Portál.cz > Portál v médiích > Nechutenství není rozmar (recenze M. Těthalové)

Nechutenství není rozmar (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 15.10.2002

Před několika lety začala dcera mých kamarádů držet zdánlivě nevinou dietu. Měla totiž pocit, že je hrozně tlustá a že s tím nutně musí něco udělat. Ve skutečnosti to byla štíhlá a zajímavá dívka, která se bohužel během velmi krátké doby proměnila v chodící kostru. Stále ovšem měla pocit, že nutně musí zhubnout, ačkoli na ní viselo oblečení, byla jí neustále hrozná zima a trápila ji nesmírná únava. Nyní má za sebou několik hospitalizací a psychoterapii a je zase téměř taková, jaká byla dříve. Když by si mohla vybrat, určitě by nechtěla znovu zažít zavádění infuzí s umělou výživou ani nucené pojídání vysoce energetických potravin. Bez těchto „nepříjemností“ by ovšem nikdy nevyhrála svůj boj s mentální anorexií. Podobné osudy najdeme v knize Mentální anorexie, jejíž autor František D. Krch se zabývá poruchami příjmu potravy.

Pro laika je možná nepochopitelné, že považujeme obyčejné nechutenství za nemoc. Naneštěstí je anorexie mnohem závažnější problém, než si vůbec dovedeme představit. Podle autora začíná velmi nevinně, „obyčejnou“ dietou. Proč se ale snižování váhy tak zvrtne? Řada lékařů přece doporučuje, abychom si hlídali svoji hmotnost, a upozorňuje na nebezpečí spojená s nadváhou. Lidé, kteří onemocní anorexií, však většinou žádnou nadváhu nemají. Jejich problémem nejsou kila navíc, ale panický strach z tloušťky. Dlužno dodat, že paniku vyvolává nejen pohled do zrcadla nebo do módního časopisu, ale také nevhodné poznámky rodičů nebo vrstevníků. Zdánlivě nevinné „Ty máš ale zadek!“ se může stát spouštěčem deprese, diety a bohužel posléze i poruchy příjmu potravy.

Extrémní vyhublost s sebou nese řadu problémů. Lidé postižení anorexií trpí velkou citlivostí na chlad, mají suchou pleť, často se jim dělají modřiny a častěji se jim kazí zuby. Také se rychleji unaví a přitom nemohou spát. Děvčata přestávají menstruovat a hrozí jim i trvalá neplodnost. I když mají lidé postižení nechutenstvím velké zdravotní obtíže, vidí sami sebe jako otylé. Protože už nemohou jíst méně, začnou se zbavovat požité potravy nuceným zvracením. A k mentální anorexii se přidává další problém, bulimie.

Popisované příznaky působí dost hrůzostrašně a přesto autor nabízí cestu, jak překonat poruchu příjmu potravy. Sestavil jakousi kuchařku sestávající z rad a doporučení na cestu ven z nemoci. První nutnou podmínkou uzdravení je podle autora zvýšení tělesné hmotnosti, které překvapivě nadřazuje nad pacientovo pochopení problému. Vyhublý, unavený a prochladlý člověk není podle autora schopen pochopit logické argumenty a proto je nutné někdy přistoupit i k nitrožilní výživě. Zvýšení tělesné hmotnosti přispěje k přiměřenějšímu chápání skutečnosti, že anorexie je nemoc a jídlo jediný účinný lék.

Uzdravování komplikují časté krize a návraty zpět k dietě. Autor poskytuje cenná doporučení, jak zvládat komplikace a vyrovnávat se s nepříjemnými pocity vyvolanými přibíráním na váze. Přesto, že má pro lidi s poruchami příjmu potravy velké pochopení, nesnižuje se ke kompromisům a vede čtenáře k důslednosti při léčbě. I dcera mých kamarádů smlouvala sama se sebou, trpěla depresemi a nevěřila, že se někdy uzdraví. Možná by jí pomohlo, když by měla k dispozici recenzovanou publikaci. Autor totiž svá doporučení doplňuje výpověďmi svých klientů. Dozvíme se, s čím se nemocní potýkali nejčastěji, co jim komplikovalo uzdravování i jaké postupy byly nejefektivnější. Kazuistiky nejsou veselým čtením, ale naplní čtenáře optimismem. Bitva s poruchou příjmu potravy totiž není beznadějná.

Publikace Františka Krcha Mentální anorexie není určena jen lidem, kteří trpí uvedenou poruchou, ale i jejich rodinám a také zdravotníkům a jiným odborníkům. Osobně bych doporučila knihu Františka Krcha také všem rodičům dospívajících dětí. V dospívání se totiž většina dětí „obalí“ a někdy čelí nemilým poznámkám o své kulatosti. Kniha Mentální anorexie přispěje k pochopení a léčbě poruch příjmu potravy. Autor nabízí odbornou publikaci zpracovanou velmi přístupnou a pochopitelnou formou. I když je kniha Františka Krcha plná potřebných informací a dojem nekazí ani několik jazykových chyb v jejím závěru, nebyla bych moc ráda, pokud by ji potřebovaly mé dcery. Pochopila jsem totiž, že nechutenství opravdu není rozmar, ale těžká nemoc.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0