Portál.cz > Portál v médiích > Napůl ježek, napůl muž? (recenze M. Těthalové)

Napůl ježek, napůl muž? (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 10.3.2003

Janježek, muž, který byl od pasu nahoru ježek a od pasu dolů člověk, je hrdinou pohádky bratří Grimmů i knihy Hraniční porucha osobnosti. Její autor, terapeut Heinz-Peter Röhr, v ní podává pomocnou ruku všem, kteří se setkávají s lidmi trpícími hraniční poruchou osobnosti a pochopitelně všem Janůmježkům, kteří se s ní sami potýkají.

Autor nás do složité problematiky uvádí zajímavým způsobem-místo, aby nám předložil kazuistiku klienta s hraniční poruchou osobnosti, nabízí nám pohádku! Tento zdánlivě podivný úvod do problematiky vyplývá z postoje hlubinných psychologů k pohádkám. Pohádky a mýty totiž (podle hlubinné psychologie) v sobě skrývají odpovědi na problémy, s nimiž se lidé od nepaměti potýkají. Šípková Růženka tak není jen pohádkou o líbezné princezně, která se přes nepřízeň osudu setká se svým vyvoleným, ale podle některých autorů v sobě skrývá varování před předčasným probuzením sexuality a stoletý spánek je vlastně obdobím klidu a dozrávání, po němž se princezna může oddat svému princi. Moudrost, která je skryta ve starých lidových pohádkách, překoná i zdánlivou brutalitu některých vyprávění-není asi náhodou, že si lidová vyprávění zachovala oblibu i u dnešních dětí. I pohádka o Januježkovi v sobe skrývá moudrost a poučení, které autor propojil s poznatky moderní vědy.

Člověk, který trpí hraniční poruchou své osobnosti, je podle autora skutečně napůl ježek a napůl člověk. Ježčí kůže je pochopitelně pouhým obrazným vyjádřením agresivity a neklidu, které často bohužel vnímáme jako jedinou charakteristiku člověka s hraniční poruchou. Drsná maska agrese však překrývá i druhou část osobnosti-i lidé s hraniční poruchou osobnosti touží po něze a blízkosti druhých lidí a dokonce trpí tím, že nedokáží navázat vztahy s okolím. Autor se zamýšlí nad příčinami poruchy osobnosti-podle něj za vznikem této poruchy stojí (byť nevědomé) nepřijetí člověka v raném dětství. I Janježek byl vlastně vynuceným dítětem, jeho rodiče toužili po dítěti za každou cenu, potomek měl být vyjádřením společenského postavení.

Hraniční porucha osobnosti však není definitivním osudem Janaježka a jeho následovníků. Tak jako si Janježek uvědomil, že jeho ježčí kůže druhé zraňuje, může si podle Röhra člověk postižený hraniční poruchou uvědomit, která část jeho osobnosti brání zdravému soužití s druhými lidmi. Jedinou možností, jak překonat nesnáze spojené s ježčí kůží agresivity, je pak její radikální odstranění. Nestačí tedy depilovat několik ostrých bodlin, Janježek musel svléci svou ježčí kůži a dokonce ji nechal spálit. Pochopitelně proces uzdravování osobnosti postižené hraniční poruchou potřebuje dostatek času a podpory okolí. Aby se pacient mohl zbavit celé své ježčí kůže a proměnit svoji osobnost, je třeba nejen pevná vůle, ale také profesionální pomoc. Autor na několika skutečných kazuistikách (tedy nikoli pohádkách) předvádí složitost a bolestivost procesu uzdravování. Ilustruje tak i komplikovaný osud svých pacientů s hraniční poruchou osobnosti.

Hraniční porucha osobnosti značně komplikuje život nejen svému „nositeli“, ale pochopitelně také jeho okolí. Heinz-Peter Röhr se publikací poznatků o této poruše snaží přispět k uzdravení všech Janůježků, kteří jsou mezi námi. Kniha přispěje nejen k pochopení komplikované poruchy, ale také poskytuje cenné rady pro terapeutickou práci s klienty trpícími poruchou osobnosti.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0