Portál.cz > Portál v médiích > Kresba jako nástroj poznání dítěte - Mgr. J. Kulhánek

Kresba jako nástroj poznání dítěte - Mgr. J. Kulhánek

Autor: Mgr. Jan Kulhánek | Datum: 18.11.2003

Když se mi dostala do rukou tato kniha a já pročítal obsah, zmocňovaly se mě smíšené pocity. Měl jsem radost, že je tu pro českého čtenáře dostupné dílko, jehož obsah bude jistě odbornou i laickou veřejností žádaný, takových knih je u nás totiž stále velmi málo. Také jsem pociťoval zvědavost, kniha slibuje mnoho témat, řadu praktických ukázek i metod. Zároveň jsem cítil obavu, že ambice autorky věnovat se v jedné knize tématu dětské kresby z tolika úhlů pohledu jsou příliš velké a že na to probíraná témata doplatí značným zjednodušením.

Z nadpisu knihy i podtitulu (Dětská kresba z pohledu psychologa) je zřejmé, že nás autorka zve na cestu, na které nás bude učit skrze kresebný projev dítěte porozumět tomu, jak dítě myslí, co cítí, jak prožívá své vztahy, jaké má schopnosti. Také tušíme příslib, že se něco dozvíme z kresby o potížích dítěte a dokonce o tom, z čeho potíže plynou.

Kniha je rozdělena do přehledných kapitol, které obsahují vždy několik témat, popsaných stručně a srozumitelně. V každé kapitole najdeme k probíranému tématu ukázku konkrétních technik spolu s kresbami, uprostřed knihy je osmistránková barevná příloha. V knize se nemáte šanci ztratit, text je psaný velmi srozumitelně a navíc je na konci stručný slovníček odborných pojmů. Vybaveni na cestu poznání jsme tedy dobře, pojďme se projít po kapitolách knihy.

V první kapitole se hned dozvím, proč je užitečné zabývat se kresbou dětí, co se o dítěti můžeme z jeho výtvorů dozvědět a kde jsou naopak meze našeho snažení. Velmi mě potěšily dvě základní téze, které jsou podle mne při této práci velmi podstatné. První je sdělení, že kresba je pro dítě hrou, nácvikem zručnosti, ale především vyjadřovacím jazykem. Na to navazuje odstavec zvýrazněný rámečkem, v němž se píše, že z jedné kresby bychom neměli dělat ukvapené závěry a že obrázky je třeba posuzovat s intuicí, širokými odbornými znalostmi a s vědomím věku dítěte a jeho sociálního kontextu.

Ale není se čeho bát, takové upozornění svědčí o velké zkušenosti autorky knihy a také o zodpovědném přístupu k tématu. Kniha nám dále nabízí množství návodů, jak z kresby vyčíst mentální úroveň dítěte, vztahy v rodině nebo třeba možnou patologii v jeho psychickém vývoji. Čtenář by pak mohl snadno propadnout iluzi, že rozumět jazyku dětské kresby je docela snadné. A tohoto nebezpečí si je autorka vědoma – kniha je inspirací, ne kuchařkou snadných receptů.

Když se věnujeme výtvarnému dílu dítěte, je důležité znát věk malíře. Umíme pak odhadnout jeho možnosti, objekty zájmu atd. Druhá kapitola je celá věnována stručnému přehledu vývoje dětské kresby v souvislosti s věkem - od vytváření skvrn a čmáranic až po kompozice s perspektivou.

Další kapitoly se věnují výkladu čar, geometrických tvarů a řeči barev. I když je Roseline Davido ve svém teoretickém pojetí orientována psychoanalyticky, není její výklad jednostranný. Dozvíme se řadu poznatků jiných výkladových směrů a to opět formou stručných popisů a řad příkladů. S touto výbavou se pak můžeme pustit do „základní symboliky“, začínáme se už věnovat konkrétním tématům – kresbě domu, stromu, zobrazení zvířat. Užitečný komentář je v nenápadném odstavci o konstantních symbolech, kde se dozvíme, že dítě i jeho kresba se samozřejmě vyvíjí, ale řada témat nebo způsobů se opakuje. Jistě je velmi zajímavé mít možnost věnovat se více obrázkům od jednoho dítěte z většího časového období.

Kresba lidské postavy je velkým zdrojem informací, všechny následující kapitoly s výkladem postav na obrázku pracují. Jestliže platí, že do kresby promítá dítě celou svou osobnost, o postavě to platí zejména. A s tímto vědomím nás autorka provází různými způsoby kresby postavy a výkladem kresby rodiny. Z kresby postavy lze odhadovat také intelekt dítěte, seznámíme se s testem F. Goodenoughové, který užívají dětští psychologové. Kapitola o inteligenci končí diskusí, která ukazuje, že odhadování inteligence z kresby není snadné a má své meze, ostatně jako celé testování v psychologii.

Než se dostaneme ke kapitolám o kresbě a psychoterapii, ukáže nám Davido praktické uplatnění poznatků v pedagogice, lépe řečeno ve vztahu dítěte a školy. Dobrý nebo špatný prospěch dítěte je ovlivňován řadou vlivů – intelektovými a emocionálními možnostmi žáka, jeho schopností se přizpůsobit požadavkům školy, vztahy ve třídě se spolužáky i učiteli, postojem rodičů k jeho známkám, atmosférou v rodině dítěte... Je toho hodně a kresba nám může pomoci zorientovat se v tom. Jak? Čtěte v kapitole o dobrém a špatném prospěchu. V pozitivním duchu se ke školní problematice autorka vrací o několik kapitol později, když se dozvíme něco o géniovi ve třídě, o práci dětí s mimořádným nadáním a o způsobech, jak k nim hledat cestu a společnou řeč.

S rodinou, emocemi, sexualitou, týráním a duševními poruchami se setkáme v kapitolách o kresbě a psychoterapii. Čtení je to inspirující, zejména díky ukázkám konkrétní práce s obrázky. Zájemce o uplatnění kresby v psychoterapii chci upozornit na to, že autorka sice popisuje typické znaky kresby u dětí s různými poruchami (např. sexuálně zneužívané, s depresemi či schizofrenií), ale o samotných poruchách toho píše jen velmi málo. To je na jednu stranu pochopitelné, přesahovalo by to rámec této knihy, zřejmě i možnosti jedné knihy. Ovšem některá sdělení pak mohou být zavádějící. Například kreslí-li dítě na obrázek rozvodněnou řeku, je to známka enurézy (nočního pomočování), by byl chybný výklad toho, že v kresbách enuretiků se skutečně řeky objevují. Možná by zde přeci jen mohl být znovu rámeček s větou: „Nedělejme ukvapené závěry.“

Co říci závěrem? Na dvou stech stranách se toho můžeme dozvědět o práci s dětskou kresbou opravdu dost a i odborníka mohou některé kapitoly knihy inspirovat. Chceme-li přes výtvarný projev dítěti lépe porozumět, měli bychom se spíše než o výklad snažit o společnou řeč. Můžeme být vybaveni řadou technik a výkladových vzorů, ale stále je to málo, pokud s dítětem nebudeme trávit čas po celou dobu jeho tvoření a pokud už předem budeme vědět, co tím dítě chce říci, dříve než to samo stačí vyslovit. Nechme se knihou Roseline Davido inspirovat, ale ještě lépe nadchnout pro tvořivou hru, kde papír a tužky či štětce jsou našimi ústy a barvy a čáry jsou našimi slovy.

Mgr. Jan Kulhánek
psycholog a arteterapeut


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0