Portál.cz > Portál v médiích > Jak ochránit své dítě

Jak ochránit své dítě

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 13.5.2002

Snažíme se své děti chránit před nemocí-kupujeme jim vitamíny a vodíme je na preventivní prohlídky. Také je chráníme před zbytečnými úrazy-chceme po nich, aby nosily cyklistické přilby, přecházely na zelenou a nehrály si s míčem na ulici. Rádi bychom je ochránili i před násilím, šikanou či pohlavním zneužitím. Máme ale problémy o tom vůbec promluvit, nevíme si rady a těžko hledáme výstižná slova. Právě nám, nejistým rodičům, adresovala svoji knihu Jak ochránit své dítě britská autorka Michele Elliotová.

Dítě můžeme ochránit několika způsoby. Můžeme ho držet v izolaci, chránit jej před okolním světem. Také ho můžeme natolik vystrašit, že nebude mít odvahu vyjít ven. Autorka nám doporučuje naučit děti, jak si mají samy poradit v problémové situaci. Předpokladem efektivní obrany je znalost pohlavního vývoje. Dítě musí vědět, co se s ním děje. Mělo by také vědět, že intimní části jsou jen jeho a že má právo nedovolit, aby se jich někdo dotýkal. Děti mnohdy netuší, že nejsou povinné nechat se líbat od každého příbuzného na potkání. Děti také mají znát telefonní čísla tísňového volání a není od věci formou hry telefonování na tísňovou linku nacvičit.
Děti si často myslí, že ublížit jim může jen někdo neznámý, navíc určitě nepěkného zevnějšku. O to větší šok nastane, pokud jim ublíží třeba učitel, příbuzný nebo kamarád. Děti musí vědět, že v nebezpečné situaci mohou utéci nebo že mohou odmítnout výzvu k sexuálním hrám či sledování pornografie. Mohou si totiž myslet, že dospělý se nemýlí a chybné jsou jejich pocity.
Dnešní doba s sebou nese vysoké nároky na pracovní vytížení rodičů. I maminky relativně malých dětí chodí do práce a musí se snažit, aby si místo udržely. Svěřují své děti chůvám nebo pečovatelům. Někteří z nich nemusí svou práci vykonávat dobře. Mohou dítěti nabízet sledování pornografie, bít je nebo je přímo sexuálně zneužívat. Proto musí i malé dítě vědět, že se smí s důvěrou svěřit svým rodičům. Ti by měli bedlivě vybírat osoby, jimž svěří dítě do péče. Ideální je zadat výběr chůvy agentuře, která pak za chování chůvy ručí a sama po ní požaduje výpis z rejstříku trestů a psychologické vyšetření. I tak ale nelze pečovatelům slepě důvěřovat. Pokud zjistíme, že se dítě v přítomnosti chůvy necítí dobře, nebo že má najednou velmi podrobné informace ze sexuální oblasti, měli bychom tomu věnovat pozornost.
Naše děti chodí občas samy ven nebo do školy. Měly by znát celé své jméno a adresu a telefonní číslo. Ideální je, pokud mají telefonní kartu. Pokud je venku někdo obtěžuje, je pro ně bezpečné zajít např. do obchodu a tam poprosit o pomoc. Někdy násilník využívá nějakých atraktivních nabídek, aby dítě zlákal tam, kam chce. Poučení, že nesmí nastoupit s cizím člověkem do auta nebo s ním někam odejít, by mělo dostat každé dítě.
Naše děti ohrožuje i rozmach drogového průmyslu. Už i mladší školáci zažívají svou první zkušenost s drogami. Samotná „kázání“ o nebezpečí závislostí nám moc nepomohou. Musíme sami přehodnotit svůj postoj k barevným pilulkám, jimiž řešíme tu nespavost, tu bolest hlavy. Děti by měly vidět, že léky slouží nám, ne my jim. Abychom rozpoznali možný počátek koketování našich dětí s drogami, musíme o nich sami něco vědět. Pomohou nám publikace (např. Karel Nešpor, Návykové chování a závislost, Portál ), nebo můžeme najít informace u různých neziskových organizací ( Dětské krizové centrum ). Nejlepší prevencí závislosti na drogách je pozitivní alternativa. Dítě by mělo mít natolik bohatý život-pozor, tím není míněno přeplněný-že jej droga nezláká. Sport pomůže vytvořit přirozené opojení (endorfiny, které se vyplavují při tělesné námaze a sportu, působí podobně jako droga). Také umělecké zájmy, chovatelství, Skaut, vlastně jakákoli zájmová činnost vyplní čas našeho dítěte. Jasný postoj rodiny k drogám dítě považuje za příliš staromódní a příkrý, ale někdy se s ním ztotožní, pokud neví, jak nabízenou drogu odmítnout. Použije pak podobné argumenty, jaké mu předhazujeme my. Podobné zásady platí i u závislosti na výherních automatech.
Škola zaplní na dlouho podstatnou část života našeho dítěte. Nemusí tam poznat jen nové znalosti a vědomosti. Řada dětí se ve škole setká se šikanou a ponižováním ze strany spolužáků. Pokud naše dítě najednou nechce chodit do školy, pořád něco ztrácí, má nevysvětlitelná zranění, asi se stalo terčem šikanujících spolužáků. Musíme zajistit ošetření psychického stavu svého dítěte a vyšetření celé události ve škole. Naše dítě může naneštěstí stát i na druhé straně, ono samo může být šikanující. Měli bychom zjistit, zda je někdo v minulosti nešikanoval, a postavit se odmítavě k tomu, čeho se dopustilo. Pomoc najdeme v publikaci Bolest šikanování Michala Koláře (Portál).
Kniha Jak ochránit své dítě uvádí řadu námětů pro rozhovory s dítětem. Výchova dítěte k bezpečnému stylu života musí prolínat celý náš společný život. Řadu námětů k poučení dětí najdou v knize i učitelé. Jediným nedostatkem publikace je, že bohužel neobsahuje kontakty na organizace, které pomáhají dětem v nouzi. Avšak i přesto je užitečným pomocníkem pro vychovatele, kteří chtějí svým dětem zajistit bezpečný život, aniž by je navlékali do skafandru a platili jim osobní strážce.
Mgr. Marie Těthalová
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0