Portál.cz > Portál v médiích > Mýtus a psychologie (recenze)

Mýtus a psychologie (recenze)

Autor: Jaromír Kopeček, PhD. | Datum: 30.5.2001

Každý národ, každá skupina, si vždy vytváří kosmogonii, mýtus o stvoření. Nikdo nemá sílu nezajímat se o to, jak vznikl Svět. Kdo zjistí jak vznikl, pozná jak funguje, ostatní budou ve hře života oškubáni jako kavky, právě těmi, kteří pochopili.

Etnografové a historikové shromáždili celé myriády mýtů. Co kmen, to jiný stvořitel. Tu žena, tu muž, tu bratři, tu manželé, dvojice, trojice, čtveřice. Víme ovšem, že Svět si do karet nechává koukat jen velmi nerad; ke každému „Proč?“, existuje jeho „Za co?“ A co mohli vůbec o stvoření Světa vědět experti, pro které byl velkým oříškem luk nebo hrnčířský kruh? O vzniku čeho to vlastně mluví? Je to Svět anebo je to vyprávění o pochopení, že je „Já“ a „Něco kolem“; že je hráč a je juke-box a že je dobré vědět, kam naházet své mince. Mýty o stvoření jako mýty o vzniku vědomí.

Autorka této knihy, Marie-Louise von Franz, byla členkou obsáhlého Jungova fraucimoru, vyučovala v Jungově institutu a pracovala v soukromé praxi. Zvláště pak nyní, poté, co byl jiný Jungův žák, S. Grof, vyznamenán Bludným balvanem, přijde mi tato kniha jako vhodný příklad k poukázání na nenápadný půvab hlubinné psychologie, přivádějící jí zástupy zastánců, i na myšlenkové kličky, přivádějící píšící zastánce k neodvratnému zásahu Balvanem.

Již v první kapitole narazíme na cestičku vedoucí ke Grofově transpersonální psychologii. Je jí Jungova myšlenka svázanosti nevědomí s vnějším světem, jakési „tělo samo ví“. Musíme předpokládat, že v relativně raných fázích našeho vývoje neexistoval žádný rozdíl mezi naší nevědomou psyché a vnějším světem - byly ve stavu naprosté totožnosti, tzn. archaické identity. Pak došlo k jistým tajemným procesům, mutacím, které mír této identity rušily a nutily nás, abychom určité představy vzali nazpět a poznali, že jsou skutečnostmi vnitřními, a nikoliv vnějšími. Z citátu je patrné, že i slovutní rozkrývači utajených obsahů se nechávají unášet mýtem zlatého věku a sní o zenovém spojení myšlení a ne-myšlení v předvědomém coincidencio oppositorum.
Zamlženost první kapitoly inklinuje místy až k čistému solipsismu: O každém druhu reality můžeme mluvit pouze jako o obsahu vědomí. A k jasnému vyjádření se k otázce vztahu nevědomí a reality dojde až v předposledním odstavci celé knihy. Synchronické události nám dovolují tušit skutečnost, že archetypové konstelace v kolektivním nevědomí lidského individua se mohou zjevit i ve vnějších událostech. Když člověk zažije takové symchronistické příhody a uvažuje naivním středověkým způsobem, dospěje přirozeně k závěru, že naše psyché je v určitém ohledu identická s kosmickou zkušeností. To je kauzální vysvětlení a Jung se mu vyhýbá výrazem synchronicita. Jinak bychom museli věřit, že nevědomí je všepronikající skutečností. To nelze dokázat a z vědeckého hlediska je to podezřelé. Proto Jung zavedl pojem synchronicity.

Ale dosti již skeptických přemyšlování! Nejsou na knize to hlavní. To shrnuje autorka takto: Sledujeme-li rozličné mýty o stvoření, často se jasně vyjeví, že symbolizují nevědomé a předvědomé procesy, které popisují nikoliv počátek našeho vesmíru, ale počátek vnímání nevědomého světa člověkem. A poté již před čtenářem defilují dlouhé zástupy domorodců z Oceánie, Afriky a Ameriky, stejně tak jako gnostici, šamani, alchymisté, ba i vědci.
Materiál stvořitelských mýtů je rozdělen do několik kategorií, daných hlavním motivem a tím i svých archetypálním obsahem. Jedním motivem je stvoření náhodou, v tomto mýtu vidíme obraz nevědomého stvořitele, který tvoří svět tím, že ho objevuje, že si ho uvědomuje a částečně ho tvoří prostřednictvím náhodných počinů. Zde konkrétně je stvořitelem světa Eskymáků od řeky Noatak Otec Havran. Ten pak zcela ve shodě s poslední citací prochází celým dějem a prostřednictvím dalších peripetií „svého“ stvoření se účastní výkladů některých dalších motivů.
Jiným motivem, je stvoření shora dolů, kde stvořitel sestupuje z jakéhosi mustrového ráje, tedy místa, kde existují dokonalé duchovní obrazy všech věcí a zvířat a o jehož vzniku se zpravidla hlouběji nediskutuje. Takto měli severoameričtí Algokini duchovní vzor pro soby a lišky, Sumerové obrazy řek ve hvězdách a autorce se zdálo, jak bude vypadat její chata, sotva koupila pozemek.
Podobně samozřejmě existuje stvoření zdola nahoru, kdy stvořitel kupříkladu vypěstuje zázračnou fazoli, či bambus, po níž vyleze z niž neobyvatelného světa a zútulní svět výše položený, do nějž pak jeho lid vyšplhá za ním. Vzhledem k tomu, že je terapeutka, zabývá se autorka i stvořitelskými motivy ze své psychologické praxe, respektive až zde dovádí motivy z mýtů. Tak například, zdá-li se Vám, že něco přichází ve snu shora dolů, bude to na Vás patrně působit silně emocionálně, avšak, neměli by jste raději nic dělat, jen přemýšlet a přehodnocovat. Naopak, dominuje-li snu příchod zdola nahoru je lépe raději nemyslet a rovnou činit, význam Vám vyplyne až později. Tyto výklady vycházejí z Jungova názoru na nevědomí, jakožto autonomní a kreativní, které člověka nutí tvořit, ačkoliv vědomí jej (rozumně) táhne ke stereotypu.
Boj vědomí a nevědomí je obsažen i v motivu dvojice stvořitelů, kteří jsou sice stejně staří, avšak jeden z nich je otec a druhý syn, což ukazuje na rozštěpení předvědomé jednoty na nevědomí a vědomí. Tito stvořitelští souputníci se pak snaží jeden druhého ovládnout. Starší z nich je zpravidla pasívnější, zvířečtější nebo vyloženě zlý, zatímco mladší, aktívnější a přestože menší, tak chytřejší vědomí zpravidla vyhraje. Ovšem třeba gnostici staví nevědomého boha výše a činný stvořitel je pro ně jen demiurgem - patlalem, v jehož zpraseném výtvoru, teď oni musí žít.
V technicky vyspělých společenstvích je doma deus faber, božský řemeslník, ten který své dílo tvoří. Nevědomí už není protivníkem vědomí, egyptský Ptah nebo čínský Pchan Ku, tvoří svět zcela záměrně. Manichejské náboženství například zastávalo pojetí, podle kterého bůh stvořil svět jako velké kolo na čerpání vody, aby tímto kolem přečerpal duše ztracené v temnotě zpátky do nebe. Za tímto pojetím stojí myšlenka, že stvoření již existuje, je však temným chaosem. Velmi častý je i motiv stvořitele kováře. Z existence božského kováře, který lidi naučí řemeslu, respektive lidé sami pochopí jak se kovy proměňují, na základě pochopení toho, jak bůh stvořil svět, pak autorka trošku přestřeluje, když tvrdí: V primitivních kulturách jsou si lidé toho (že řemesla vznikla napodobením boha) ještě vědomi, a to vysvětluje skutečnost, že jsou obecně lepšími řemeslníky než my, kteří jsme toto vědomí ztratili. Jelikož si pamatuji z četby Holubova cestopisu, jak jej bantuští králové hostili jako příslušníka národa, který umí vyrábět ručnice, nemohu souhlasit, i když je možné, že ve srovnání se skupinou hlubinných psychologů bude zručnějším řemeslníkem leckdo.

Mezi čtenáři mytologické literatury je dostatečně profláklý i motiv prvotní oběti, zde interpretovaný jako nutnost obětovat jednotu předvědomí, aby mohla vzniknout dualita vědomí a nevědomí. Puzením k této oběti je pak konflikt archetypových vloh v předvědomí, čímž se dostáváme k problematice nálady stvořitele, respektive jeho motivace ke stvořen světa. Pokud k tomu tedy nedochází náhodou, jak již bylo rozebráno, nachází autorka nejen sex, strach a obavu z osamělosti, ale v jednom egyptském hermetickém papyru i stvoření smíchem! Obzvláště diskutovaný je onen motiv strachu: jedná se zde o onu hlubokou, iracionální bázeň, která vzniká, když je člověk sám. Prožíváme ji všichni, jsme-li náhle zanecháni v úplném tichu a samotě - většina lidí tehdy dostává strach, aniž ví proč. Důvodem tohoto strachu v nás je skutečnost, že vystupuje nevědomí.
Kouzelné je označení G. Gamowa a jeho teorie „Velkého třesku“ za pokračovatele myšlenek Herakleita a Šimona Kouzelníka, neboť i oni viděli počátek světa v ohni. Nedospěli jsme tedy o mnoho dopředu. V případě posledních otázek stále ještě saháme po archetypových obrazech, ačkoliv jim propůjčujeme jiný výraz. Snad až jednou dojde na aplikace, třeba uvidíme, v čem všem vlastně fyzika předstihla Šimona Kouzelníka.
Krátkou zmínku v knize nalezneme i o stvoření z vejce, ale jen skromnou, Jungovi následovnící jsou zřejmě přesvědčeni, že první byla slepice. Posledním motivem je motiv rozdělení rodičů jejich dětmi, i zde se jedná o vytvoření duality z původní jednoty, navíc ilustrované vyprávěním z Nových Hebrid, v němž Naarau Starší s pomocníky trhá nebe od země asi na šesti stránkách. Jedná se skutečně o jeden z nejzákladnějších archetypových obrazů, který spočívá v základu většiny vědomých rozlišovacích procesů: rozlišení já a zbytku psyché, objektu a subjektu, vnějšího a vnitřního i všech dalších protikladů. Dokud jsou protiklady sjednoceny, není žádný vědomý proces možný. Tento stav bez dějů je ostatně cílem buddhistů i jiných mystických náboženství.
Nedá mi, abych v zásadě bez přímého vztahu k obsahu, neocitoval dvě věty: Lidský duch však pozoruhodně tíhne ke lpění na starém schématu za každou cenu, dokonce je i schopen překrucovat skutečnosti. Lidé na svých pracovních hypotézách citově visí, jako by to byly věčné pravdy.
Autorka se nevěnuje jen dokonaným činům stvoření, ale rozebírá i případy nezdařené, neúplné, či jinak zbabrané. Vybral jsem citaci týkající se nadšení ke tvoření, a to jak stvořitele, tak i člověka mučeného rodící se myšlenkou, či dílem: Musí být nesen entuziasmem velkého cíle, jinak by vše raději vzdal a vedl pohodlný život. Nesmíme nikdy zapomenout, že největší lidskou náruživostí - větší než všechny jiné - je pravděpodobně lenost, a abychom ji překonali, potřebujeme mnoho energie. Tu symbolizují obři a titánské bytosti. Ta Franzová toho o lidech docela hodně věděla, nezdá se Vám?
Následuje pochopitelně i co symbolizují skřeti a trpaslíci. V kapitole o obnoveném a obráceném stvoření rozbor alchymie (Jungovy oblíbené) jakožto analogie stvořitelských mýtu. To vše spolu s celou řadou dalších myšlenek na jejichž uvedení jsem zde neměl sílu. Doufám, že mé počáteční skeptické běsnění Vás neodradilo ani/alespoň od dočtení tohoto článku, a ty které naladilo, že nezklamal.

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz. Autor souhlasí se zveřejněním.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0