Portál.cz > Portál v médiích > M. Van Den Berg: Příběhy a legendy z Flander

M. Van Den Berg: Příběhy a legendy z Flander

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 22.10.2004

Co víme o Flandrech? Flandry, alias Vlámsko, tvoří sever Belgie. Mají parlament jako územní i jako jazykové společenství. Mají historické Antverpy, Gent, Mechelen a Bruggy. Mají tak trochu centrum unijní byrokracie Brusel. Díky zanedbané reformaci mají množství klášterů vyrábějících množství rázovitých piv a sýrů. S postupujícím rozkladem Belgie se stále více a více přidružují k jazykově blízkému Nizozemí. Vlámština je dnes považována za rozkolísaný, francouzštinou zaplevelený dialekt nizozemštiny, které i místní říkají holandština. Stránka místní vlády označuje vlámštinu za neexistující jazyk.

Jiným zajímavým problémem je, co jsou ve skutečnosti Flandry. Pohledem do mapy Belgie zjistíme, že „Vlaanderen“ a „West-Vlaanderen“ jsou toliko dvě z pěti holandsky mluvících provincií. Otázka, zde Brabant, Antverpen a Limburg jsou či nejsou ve Flandrech je tedy otevřena. Nadto existují Mořské Flandry (Zeeuws Vlaanderen) v Nizozemí a kus historických Flander je ve Francii (v regionu Nord - Pas-de-Calais). Nicméně současný význam Flander je oněch pět holandsky mluvících provincií Belgie (s vyjmutým Bruselem). S tímto rozsahem Flander také pracuje kniha, neboť vesnice Boom, o níž je jedna z legend, leží v provincii Antverpy.

Ale co Vlámové? Něco črt z jejich historie, zprostředkovávají nám vlámští mistři, třeba Pieter Bruegel. Ale opravdový náhled do duše lidu zprostředkuje nám jedině tvorba lidová, čili folklór. Poněvadž lidé ve Vlámsku, jako i v celé Belgii jsou všelijací - ostatně, ne nadarmo je Belgičan úhlavním hrdinou každého druhého vtipu jak ve Francii tak v Holandsku - lid je - jak známo - pracovitý, vlídný a přívětivý, přinejhorším rázovitý. Marcel van den Berg, vlámský etnograf, sestavil krátkou sbírku lidových mýtů, pověstí a legend. Buďme rádi, že krátkou - jeden z pramenů, ze kterých vycházel, má čtyři svazky (a v roce 1933 nevycházely tenké knihy). Posuďte sami: Úvodem - k vlámským příběhům z ,,počátků světa“.

Teoreticky připraven, čtenář nadšeně se vrhá do kapitoly prvé, Země a nebe. Kromě těles astrálních se intelekt vlámského sedláka či řemeslníka zabýval taktéž tématy sociálními. A nečekejte, že byste prostého člověka nachytali bez pohotové odpovědi na libovolnou otázku! Ví jak vznikla plešatost, ploché nohy, vybočená kolena, proč jsou ženy nenapravitelně upovídané, proč nemají v nebi rádi advokáty i proč selky hostí pavouky. Na to byste nepřišli, tak to prozradím: Pavoučice zbavila selku horečky. Nás vědce může hřát, že vlámský lid klade astronoma a matematika o příčku nad vlivného průmyslníka a dokonce o dvě nad úspěšného obchodníka. Abyste si nemysleli, že prostý Vlám je, nedej Bůh, tak dobrý, že je i politicky korektní, okuste i něco lidového antisemitismu: Proč Židé nejedí vepřové.

Škoda, že předchozí ukázka tak brzy skončila. Byla-li by pokračovala, dověděli bychom se, co si myslí Vlámové o Francouzích a Valonech a vůbec už by nám nepřišlo divné, že Vám každý Valon řekne, že Flandry jsou placaté, přelidněné a ryze nesympatické. Vlámové totiž říkají: Tahle cháska všude jen vyhledává hádky a rvačky, na tohle Valony užije. Navíc se všude, kam přijdou, hrnou první do kola a nejraději by měli všechno pod taktovkou. A když se jim to nedaří, začnou klít a láteřit jako čertem posedlí. Skoro jako Francouzi, které Ježíš vymodeloval z krtince, taky nebyli dodělaní a už sakrovali.

To v ptačí říši, tam jsou vztahy přece jen vstřícnější. kolik jen legend lid vymyslel o vlaštovce, ptáku Panny Marie. Vlámové jsou lid tvarovaný katolickou vírou, lidovou a hlubokou. Zlí holandští jazykové tvrdí, že se to hluboce podepsalo na intelektu a aktivitě národa, neboť církev ve strachu o moc vyhnala či popravila každého, komu to jen trochu pálilo. Rozšafní Vlámové jim oplácejí příslovím: Co Skot zahodí, Holanďan zvedne. Ale zpět k ptákům! Vlám ví všechno! Vrána je černá, protože se namazala a vyválela v mouru, straka je bezbožnice a slepice nelétají, protože se Bůh nemohl dívat na to, jak tlučou holuby. Kdyby Vlámově žili v Africe, antropologové by řekli, že mají neobyčejně hluboké znalosti biologie a vlastní, vysoce rozvinutý systém popisu živé přírody.

Sekcí ptáků jsme ve výčtu kapitol přeskočili savce a bylo by věru škoda nezmínit se o tom, jak si kočky a psi vzájemně znemožnili vstup do ráje. Píšu vzájemně, protože existuje psomilná i kočkomilná verze. Prasomilná verze neexistuje, prase je zvíře ďáblovo a šmytec. Opravdu originální je legenda o vzniku opice - nebudu prozrazovat - snad jen naznačím, že je třeba kovářskou výheň, kladivo a kovadlinu.

Kapitola o rostlinách čtenáři hned v prvé ukázce přinese krásnou ukázku lidového lamarckismu, tj. přenesení získaných vlastností osiva na potomstvo. Český čtenář bude bezesporu uspokojen zjištěním, že čert neokousal listy na dubu jenom u nás, ale i ve Flandrech. Jak se na světě objevil smuteční jasan a další legendy je možno opět přečíst přímo.

Kapitola poslední, o vynalézavosti a kalendáři, je uvedena šokujícím zjištěním, že destilovat jalovcovou (genever) naučili Vlámy ti nejprotřelejší čerti, protože si v pekle neměli s kým připíjet na šťastný příchod. Není žádným tajemstvím, že jalovcová je od temného dávnověku oblíbeným nápojem čertů. Ti by se po ní vskutku utloukli! Pokaždé, když se v pekle objeví nový host, nechávají čerti kolovat láhev, třebaže jinak v sobě mají krutost, pro niž lze stěží najít jméno.

Vydal Portál v roce 2003.

Autor: Jaromír Kopeček
 
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0