Portál.cz > Portál v médiích > M. W. Davies: Kulturní antropologie

M. W. Davies: Kulturní antropologie

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 25.3.2004

Kulturní antropologie jako komiks


Kulturní antropologie, dle encyklopedie, studuje původ a historii lidských skupin, jejich vývoj, strukturu a fungování v čase a prostoru. V knihách publikovaných pro laiky je tomu nezřídka tak, že se zabývá hagiografií těch, kteří se za kulturní antropology prohlásili a nověji těch, kteří ji vystudovali. Ale nebuďme předpojatí a položme si otázku: „Co je antropologie?“

V prokliku jsme se dověděli, že výzkumem primitivního člověka. Proč tedy bismarkovsky vyhlížející antropolog kutá v antickém chrámu a Anasazi (předchůdce současných pueblanských indiánů) je nahastrošen jako Algokin z opačné strany USA? To věru nevím. Ale o pět stran dále už vím, že primitivní, divošský a prostý jsou slova zaujatá a že antropologie má stále problém pojmenovat oblast, které se chce věnovat. Ono je opravdu o hubu, přijít za někým, že byste ho rádi pozorovali v rámci svého studia chátry na okraji společnosti.

Vlastně bych měl podotknout, že celá první čtvrtina knihy se věnuje „ne-kulturní“ antropologii, to jest základům před vydělením a ostatním větvím. Za počátek antropologie je považováno vydání Smyslu zákona od Charlese Montesquieua v roce 1748. A po tomto produktu osvícenství je načase vrhnout se mezi opravdové počátky antropologie, to jest zprávy cestovatelů a dobyvatelů, příkladem budiž esej Michela de Montaigne (1580) „O lidojedech“. Celkem překvapivé pak je o dvě stránky dále tvrzení, že W. Arens (1979) přesvědčivě argumentoval, že lidojedi jsou výmyslem přebujelých západních fantazií. Fidžijci omlouvající se za snědení misionáře budou patrně následkem nedostatečné postmoderní osvěty. (Z internetových zdrojů dovozuji, že dotyčný tak dokázal pro Aztéky a následně zobecnil pro celý svět.)

V následujícím textu čtenář nalezne očekávané obviňování antropologie z kolaborace s kolonialisty a pasování na „děvečku kolonialismu“ Talalem Asadem (Anglo-egyptský Súdán mu jistě ve škole zapřeli, tak se mu kritizuje celkem dobře) a překvapivé ohodnocení Bartoloméa de Las Casas za obhajování indiánských práv navzdory jeho otrokářské minulosti i přihlášení se k evolucionismu s Hebertem Spencerem. Jen tak mezi řečí autorka klade na antropologické hlavy jednu kostku másla za druhou.

Na straně 49 se konečně objeví termín kulturní antropologie a záhy jsou důkladně rozebráni Franz Boas i Bronislaw Malinowski. Jistě překvapí, že oba studovali fyziku. Oba se shodli na následujících pravidlech terénního výzkumu:

  • Důraz na zúčastněné pozorování.
  • Dlouhodobý styk se zkoumanou civilizací.
  • Používání domorodého jazyka.

Anasazi k tomu říká: Krátce řečeno, antropologové prostě milují vyjet ven a být někde pryč.

V následující části se čtenář konečně doví něco o tom, co antropologové studují, o ekologii člověka v terénu. Potom oblíbený nepravdivý blábol o 40 druzích eskymáckého sněhu. Uvedeny jsou různé formy darů, obdarování, výměn a směn a skrze Karla Marxe a jeho teorie se přejde k rodině, různým typům svazků, příbuzenství, což přes alianční teorii Claudea Lévi-Strausse vyústí v pravou a nefalšovanou politiku. Navazují témata nejrůznějších konfliktů, od generačních po etnické, jejich řešení a pochopitelně boj proti kapitalismu.

Z oblasti náboženství je přístupný šamanismus a kulty kargo po nichž přijde řada na magii, mýty, přechodové rituály (A. van Gennep) a něco výpůjček z lingvistiky a sémiotiky. Jak se tak blížíme k současnosti, mineme padesátá léta a utkání o Tepoztlan, mexickou vesnici, kterou dva antropologové viděli různýma očima; Redfield jako venkovský, spořádaný ráj a Lewis jako ochmelkov plný závisti.

A už je tu oblíbený nářek: Je antropologie věda? Ne, je to humanitní odvětví tvrdil Evans-Pritchard dávno před postmodernisty.

Antropologům se v USA začnou bouřit ústy Lakoty (Sioux) Vinea Delorie mladšího indiáni: Proč bychom nadále měli být soukromými zoologickými zahradami pro antropology?, i jejich osmašedesátnické mládí. V roce 1983 Freeman vyklátil modlu „hrdinky antropologie“ M. Meadové odhalením blamáže s jejími samojskými informátorkami, které ji vodily za nos.

Nečekaně již jednu stranu po postmodernismu a psaní kultury je uvedena Gellnerova kritika postmoderní paralýzy. Čtenáři se rozkryje strom příbuzenských vazeb mezi antropology a přejde se k feministické antropologii. Posledním velkým tématem je trudný osud jihoamerického kmene Janomamů, který sehrál nezáviděníhodnou roli v boji dvou antropologických klanů zastupovaných Chagnonem a Lizetem. (Tomuto tématu se v češtině hlouběji věnoval časopis Vesmír.)

Knihu sepsala Merryl Wyn Davies, autorka mezinárodního bestselleru „Proč lidé nenávidí Ameriku?“ a „Islám, postmodernismus a další budoucnosti“. Není divu, že její díla často nalezneme v kurzech sociologie západních univerzit. Pokud se podíváme na její vědeckou tvorbu, nalezne nám Web of Science čtyři odkazy, v jednom doporučuje, aby země východně Evropy v sevřených řadách s ostatními rozvojovými zeměmi bojovaly za změnu světového ekonomického pořádku, jiná se jmenuje: „Přehodnocení vědění - islamizace a budoucnost“. Při takových titulech třeba považovat nulovou citovanost za zásluhu. Na síti je tato bibliografie.

Opravdu roztomilý je životopis této esence „jinakosti“ (jak jinak než na serveru Others), antropoložky, televizní režisérky, spisovatelky a „nesmírné“ Welšanky. Narodila se v Merthyr Tydfil, neprávem opomíjeném centru industriální revoluce a již v devíti letech vyvinula vlastní antropologii, ale přesto raději vystudovala tu oficiální. Pak se dala na „placenou antropologii“ (jak nazývá žurnalistiku), aby ke svému překvapení zjistila, že o profesionální Welšany, kteří neumí kváknout welšsky není ve Walesu vůbec zájem a přesedlala na náboženské vysílání BBC. To proto, že doba byla odporně ateistická a bořit zaběhnou rutinu je tak statečné. A odtud už byl patrně jen krůček ke konverzi na islám, místečku v malajské televizi a všem těm bestsellerům. (Zajímavé, skalní stoupenec menšinářství přestoupí na druhé největší světové náboženství, asi jsem někde přehlédl, že na světě žije 90% anglikánů...pokud to ovšem není 110% odporných ateistů.)

Inu tak, vydal Portál v roce 2003.
Autor: Jaromír Kopeček


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0