Portál.cz > Portál v médiích > J. Vynnyčuk: Příběhy z Haliče

J. Vynnyčuk: Příběhy z Haliče

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 13.4.2004

Za devatero horami a za devatero řekami, za Karpatským obloukem a Dněstrem konkrétně, nachází se město Lvov, které toho v dějinách zakusilo již hodně: Bylo hlavním městem království, hlavním městem Západoukrajinské republiky, významným městem východního Polsko a současnosti je správním střediskem Lvovské oblasti. Kromě toho bylo také dějištěm nesčetných dějinných zvratů, to jest válek, bitev, pogromů i živelných katastrof. Eufemicky řečeno: „Kráčely jím dějiny“, a protože utrpení všeobecně podporuje tvořivost, nedalo Juriji Vynnyčukovi zřejmě ani moc práce zkompilovat tyto „Lehendy Ľvova“.

Vynnyčuk není prostý sběratel folklóru, on přímo folklór sám, (anglicky hovořící mohou posoudit sami. Ostatní musí uvěřit, že tento básník, prozaik i publicista je opravdový bohém alespoň podle toho, že redigoval tradiční lidové texty (ukrajinsky) k albu Jen ve Lvově.

„Příběhy z Haliče“ se skládají z pěti kapitol, první se věnuje legendám, druhá detailněji rozvíjí období vlády zakladatele města Danyla Haličského, třetí obsahuje historky o městských historických postavách a figurkách, čtvrtá je o strašidlech a pátá o Sknylivu - haličském Kocourkově. Kdo četl Hlupáky z Chelmu I.B. Singera nebo přímo o Kocourkově toho poslední část příliš nepřekvapí. i mnoho dalších legend má podobný základ jako ty, které známe z naší země. Čaroděj Řehoř Lyskevyč jako by z oka vypadl kouzelníku Žitovi a Tur, syn Zlatorohého Tura, zase Merlinovi, vydáme-li se dál do Evropy. V některých případech se dokonce ukazuje, že i nedávné vtipy jsou letití chlupáči ze třináctého století (Sázka).

Přesto všechno kniha nepůsobí jako sbírka lokálních verzí Blanických rytířů. Kromě skutečně originálních figur purkmistra Bartoloměje Zymorovyče, jurodivého léčitele Ivana Lucyka, či opravdového blázna Ivana „Jasa“ Lišky, překvapí pohádkové příhody. Kupříkladu čert, je-li mu činěno dobře, se ve Lvově neodměňuje peklem, ale pokálenou postelí. Zajímavá je i vodnická kuchyně: pečená ryba, vaření raci, chlebíčky s vodními řasami a kandovaný orobinec. Vodník má pod hladinou rybníka domek na žabích nožkách. O tom neměl K.J. Erben ani ponětí. Nadto naleznete důkaz, že v Haliči vyhynuli hejkalové mnohem později než v Čechách - houbaři tam na sebe dodnes pokřikují „hop-hop“, aby „hej“ hejkala nepřivolalo...

Na Ukrajině vzbudila kniha zaslouženou pozornost a dočkala se i druhého vydání. Českou verzi neprovázejí ilustrace lvovských umělců Jurije Kocha a Olgy Pohribné-Kochové a patrně byla i přikrácena, neboť povídku Kocour Abel (ukrajinsky a anglicky) jsem v obsahu nenalezl. Něco zájmu přesto vzbudila, sice v poněkud odbornějších kruzích, ale vlastně díky tomu jsem vlastně objevil výtečnou stránku časopisu studentů Ústavu slavistických a východoevropských studií FF UK NA VÝCHOD, kterou čtenářům tímto vřele doporučuji, zvláště pokud se chtějí dovědět něco nového nejen o Ukrajině, ale vůbec o zemích „na východ od ráje“ a na sever, či západ od Číny.

Nakladatelství opět připravilo něco ochutnávek. Skutečně okouzlené jistě potěší portál Lvova (ukrajinsky) a mapa Lvova z roku 1938

Vydal Portál v roce 2002.

Autor: Jaromír Kopeček

 
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0