Portál.cz > Portál v médiích > Lidský mozek (recenze)

Lidský mozek (recenze)

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 3.7.2002

Funkční systémy. Norma a poruchy. Františka Koukolíka, neúnavného propagátora vědy, a díky tomu také spisovatele, fejetonistu a reportéra, občanským povoláním lékaře a primáře patologie Thomayerovy nemocnice určitě netřeba představovat. Možná, že by si to však zasloužilo nové vydání jeho knihy o mozku, třeba i proto, že první vydání, kromě toho, že bylo do roka vyprodáno, sklidilo také cenu nadačního výboru Dr. Paula Janssena za popularizaci vědy.

Autorův génius pisatelský se zde snoubí s autorovým géniem lékařským, čímž chci naznačit, že pokud nejsi, milý čtenáři, génius sám, tak si vezmi na čtení do metra něco prostšího. Kniha je přes svou odbornost napsána čtivě, zvláště pak pro absolventy zkoušek z anatomie, kterým není cizí lékařská terminologie a půl věty v latině je od čtení neodradí.

Kniha je podstatným rozšířením a prohloubením obsahu pregraduálních přednášek kurzu o vztahu mozku a chování, stejně jako přednášek v rámci postgraduální výuky lékařů. Tolik tedy sám autor k obsahu knihy. K jejímu rozsahu dodává autor toto: Úplné a vyčerpávající pokrytí problematiky by vedlo k několikanásobně většímu rozsahu knihy: to by nebylo účelné i proto, že v mnoha popsaných směrech je poločas života informací kratší než 5 let. Skromné navnadění nástinem obsahu některých kapitol uvedu v následujícím.

První kapitola je věnována poznávání a agnoziím (poruchám rozlišování), a to zrakovým, sluchovým a dotykovým a nově také pojednání o bolesti. Největší pozornost je věnována rozpoznávání zrakovému, prozatím nejhlouběji prozkoumanému. Zde je na místě upozornit na zásadní přínos neinvazivních metod - pozitronové emisní tomografie -PET a funkční magnetické rezonance - fMR. (Princip je totožný s nukleární magnetickou rezonancí používanou ve fyzice; lékařské obory slovíčko nukleární vypouštějí, neb je módní se ho děsit.) Kupříkladu retinooptická mapa (popisující projekci sítnice oka na patřičnou část mozku) se tvoří tak, že proband fixuje svůj pohled na střed zorného pole, kolem nějž se otáčí kmitající šachovnicový motiv, který v zorném poli zabírá polovinu a zároveň je sledována pomocí fMR excitace mozkové kůry, kde zrovna neurony zpracovávají informaci o tom, co vidí.

Jeden z podtitulů knihy je „Norma a poruchy“, ačkoliv mnohdy se zdá, že se jedná spíše o výčet poruch, z nějž se pak usuzuje na normu. Je až s podivem, jakých téměř neskutečných a neuvěřitelných prapodivností je v souvislostí s poškozením mozku člověk obětí. Existují lidé, kteří nerozlišují objekty, jiní zase nerozlišují tváře, ačkoliv objekty rozlišují normálně a ještě jiní, kteří nerozliší pohyby, ačkoliv vědí, co se pohybuje. A to se stále věnujeme pouze oblasti zrakového poznávání. Již v prvním vydání v roce 2000 patřila oblast zrakového poznávání k nejvíce prozkoumaným, patří k nim i ve vydání druhém, s poznámkou, že patří i k oblastem nejpřepracovanějším. K systémům Magno, Parvo-blob a Parvo-interblob přibyl systém Konio a malá populace gangliových buněk, jejichž projekce směřuje do systému kontrolujícího oční pohyby. Alespoň u této kapitoly si dovolím souvislejší ukázku: Informace, jejichž zdrojem je přibližně 120 milionů tyčinek a 6 milionů čípků sítnice každého oka, jsou prostřednictvím horizontálních, amakrinních a bipolárních buněk předány přibližně 1 milionu gangliových buněk. ... Malé gangliové buňky sítnice projikují do malobuněčných neboli parvo (P) vrstev corpus geniculatum laterale (CGL) talamu... Velké gangliové buňky sítnice paralelně projikují prostřednictvím dvou ventrálních velkobuněčných neboli magno (M) vrstev CGL do vrstvy IVC alfa V1... Dvouvrstevné gangliové buňky sítnice promítají do koniocelulárních (K) vrstev CGL, tvořených velmi malými neurony, zmiňovaných učebnicových popisech jen okrajově jako vmezeřené vrstvy...

Ve zrakové oblasti V1 makaků byly barvením prokázány ve druhé a třetí vrstvě, slaběji ve vrstvě páté a šesté, asi 0,2mm velké ovoidní skupiny neuronů. Skupiny se označují anglicky blob, což znamená skvrnka... Skupiny neuronů mezi skvrnkami se označují slovem interblob... V korové oblasti V2 prozradilo stejné barvení neuronální proužky široké (thick), úzké (thin) a bledé (pale). Funkční vlastnosti výše zmiňovaných skvrnek a proužků se liší. Klasické práce (1988) usuzovaly, že Magno systém odpovídá na otázku „Kde?“, zatímco systém Parvo na otázku „Co?“, neboť Magno systém není citlivý na barvy, ale je vysoce citlivý na kontrast, málo na rozlišení v prostoru a rychlý, zatímco Parvo systém je pomalý, barvy rozlišující, blob vysoce citlivý na kontrast, zatímco interblob na rozlišení v prostoru. V současnosti se uvádí: P dráha dostává oponentní signály ze „zelených“ a „červených“ čípků, odpovídá tedy na modulaci v rozměru zelená/červená. Jestliže je tedy P neuron excitován červeným světlem a inhibován světlem zeleným (nebo opačně), podílí se jeho signalizace na určování barevné identity objektu... Naproti tomu M dráha dostává sloučené signály „červených“ + „zelených“ čípků, odpovídá tedy nejlépe na modulaci v rozměru světlo/tma. K dráha kóduje v rozměru modrá/žlutá. K systém odpovídá za velmi rychlé zpracování barevných podnětů své dimenze. Při předvedení barevného podnětu, který se rychle pohybuje, lidé vnímají dříve barvu než pohyb.

Líčení předchozích odstavců popisuje primární zpracování zrakového vjemu, které je následně zpracováváno v dalších částech mozku. Třeba jen zpracování barev má 3 stupně. V prvém je vyhodnocována přítomnost a intenzita barevných složek; v oblasti V1 a snad i V2. Ve druhém je v oblasti V4 zajišťována konstantnost barev bez ohledu učení, paměť a usuzování, tj. aby zelená byla zelená bez ohledu na denní dobu a druh osvětlení. Třetí stupeň se zabývá barvami předmětů, spočívá na činnosti dolních částí spánkové kůry a kůry čelní.

Jinou pikantérií je rozlišování tváří. Jak už bylo řečeno, lidé trpící poruchou jejich rozlišování - prozopagnozií normálně rozlišují předměty. Zajímavé je, že tváře obrácené vzhůru nohama rozeznávají tito lidé stejně dobře (a někdy i lépe) než lidé normální. Rovněž předvádění invertovaných tváří aktivuje korové oblasti , které odpovídají na netvářové objekty, v tomto případě na domy. Předvádění invertovaných obrázků domů stejným způsobem korovou oblast rozlišující tváře neaktivuje. A proč vůbec existuje takový hluboký zájem o rozlišování tváří? Existence specializovaného modulu pro rozlišování tváří je jedním z dokladů platnosti teorií evoluční psychologie. Mimochodem, chovatelé psů také lépe rozlišují psí tváře, než lidé, kteří psa nemají, ale to na této stránce beztoho ví každý.

Konečně se dostáváme i k rozlišování sluchovému a začíná přituhovat: Cortiho orgán je podobně jako sluchový podkorový systém anatomicky i funkčně složitější, než je sítnice a podkorové zapojení zrakového systému. Na rozdíl od optických jsou sluchové dráhy jen neúplně zkřížené, čili informaci z pravého ucha zpracovává „převážně“ levá hemisféra a naopak. Také až zde se naplno projeví strukturální plasticita neuronů mozkové kůry; sluchová korová reprezentace měřená u zkušených pianistů je v porovnání s lidmi, kteří pianisty nejsou, rozšířena až o 25 %. Různé skupiny jsou rozdílného názoru na původ tohoto rozšíření, zda je dán geneticky nebo je podmíněn učením. Oproti tomu rozšíření oblasti reprezentující ukazovák u slepců čtoucích Braillovým písmem je všeobecně přijímáno jako důsledek učení.

Následující kapitoly jsou věnovány paměti , jazyku ( ukázka: Bilingvismus), hybnosti, vědomí a emocím . Původně jsem hodlal skočit rovnou až do posledně jmenované, ale přeci jen se zastavím i v hybnosti. Dvaasedmdesátiletá babka dostala infarkt. To samo o sobě není nic tak neobvyklého, překvapivé však bylo, že potom pociťovala dvě levé ruce. Podotýkám dvě, ne obě, alergie na práci - morbus callorhinus, na rozdíl od prožívané třírukosti, není žádná vzácnost.

Rovněž i v kapitole o emocích jsem si vybral v zásadě podružnost - závislost na psychoaktivních látkách. Mezi užitím psychoaktivní látky a chováním člověka či zvířete vzniká pozitivní zpětná vazba souvisící se „systémem odměny“, což je vzestupný mezolimbokortikální dopaminový systém. Tento systém ovlivňují všechny chemicky zneužívané látky, bez ohledu na jejich chemickou rozdílnost. Mozek chronicky chemicky závislého jedince se od mozku jedince chronicky nezávislého odlišuje na molekulární, buněčné, strukturální a funkční úrovni. Závislost však není jen omezení mozku, je také otázkou sociálního kontextu. Zajímavým dokladem byli američtí veteráni z Vietnamu závislí na heroinu, kteří se své závislosti, v porovnání s „domácími“ uživateli, zbavovali své závislosti podstatně snáze. Nový pohled na problematiku drog představuje evoluční perspektiva. ...Drogy, viděno z evolučního hlediska, falešně signalizují vzrůst biologické zdatnosti. To jest, vytvářejí dojem uspokojení a zvládnutí. Jeden z nervových přenašečů, dopamin je mediátorem příjmu potravy u měkkýšů i primátů. Z drog jeho pohyb mozkem ovlivňují kokain, opiáty, nikotin, kannabinoidy i etanol. Ve zvýšené míře se dopamin vyplavuje i při úspěšném „paření“ počítačových her.

A od evolučního přístupu k drogám k evoluční perspektivě vztahu mozku k sebeuvědomování. Tímto odvážným skokem jsem přelétl kapitoly týkající se funkce čelních laloků a rozdílů mezi pravým a levým mozkem. O vztahu mozku a vědomí se hodně píše, dokonce tak hodně, že už bylo navrženo publikační moratorium. Přesto stojí za to, alespoň připomenout existenci evoluční psychologie: Na rozdíl od metafory kognitivní vědy se mozek nepřirovnává k výpočetnímu systému, jehož vlastnosti jsou univerzální, „nespecifikované“, ale k souboru specializovaných systémů, jejichž vznik, vývoj a vzájemnou spolupráci podnítila biologická evoluce. Jestliže je tato teorie správná, pak by měly všechny lidské skupiny sdílet některé druhy chování, například kulturní univerzálie jako je jazyk, magické myšlení, rituál, dělba práce a podobně. Evoluční psychologie je nejen testovatelná, ale jak se dočtete v poslední kapitole i testovaná.

Závěrem tohoto bodového prolétnutí, které zvláště pak medicínsky vzdělané čtenáře svou neodborností bezpochyby zklamalo, chci zdůraznit jeden ultramoderní prvek, a to desítky webových odkazů, který potěší zvláště zájemce bez přístupu k medicínským knihovnám.

Jaromír Kopeček


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0