Portál.cz > Portál v médiích > Mýty a legendy Tichomoří

Mýty a legendy Tichomoří

Autor: Mgr. Petr Kukal | Datum: 26.2.2002

Další svazek čtenářsky úspěšné řady Příběhy na každý den pražského nakladatelství Portál zavádí čtenáře do světa myticko-náboženských představ obyvatel Havaje, Nového Zélandu, Fidži, Nauru, Tahiti a dalších ostrovů Tichého oceánu. Příběhy, které A. W. Reed vypráví, se od mytologie blízké naší kultuře liší nejen exotickými kulisami, ale především postavením člověka ve světě.

Nepřehlédnutelným svorníkem většiny příběhu je vydanost člověka rozmarům bohů a rozličných duchů a z ní pramenící lidská pokora. Představa Prométhea kradoucího Olympanům oheň či Herakla odpoutávajícího provinilce od Kavkazu do světa těchto mýtů skutečně příliš nezapadá. Přesto ani zde nechybí motivy společné pro mytologii většinu lidských kultur: vyprávění o stvoření člověka či o potopě, jíž přežije jen vyvolený pár.
Hrdiny příběhů obsažených v tomto souboru jsou nejčastěji rybáři, většinou náčelníci svých vesnic, jakožto nositelé tradičních kvalit ceněných domorodými tichomořskými společenstvy. Ať už bojují o dívku svého srdce, nebo se snaží zachránit vesnici před hladem, vždycky se snaží naklonit si tajemné bytosti z duchovního světa. Ty jsou nebezpečné zejména svou nevypočitatelností a s tradiční typologií duchů v jejich případě neuspějeme. Nelze totiž přesně říct, zda v konkrétní případě jde o boha, nebo spíše démona, nehledě na to, že svět je dále obydlen také mořskými obludami, horskými skřítky atd. Tichomořští duchové navíc v mnoha případech stojí mimo kategorie doba a zla, a bezpečně o nich lze říci snad jen to, že jsou mocní. Další nebezpečí, jemuž jsou hrdinové příběhů vystaveni, představují nepřátelé z živočišné říše: hadi, draví ptáci, žraloci. Život v Tichomoří tedy rozhodně nebývala žádná „havaj“.
Za pozornost stojí některé opakující se motivy, např. motiv proměny člověka v jinou bytost. Ta je vždy dílem démona, který je např. na Fidži na základě tohoto svého zlozvyku dokonce pojmenován: „Duch, který proměňuje lidi.“ Dítě se tak jednou narodí jako hádě, jindy jako papoušek kakadu. I v Tichomoří bohužel platí, že co je odlišné, to lidem většinou vadí; matky proměněných dětí jsou proto nuceny odejít do ústraní a samoty. Naopak sympatické je na příbězích o „jiných“ dětech to, že jsou to pravidelně ony, které projeví mimořádnou laskavost, obětavost, odvahu, pro niž jsou buď svého prokletí zbaveny, nebo alespoň vzaty komunitou znovu na milost.
Kromě světa nadpřirozeného přibližuje tento soubor příběhů také každodenní život původních obyvatel tichomořských ostrovů. Čtenář má možnost poznat například jídelníček domorodců, v němž dominují ryby a mořští korýši, dále ve velkém množství zelenina a kokosové ořechy. Inspirativní je i samotný vztah těchto národů k jídlu: Uvedená vyprávění svědčí o tom, že tito rybáři a zemědělci skromně jedí, proto aby žili, na rozdíl od mnoha dnešních Evropanů, kteří žijí, proto aby jedli. Působivě jsou pospána také jednoduchá obydlí z přírodních materiálů, dlabané lodě a předměty denní potřeby.
Z většiny příběhů je zřejmá tradiční společenská hierarchie původních kmenů tichomořských ostrovů, v nichž má žena podřízené postavení a o slově muže se nepochybuje ani nediskutuje. Nelze přitom říct, že by ženy byly ve společnosti utlačovány: muži jim projevují náklonnost, dvoří se jim, po svatbě samozřejmě přejímají odpovědnost za ženinu obživu a zajištění jejích potřeb. Ani polygamie, jíž lze v některých vyprávěních zaznamenat, tuto harmonie v mezích možného nenarušuje. Zmíněný řád oběma stranám zjevně vyhovoval a nepůsobil problémy.
Mýty a legendy Tichomoří otvírají evropskému čtenáři nový svět, nabízejí zábavu i vzrušení a kdesi na spodní vlně nás také nutí kriticky nahlížet naši hierarchii hodnot a ptát se po tom, zda je skutečně nejlepší a jediná možná.

Petr Kukal - 26. 2. 2002


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0