Portál.cz > Portál v médiích > J. Černý, J. Holeš: Sémiotika

J. Černý, J. Holeš: Sémiotika

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 1.11.2004

Dva roky po vydání malé, brožované Sémiotiky v teorii a praxi vydal Portál velkou Sémiotiku v pevných deskách. Jiří Černý a Jan Holeš z Univerzity Palackého v Olomouci sepsali rozsáhlé dílo o prakticky všech oblastech působnosti sémiotiky. Nadto se vyhnuli častému nešvaru učebnic humanitních věd, takže v jejich podání kniha není repetitoriem klanové ikonografie, ale opravdu úvodní shrnutí vědy o znakových systémech.

Už přečtení předmluvy dává docela dobrou představu o předmětu, rozsahu a metodách sémiotiky, což je vcelku překvapivé, neboť až na jejím konci se autoři doznávají, že to má býti cílem celé knihy. Navíc je úvod na knižní poměry nadmíru aktuální, ba i nečekaně odvážný. Od interpretace významu Havlových neonových srdcí nad Pražským hradem, který sám o sobě je dosti pikantní, se zájem autorů přesouvá k dalším světelným symbolům: Jiná skupina studentů se na jedné pražské koleji údajně domluvila, jak vytvořit pomocí určených rozsvícených oken daleko viditelný a do noci svítící symbol, který mnohem výstižněji než srdce označuje sex. Dodejme, že slovo „údajně“ v případě Světel nad magistrálou není na místě. Je jedině škoda, že autoři, ačkoliv jinak rozhodně ne prudérní či ustrašení, nevyložili vznik specificky českého významu tohoto symbolu, který v jiných zemích zpravidla označuje spouštěcí tlačítko kopírky, či jiného elektronického zařízení. Avšak po důkladném prostudování celé knihy, by čtenář rozhodně měl být schopen postřehnout znakový význam, snímku rodícího se kolejního symbolu v článku Pětina vysokoškoláků zůstane bez koleje.

Jen kratičká úvodní kapitola se věnuje definicím a shrnutí historického vývoje sémiotiky a jejích předchůdců. Zbytek knihy je rozdělen na část věnovanou jazyku jako znakovému systému a jeho náhradám a na část ostatních znakových systémů. Upřesňování definic a výklad termínů probíhá až v jednotlivých tématických kapitolách.

Autoři sice tvrdí, že jejich obor je vysoce mezioborový a vyžaduje široký záběr znalostí, ale přesto občas ujedou. Kupříkladu hodnota jazykového znaku: Není tedy předem dána a není absolutní. V převzatém příkladu se seznámíme se šestiletým chlapcem, který vše, co roste na poli nebo na louce, označuje slovem tráva. V deseti již rozliší trávu od obilí. Potom se naučí rozlišovat oves a ječmen. Pokud se tento chlapec v dospělosti stane agronomem nebo začne-li se živit prodejem semen, bude schopen rozlišit až 53 odrůd a 23 druhů trávy (psineček, lesknici, sveřep, srhu, kostřavu, bojínek, vojtěšku, lipnici, jetel…). Pak teprve vezme vidle a zabodne je do břicha prvnímu sémiotikovi nebo lingvistovi, který mu řekne, že jetel nebo vojtěška jsou trávy. [Autorům ke cti slouží, že se stavějí skepticky k biosémiotice. Ve všech živých buňkách jsou zakódovány genetické informace, biosémiotici považuji dekódování DNA za interpretaci znaků.]

Ačkoliv dojde k provalení „světovládných“ ambicí sémiotiky ještě několikrát, dá se říci, že se autoři vcelku drží a nesnaží se sepisovat důvody, proč by měla být biologie a další vědy podobory sémiotiky. Patrně jsou si vědomi, že s rozdělovacistika a spojovacistika by mohla být účinnou konkurencí takto pojaté sémiotiky.

V části věnované jazykům a jejich náhradám je čtenář nejprve teoreticky poučen o struktuře jazykového znaku a následně se stále praktičtěji/aplikovaněji začíná nořit do procesu semiózy. Nejprve motivovaností jazykového znaku, pak vlastními jmény a nakonec změnami významů. Strukturální sémantika je opět obecnější. Jazyková část obsahuje i kapitoly o Písmu a jeho náhradách a kódech paralelních s mluvenou řečí. Text je oživen obrázky, grafy a textovými rámci se zajímavými jednotlivostmi a partikularitami. Čtenář se doví, že „ů“ je následek zaniklé dvojhlásky „uo“, jejíž archaický pravopis vylepšovali písaři tím, že nevyslovované „o“ psali nad „u“. Ze závěru k neverbální komunikaci pak, že vanilka je zdrobnělinou latinského slova vagina. Rámec Metafora v reklamě je v ukázce.

Jazyková část nastoluje i mnoho zajímavých otázek s přesahem do běžného života. Předně, jak nahlížet na roztodivné komise pro umoderňování pravidel pravopisu, když Saussure považoval arbitrárnost znaku za jeden ze dvou základních principů jazyka a toto pojetí v jazykovědě převládlo. Jinou zvláštností jsou slovní rébusy - dokud byly součástí příloh „pro chytré hlavy“, byly chápány veskrze kladně. Jakmile se objevily v aplikované podobě v SMS zprávách, jsou denunciovány jakožto příklady úpadku jazyka.

Třetí část, Ostatní znakové systémy, rozsahem odpovídá části věnované jazyku. I ona je uvedena formálnější kapitolou o typologii znaků a symbolů. Projevuje se v ní jistá roztříštěnost. Převážná většina kapitoly se zabývá vytrženými výčty znaků, což sice nepřekvapí, ale prosté sesypání pojmů ani nenadchne. Tento dojem je výraznější v kapitole o znakových systémů ve vědě a praxi, která je jen soupisem značek. Pevnější formu mají následující kapitoly věnované psychoanalytickým, mytickým, uměleckým, rituálním a okultním symbolickým jazykům a systémům. I zde text občas sklouzává k nástinu historie náboženství a umění. Nicméně Barthesem rozvitý rozbor moderních mýtů zajímavě vyústí o kapitolu dále ve stať o postupné semióze. Původní dvoustupňová struktura se rozvine v n-stupňové schéma. Avšak úvaha o možnostech analýzy svých vlastních, dřívějších názorů, jakož i možnost vlivu rozpracovaného díla na tvůrce, snadno vede k názoru, že sémiotika stále ještě čeká na cosi po způsobu Feynmanových diagramů. Lineární struktura zjevně nepostačuje.

Psychoanalytický výklad snů představuje jednu z nejelegantněji a nejpřehledněji zpracovaných kapitol. Taktéž Rituály, protokoly,hry a role, i když ukázka končí poměrně záhy a nedojde na zajímavé zmínění transakční analýzy E. Berneho ani na napojení na antropologii a sociologii. Vytknout by se snad dalo citování Frommovy knihy Mýtus, sen a rituál ve slovenském překladu. Rovněž Eliadovy „Mýty, sny a mystéria“ vyšly i česky a netřeba čtenáři podsouvat německou verzi.

Kvalitně zpracovaná literatura a rejstřík již patří k poznávacím znamením vydávajícího Portálu.(Já vím: Znamení - znak pochybný. Snad tedy index, znak, který odkazuje na jednotlivý předmět, událost nebo jev? Kvalita něco jako stopy ve sněhu?)

Autor: Jaromír Kopeček
 
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0