Portál.cz > Portál v médiích > Lhaní

Lhaní

Autor: Mgr. Petr Kukal | Datum: 2.4.2002

Publikace francouzské psycholožky Danielly Dalloz rozhodně není prvoplánovým výchovným manuálem pro rodiče, kteří chtějí své dítě přivést k trvalé pravdomluvnosti v deseti lekcích. Zaměřuje se spíše na hledání příčin skutečného i domnělého dětského lhaní, které zasazuje do kontextu psychického a sociální vývoje dítěte.

Autorka předně upozorňuje na skutečnost, že v našem chápání má pojem lež významně odlišný obsah než v chápání malého dítěte. Dítě kategorii pravdy – a tudíž i nepravdy – teprve postupně objevuje na základě své zkušenosti se světem a také s tím, jak vnější realitu popisují dospělí v jeho blízkosti. Velký význam má v tomto uvědomování jazyk, zejména ve své obrazné rovině. Příměry a metafory, které užíváme tak samozřejmě, že si jejich obraznou povahu ani neuvědomujeme, přijímá dítě mnohdy doslova a některá svá tvrzení pak opírá právě o tuto zkušenost: Otec: „Mám hlad, že bych snědl vola na posezení.“ Dcera druhý den: „Dnes jsem snědla telátko.“
Podstatou mnoha dětských lží bývá často skrytá pravda, kterou dítě nechce nebo nemůže sdělit otevřeně a přímo. Mezi takové lži patří např. vysvětlení určitých konkrétních situací, které si dítě interpretuje pro sebe přijatelným způsobe. Bývají to často okolnosti, které pro ně představují příliš velkou emocionální zátěž a přijetí jejich skutečného smyslu by vyvolávalo neúnosný stres. Právě tak zážitky, které dítě není s to zpracovat kognitivně, interpretuje na základě dosavadní zkušenosti, neboť dávat smysl světu, který je obklopuje, je jednou ze základních potřeb dítěte a její uspokojování významně přispívá k pocitu bezpečí.
Pochopitelně se u dětí v mladším školním věku setkáváme rovněž s účelovou lží, která má zabránit tomu, aby na dítě dopadly důsledky jeho chování. Nepřiznat se k porušení zákazu, vyhýbat se odpovědnosti za vzniklou situaci, to jsou strategie, které dítě volí na základě předchozí zkušenosti s chováním autorit v podobných případech. Pokud se dítě k takové lži uchyluje častěji, svědčí to především o problematickém výchovném přístupu rodičů. Je-li dítě v případě, že mluví pravdu, za své jednání přesto neúměrně trestáno, místo aby dostalo možnost danou chyby napravit, je k účelovému lhaní vlastně okolnostmi donucováno. K těmto vynuceným lžím patří konečně i situace, kdy se dítě přiznává i k proviněním, jichž se nedopustilo, aby tak zastavilo kolotoč „vyšetřování“ a napjaté atmosféry v rodině. Je tedy jen na rodičích, jakou strategii nakládání s pravdou přijme dítě jako optimální a osvojí si ji jako základní.
Zejména rodiče, kteří se snaží vytvářet mezi sebou a dětmi „kamarádský“ vztah (nehledě na to, že je to velmi problematický postoj), a rovněž někteří učitelé, by měli věnovat zvýšenou pozornost autorčinu výkladu o legráckách, žertících, výsměchu a sarkasmu. Dítě v předškolním a mladším školním věku nemá ještě natolik osvojený jazyk, aby dokázalo rozlišovat jemné slovní odstíny či dokonce významový posun sdělení (ironie). Dítě si tak někdy vykládá žert jako lhaní a může nabýt dojmu, že lhaní je vlastně legitimní způsob komunikace, často ještě oceňovaný uznáním okolí. Že lhát se může a má – je tak pro legraci.
Autorka Danielle Daloz ovšem není jen psycholožka s mnohaletou praxí v poradně, nýbrž také psychoanalytička. To ji bohužel často vede k jednostranně psychoanalytickému výkladu konkrétních příkladů dětských lží a rovněž závěr knihy zrcadlí především autorčinu psychoterapeutickou zkušenost v práci s dospělými pacientkami.
Publikace našeho předního nakladatelství zaměřujícího se na oblast výchovy a vzdělávání napomáhá více pochopit příčiny i podstatu dětského lhaní a naznačuje způsoby, jak děti postupně přivádět k poznání kategorií pravdy a lži. V řadě Průvodce výchovou v rodině, do níž patří, vyšly dále svazky Nechuť k jídlu a Nepořádek.

Petr Kukal - 2. 4. 2002


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0