Portál.cz > Portál v médiích > Když se zdá, že život nemá smysl (recenze M. Těthalové)

Když se zdá, že život nemá smysl (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 24.3.2003

„Ten den ráno jsem se pokusila oběsit. Jakmile matka odešla do práce, vytáhla jsem jí z jejího žlutého županu hedvábnou šňůru a v jantarovém přítmí ložnice jsem ji uvázala na smyčku, která se po šňůře pohybovala nahoru a dolů. Trvalo mi to dost dlouho, protože se v uzlech nevyznám a nevím, jak je správně vázat…….Pokaždé, když jsem smyčku utáhla tak, že mi začalo hučet v uších a do tváří se mi nahrnula krev, ruce mi zeslábly, pustily šňůru a mě se udělalo zase dobře.“

Sylvia Plathová ve své knize Pod skleněným zvonem popisuje své sebevražedné pokusy, pro které se rozhodla, když trpěla těžkou depresí. Nevěděla, jak nadzvednout skleněný zvon smutku bez příčiny. Sebevražda se jí zdála být jediným dobrým řešením. Sebevražda je závažný problém, který si zaslouží pozornost lékařů, psychologů, pedagogů i jiných odborníků. Publikace Jiřího Koutka a Jany Kocourkové Sebevražedné chování nabízí cenné informace o příčinách a prevenci sebevražd.

Mnoha lidem se nedostane účinné pomoci proto, že si jejich okolí myslí, že ten, kdo mluví o sebevraždě, nikdy ji nespáchá. Sebevražedné chování je opředeno mnoha mýty, které autoři v úvodu publikace vyvracejí. Uvádějí také údaje o četnosti sebevražd v českých zemích; zaujme, že jeden z vrcholů sebevražedného chování nastal v roce 1970, kdy se naše společnost „normalizovala“.

Autoři se v publikaci věnují zejména specifikům sebevražedného chování u dětí a dospívajících, a tak se po obecném úvodu dostávají k výčtu forem, způsobů a motivů jejich sebevražedného chování. Děti často nemají potuchy o toxicitě léků a tak mohou některé sebevražedné pokusy zůstat nepovšimnuty (dítě požije např. pouze jednu tabletu v domnění, že to stačí). Autoři dále upozorňují na to, že sebevražednému pokusu předchází myšlenky na ukončení života, které dítě ventiluje třeba v ponurých kresbách. Motivy dětí a dospívajících, které vedou k sebevražednému jednání, bývají jiné než motivy dospělých. Autoři proto uvádějí rizikové faktory, které mohou vést k sebevraždě. Motivem nebývají jen špatná vysvědčení, ale také rozchod rodičů nebo vlastní nemoc. Důvodem k sebevražednému jednání však může být (z hlediska dospělých) zdánlivá banalita-uhynutí oblíbeného zvířátka. K závažnosti problematiky přispívá fakt, že si děti často neuvědomí nevratnost svého jednání.

Jednou z možných příčin sebevražedného chování je i duševní porucha. Autoři uvádějí řadu kazuistik klientů s duševní poruchou, která vedla k sebevražednému jednání. Není to jen depresivní syndrom, ale sebevražedné jednání můžeme pozorovat i u pacientů trpících psychotickým onemocněním, závislostí na návykových látkách nebo úzkostnou poruchou. Autoři upozorňují, že někdy se jedná o sebevražedné jednání vyvolané bludy-pak tedy např. skok z okna není sebevraždou, ale útěkem před bludným nebezpečím.

Velkým kladem publikace je množství kazuistik. Autoři uvádějí řadu faktorů, které provázejí sebevražedné chování dětí a dospívajících. Publikace je proto cenná nejen pro lékaře(zvláště psychiatry), ale také pro pedagogy. Volání o pomoc, které někdy sebevražednému chování předchází, by nemělo zůstat bez povšimnutí. Kniha Jiřího Koutka a Jany Kocourkové jistě přispěje k lepšímu pochopení tak závažného problému, jakým je sebevražedné chování dětí a dospívajících.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0