • autentické
  • modelové
  • pro zdravé sebeprosazení
  • asertivní práva

- Hry pro rodiče s dětmi.

Velmi zajímavý a podnětný je rovněž seznam her z hlediska jejich uplatnění ve škole při suplování, sestavený podle jednotlivých předmětů výuky.Lze říci, že toto neformální využití může být podnětné a plně souznějící s Komenského pojetím školy hrou.
Samozřejmostí publikace je obsah i abecední seznam her. Uvedený výběr použité a doporučené literatury pak svědčí o šíři, se kterou autor prostudoval zpracované téma. Za zvláště přínosné považuji, že se autor nevyhýbá ani holistickému pojetí tématu a čerpá např. z publikací L. Hay, S. Gawain, A. Maslowa.

Seznam informací o Linkách důvěry a užitečných internetových adresách, aktuálních k datu vydání, představuje obtížně docenitelnou databázi nejen pro čtenáře této knihy.

Jakousi "třešničkou na dortu" může být Desatero hospitalizovaného dítěte, které má vysokou etickou hodnotu. Zasloužilo by si co největší rozšíření v současné, mnohdy až agresivně soutěživé společnosti, orientované často prioritně jen na formální vztahy.V této souvislosti bych snad naznačila další možnost popisu her, a to ty, které by mohly být určené i pro děti s různým typem zdravotního postižení.

Domnívám se, že zařazení této útlé publikace do vlastní knihovny může být pro každého čtenáře podnětem, výzvou k tomu, aby alespoň některé z uvedených her s chutí vyzkoušel. Neboť (dovolte mi vypomoci si Johanem Huizingem), hra je starší než kultura a zdaleka to není jen "hra", ale především mistrná forma edukace obecně.

Marie Renotiérová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0