Portál.cz > Portál v médiích > Mumie u jídelního stolu - Ing. J. Holý, CSc.

Mumie u jídelního stolu - Ing. J. Holý, CSc.

Autor: Ing. Jindřich Holý, CSc. | Datum: 10.11.2003

Co je „pozoruhodným případem“ a kdo je „předním psychoterapeutem“? Ze svého úhlu čtenáře bych například podtitul „z nezapomenutých případů amerických, publikačně výkonných, převážně párových a rodinných psychoterapeutů“ považoval za více přesnější.

Ještě nevytýkám, nekritizuji, všichni můžeme a máme mít svůj úhel pohledu. Prof. Kottler, autor padesáti knih, vedoucí katedry poradenství na Kalifornské státní univerzitě ve Fullertonu a J. Carlson, zasloužilý profesor psychologie a poradenství na Guvernérské státní univerzitě v University Park v Illinois, redaktor The Family Journal a vydavatel více než sta videokazet odborníků zahrnutých i do této knihy, nepochybně také. Oba patří k nejplodnějším autorům a k autorské spolupráci si vybrali třicet publikačně zdatných kolegů. S jejich vlastními příspěvky tak vznikl sborník dvaatřiceti hutných kazuistik. Nepostrádají odbornou charakteristiku autora. Větší čtivost podporuje rozdělení do podkapitol a pokusy zachytit živou řeč psychoterapeutických sezení.

Proč hovořím o kazuistikách a sezeních? Proč se zdráhám říci příběhů? Příběh může být čtivější. Má být i fabulačně podkreslený. Z těchto vzpomínek prostě dýchají společné prožitky klientů i jejich psychoterapeutů. Jsou věcně a vědecky poctivé, pestré, citově bohaté a namáhavé jako sám život.

Není snadné psát dobré kazuistiky. Mám a máme se co učit. Těžko se však ubráním hořkosti úsloví: „Publish or perish!“ (Piš nebo zemři!) Nejsou psány jen o životě, ale i o život. Mám obavu, zda psaná psychoterapie nemůže být napříč životem a třeba i proti životu. Dobrý mnich mnoho nepíše. Více odmodlí a odžije. Ví, že psané slovo je jen drobkem řeči, myšlení, života. Nemůže je nahradit.

Jsme v Čechách. Chceme nebo musíme psát a také číst? Jak kdo, kdy a co. Domnívám se, že kazuistiky čtou a píší nejen ti, co s nimi zachází v kvalifikačních postupech, ale také ti, co se sami a dobrovolně táží a vždy nenachází dostatečně přesvědčivé odpovědi v teoretických, filosofických a jiných pojetích tématiky člověka, nebo jen pociťují nedostatek kvalitní supervize. Té není nikdy dost. Především pro ty může být tento sborník amerických kazuistik převážně párově orientovaných přínosný.

Kniha je psána prostým a srozumitelným jazykem. Ukazuje na velkou účast lidí v psychoterapeutickém procesu, na ochotu tvrdě pracovat, na respekt ke svobodě zúčastněných, pokoru a ponechání druhého jemu samému. Prozrazuje hlubiny teoretické fundovanosti i otevřenou vnímavost zúčastněných.
Autoři nepodléhají psychoterapeutické pýše, ale s osobním nasazením pracují ve prospěch kvality života a zdraví svých klientů. Nevzpomínají na profesionální rutinu, ale na významné osobní změny všech zúčastněných, tedy i na své vlastní. Netají své teorie a naučené postupy, ale nezastírají jedinečnost svých klientů. Ukazují čtenáři, že psychoterapie žije svými proměnami. Překonává hierarchickou roztříštěnost svých počátků a směřuje k přirozené a skromné dělnosti většího počtu i spektra společensky přiměřeně respektovaných odborníků.

Také kazuistiky jsou obrazem psychoterapeutické kultury. Ta americká mě okouzluje především sociální šíří a diferencovaností, do kterých se rozvinula poté, co přijala evropské psychoterapeuty zachraňující se před smrtí v totalitě. Domnívám se, že nemáme důvod podceňovat kulturu psychoterapeutických vztahů za Atlantikem. Hleďme jí raději porozumět. Je rozšířená, bohatá a také ve své tendenci ke sjednocení diferencovaná. Druhé vydání této knihy a dalších mnoha podobně pojatých titulů ukazuje, že ji čtou nejen psychoterapeuti, ale i pracovníci mnoha pomáhajících profesí a co je asi nejvíce hodno obdivu i mnozí klienti. To zatím můžeme svým kolegům v zámoří jen závidět.

Domnívám se, že rozšiřování a prohlubování psychoterapeutické kultury pomáhá bohatým a vyspělým společnostem překonávat vznikající vývojové potíže. Tyto procesy otevírají společenské možnosti rozvíjení kvality vztahů mezi lidmi, prohlubují kvalitu života a zdraví. Způsoby ohrožení se mění. Tyto proměny však v otevřené společnosti nezůstávají bez nového tázání ani nástinu možných odpovědí. I tato kniha je ukazuje. Přeji hezké počtení.

Ing. Jindřich Holý, CSc.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0