Portál.cz > Portál v médiích > Legendy Lvova (recenze M. Těthalové)

Legendy Lvova (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 17.9.2002

Když v Čechách zmíníme Ukrajinu a její obyvatele, vybaví se většině z nás ukrajinští stavební dělníci, kteří u nás vykonávají různé podřadné práce. Ukrajina však není pouze vlastí pomocných dělníků. Jednou z významných osobností Ukrajiny je spisovatel Jurij Vynnyčuk. V knize Příběhy z Haliče shromáždil staré pověsti, historky i anekdoty z okolí Lvova.

Halič má za sebou bohatou historii. Historické území Haliče bylo od roku 1199 součástí Haličsko-volyňského knížectví. Toto knížectví se v důsledku mongolských nájezdů roku 1259 rozpadlo a bylo rozděleno mezi tehdejší Polsko a Litvu. Díky migraci různých kmenů a národností, které Halič dobývaly a osidlovaly, bylo složení obyvatel více než pestré. Žili zde Ukrajinci, Židé, Rusíni, Cikáni, Poláci, Maďaři, Němci, Arméni a také Češi a Slováci. Bohaté složení obyvatel a vliv různorodých tradic a folklóru daly vzniknout svébytným pověstem a pohádkám, které nám mohou připomínat Krásu nesmírnou, pohádky bratří Grimmů nebo třeba Boženy Němcové.

Autor rozdělil Příběhy z Haliče na několik celků. V prvním z nich nám přibližuje stará vyprávění o historii Haliče. Dozvíme se, jak vzniklo město Lvov a kde získalo své jméno nebo se seznámíme s místní figurkou paní Abrekovou. Řada historek a pověstí připomíná Erbenovu Kytici, v níž o umrlce není nouze. Ve druhé části knihy nás autor přivádí do doby královské. Jako všichni panovníci měl i král Danylo Haličský svého blázna. Jmenoval se Olelko a byl to šejdíř nad šejdíře. Asi by si v ničem nezadal s naším bratrem Palečkem. Příhody šaška Olelka vycházejí ze specifik doby a oblasti, v níž vznikly, a tak se ale nemusíme obávat, že jsou totožné s Palečkovými žerty. Zbývající části knihy jsou jakousi kronikou, která popisuje svérázné postavičky Haliče. Seznámíme se v ní s obecními blázny, kteří mají mnoho společného s našimi Kocourkovskými, poznáme tehdejší řemeslníky, vojáky, ale i nevěrné ženy a opilce. Mnohé příběhy mají za hrdiny čaroděje a kouzelníky nebo i vodníky.

Příběhy z Haliče potěší čtenáře, které zajímají pověsti a pohádky. Díky etnické pestrosti historické Haliče se v příbězích prolínají různé kulturní a náboženské vlivy. Tak se můžeme smát Cikánovi, který šel do křesťanského chrámu a slyšel tam, že Židé zabili Krista. V návalu spravedlivého hněvu jej nenapadlo nic lepšího než prohnat místní Židy, kteří s ukřižováním Ježíše neměli nic společného. Veselé historky však nejen pobaví, ale vedou k zamyšlení nad soužitím různých kultur a etnik.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0