Portál.cz > Portál v médiích > Kulišťák: Neuropsychologie

Kulišťák: Neuropsychologie

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 13.7.2004

Neuropsychologie je z terminologického hlediska slovo vcelku neznámé a nové. Ne nadarmo Petr Kulišťák vyhradil definicím a vztahům neuropsychologie k ostatním vědám celou úvodní kapitolu. Avšak není to ani označení neprůstřelné a sféra zájmů v souvislostech mozek - chování je vcelku nasnadě. Historický přehled poučí, že poprvé byl termín použit Oslerem v roce 1913 a v roce 1936 se objevil v podtitulu publikace Lashleyovy.

Kniha patří do série velkých portálských učebnic v pevných deskách. Autor ji nedefinuje ani jako učebnici, ani jako klinickou příručku, ale jako knihu určenou studentům, kteří by se tomuto oboru chtěli v budoucnu věnovat, a dalším zájemcům. Kulišťák vybral témata, která na přednáškách zaujala, s důrazem na ta, které se obyčejně nevyskytují v dostupných psychologických a neurovědních textech. Každá kapitola obsahuje souhrn tématu a přehled literatury. Celá kniha pak slovníček pojmů a rejstřík. Část ilustrací je v barevné sekci na křídovém papíře.

Celou knihou se vine obdiv k dílu A.R. Luriji a jeho směřování neuropsychologického myšlení. Zajímavou ideovou poznámku skrývá poděkování knihy, kde Kulišťák děkuje S. Kratochvílovi za cenné debaty, které ukázaly nepřekročitelné limity psychoterapie (i jejích behaviorálních směrů).

Po již zmíněné definitorické a historické kapitole následuje překvapivě hluboká i přehledná kapitola o zobrazovacích technikách nervového systému. Čtenář má možnost získat základní přehled o technikách od elektroencefalografie, magnetoencefalografie, přes různé typy počítačové tomografie, až po pozitronovou tomografii. Uvedených metod moderní neuropsychologie bohatě využívá, jak ukazuje hned další kapitola o plasticitě mozku. V souvislosti s plasticitou nervové tkáně, konkrétně v její mozkové podobě, lze hovořit o nepřekonatelnosti přírody, což ilustrují příklady „normálních“ osob s chybějící polovinou mozku a podobně. [Jeden z autorem citovaných časopisů, Neurological research, v čísle o neurotraumatu, věnuje jeden z článků souhrnu takříkajíc „inženýrských“ přístupů k plasticitě mozku. Prodloužení axonu o 12% po dobu 4 ms se potlačí aktivita neuronu na pouhé 3 min. Teprve protažení o 20% a více má trvalé následky. Vpravdě výstřední příklady plasticity mozku, které zpravidla oceníme, až z něčeho spadneme anebo naopak něco na nás.]

Jiným populárním tématem je "Gender-mozek" versus "sex-mozek". Kapitola je věnována nejen genderovým proklamacím, je zmíněna též frenologie a J.-M. Flourens, který roku 1843 dokázal, že tvary lebek neodpovídají tvarům mozků, alias nauku o vlivu tvaru lebky na osobnost vyvrátil. Dojde i na vztah predikovaná událost - predikovaná odměna a hladina estrogenu, vyúsťující v pověstnou „ženskou intuici“. V části o rehabilitaci kognitivních funkcí je pak zmíněno, že ideálním klientem pro neuropsychologickou rehabilitaci se stává mladá, inteligentní, optimistická levoruká žena, což není tak překvapivé, neboť výše zmíněná je optimální i pro mnohé jiné činnosti a nemusíte ji předtím ani mlátit do hlavy.

Nadpis „Má frontální lalok exekutivní funkci, nebo ji nemá?“, ukazuje, že autor se nebojí neotřelých formulací. Jinou autorskou specialitou je uvedení každé kapitoly tématickým citátem z novin, či populárních časopisů. Místy je udivující, jak komplikovanou metamorfózu informace cestou z odborného časopisu do vědecké sobotní přílohy prodělá, či k ilustraci čeho je použita.

Ale zpět k exekutivní funkci, nejlépe snad bude ocitovat část shrnutí: Frontální lalok má zcela jistě funkci „exekutivní“, která zajišťuje ideální souhru všech systémů mozku, ale tak jako ve společenské praxi, není-li řízení, systémy pracují dále, třeba s menší efektivitou, občasnými projevy anarchie, ovšem za standardních podmínek téměř stejně účinně. K čemuž se čtenář propracuje přes výsledky lobotomií, varování před líbivou představou mozkového homunkula až po detailní rozbor případu Phinease Gage s rekonstrukcí jeho hlavy prokláté tyčí na pěchování náloží. (Gage přežil rozsáhlé poškození frontálních laloků, změnil se však z pracovitého puntičkáře na nezodpovědné a emočně bezradné individuum proslulé lhaním a vymýšlením.)

Od evolučně nejmladší části mozku autor hbitě přechází k vývojově starým bazálním gangliím, aby na nich ukázal, že tyto struktury také „umějí myslet“. Jedná se však o automatizované provádění - jak říkají kognitivní vědci - algoritmů jednání, které byly osvojeny buď implicitním učením, anebo přešly na podkorovou úroveň habituací. Toto „neuvědomované“ učení může být velkým přínosem pro rehabilitaci po úrazech hlavy - neboť to je hlavní zájem klinických neuropsychologů.

Téma lateralizace mozkových funkcí si opět vysloužilo ukázku: Co skrývá pravá hemisféra? Kromě tradičnějších oblastí působnosti se Kulišťák věnuje také lokalizaci tvořivosti: Z různých zdrojů - nyní převážně z internetu - se můžeme leccos dovědět o spiritualitě, imaginativnosti, iracionálnosti, vášnivosti a mystičnosti dějů probíhajících v pravé hemisféře. Autoři zřejmě vycházejí ze svých "seriózních vědecko-výzkumných podkladů", ale v běžné neuropsychologické praxi to lze obtížně potvrdit. Čímž není řečeno, že podobné jevy se zpracováním v pravé hemisféře nesouvisí, jako spíše to, že je obecně nesnadné cosi tak vágního a nespecifického jako je tvořivost lokalizovat a ještě z této lokalizace vyvozovat jakési důsledky. Těsně za hranicí ukázky zůstala zmínka o souvislostech pravé hemisféry a hypnózy či paradoxů. Na komunikaci s pravou hemisférou také stojí celé východní myšlení (mluvení a psaní - tónová řeč a znakové písmo).

V dalších ukázkách jsou uvedeny části kapitol: Jazyk (řeč) a jeho poruchy a Neuropsychologická diagnostika. Vzhledem k tomu, že jsem tentokráte převážnou část kapitol ani nezmínil, je účelné uvést i odkaz na obsah knihy.

Za přečtení rozhodně stojí i kapitola o vědomí, navzdory tomu, že je uvedena citátem, že o vědomí nikdy nebylo napsáno nic, co by stálo za přečtení. Vědomí, stejně jako činnost mozku vůbec, s níž úzce souvisí, zůstane zřejmě ještě nějakou dobu oblastí, v níž lze balancovat na hraně reálna a fantazie. Střety při jeho výkladu mohou být velmi ostré, potýkají-li se zastánci různých přístupů (Koukolík; Jirsa). Stejně nedořešeno zůstává i „uvědomování vědomí“ u zvířat.

Vydal Portál v roce 2003.

Autor: Jaromír Kopeček
 
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0