Portál.cz > Portál v médiích > O nesamozřejmé demokracii

O nesamozřejmé demokracii

Autor: Pavel Tomášek | Datum: 2.12.2001

Žijeme ve svobodné společnosti. Jejím základům doopravdy rozumí jen málokdo. Demokracie nemá ještě ani zdaleka vyhráno. I v největší zemí světa mají k demokracii a rovnosti ještě daleko. Kniha Roberta Dahla chce problémy současné demokracie přiblížit bez zbytečného teoretizování. Propast mezi velkými ideály a demokratickou realitou se stále zvětšuje. jak se vyhnout stagnaci a úpadku?

Nesčíslněkrát se při analyzování teroristického šílenství ve Spojených státech objevila úvaha, že šlo o útok na západní civilizaci. Pokud tomu tak bylo, pak k napadeným patří také demokracie. Způsob vládnutí, o kterém se zřídka pochybuje, ale především se o něm málo ví.

Jak se v demokracii orientovat?

Politická věda při analyzování tohoto fenoménu za posledních několik desetiletí velký pokrok neudělala. Co se z jednoho úhlu pohledu jeví jako velký nedostatek, může být z jiného značné plus. Jestliže by bylo absurdní chtít po běžném člověku, aby se orientoval v nejnovějších poznatcích genetiky, stupeň poznaní o tom, co znamená demokracie, takový vhled při vynaložení přiměřeného úsilí umožňuje. Navzdory této možnosti zůstává u nás obecné povědomí o demokracii na velmi nízké úrovni.

Průvodce pro občany

Americký politolog Robert Dahl patří k těm, kteří do diskuse o demokracii přispěli nejpodstatnější měrou. Současně je též jedním z nemnoha autorů v oboru, jehož významná díla se dočkala českého překladu. Po knihách Demokracie v právním státě a Demokracie a její kritici vyšla nedávno česky i jeho poslední práce O demokracii. Co ji nejvíce odlišuje od studií předchozích, vyjadřuje její podtitul Průvodce pro občany. Dahl se pokusil napsat knihu neakademickou, určenou právě těm, kdo se chtějí dozvědět něco víc o demokracii. Tam, kde přístupnou formou sumarizuje své poznatky z předchozích prací zabývajících se stejným tématem, se mu daří vytyčený úkol plnit velmi dobře. Když formuluje kritéria definující demokracii, když vysvětluje předpoklady, na nichž stojí, a výhody, jež skýtá oproti jiným uspořádáním, když popisuje instituce ji zajišťující a definuje podmínky pro její udržení, je dostatečně srozumitelný a zároveň argumentačně přesný i přesvědčivý.

Otazníky demokracie

V kapitolách, kde se pouští do témat sice úzce souvisících (problematika ústav, politických stran a volebních systémů), přesto vyžadujících poněkud odlišný způsob výkladu, naráží jeho snaha o přiblížení se neobeznámenému čtenáři na hranici, za níž jednoduchá vysvětlení ztrácejí schopnost poskytnout smysluplné poznání. Budiž mu ke cti přiznáno, že se v žádném případě netváří, že by poskytoval vyčerpávající vysvětlení a ke každé kapitole na závěr uvádí seznam literatury, rozebírající detailněji probírané otázky. Z každého odstavce, který Dahl napíše, se dá vyčíst, jak moc mu osud demokracie leží na srdci a jak velkého stoupence v něm má. Sympatické je, že mu tento postoj nebrání v přiznání velkých otazníků s ní spojených. Naopak, o to s větším úsilím a poctivostí se ji snaží ospravedlnit.

Předpoklady politické rovnosti

Obsáhlou pasáž věnuje vysvětlení základních předpokladů demokratického uspořádání, které - jak přiznává - nejsou ani zdaleka samozřejmé. Argumentuje, proč je záhodno přijmout "tak trochu pošetilou" myšlenku politické rovnosti ve světě, kde nerovnost je stále přirozeným stavem lidstva. Mluvit o politické rovnosti lidí podle něj znamená vyjadřovat o nich určitý mravní soud. V jeho pojetí to znamená přijetí dvou základních zásad. Prospěch každé lidské bytosti je třeba považovat za skutečné, vnitřně rovnocenný prospěchu kohokoli jiného a každého dospělého podřízeného zákonům nějakého státu je třeba brát jako dostatečně kvalifikovaného k účasti na demokratickém procesu vládnutí. Vyjádřeno ještě jasněji, mají-li být ošetřeny mé vlastní zájmy, nemůže být jejich soudcem nikdo jiný než já sám. Žádný jednotlivec není ve srovnání se mnou o tolik kompetentnější, abych mu svěřil konečnou pravomoc nad řízením státu, jehož jsem občanem. "Jednotlivci i skupiny se mohou při stanovení toho, co pro ně je a co pro ně není dobré, mýlit. Přesto nám zkušenost jasně říká, že žádná skupina dospělých lidí nemůže s důvěrou svěřit vládu nad sebou lidem jiným." Z výše uvedeného vyplývá, že praktická realizace demokracie je mimořádně obtížná. Na ty, kteří jsou její podstatou, tedy občany, klade vysoké nároky. Dahl tuto skutečnost zdůrazňuje hned několikrát. "Možnost získat poučené porozumění veřejným záležitostem není jen součástí demokracie. Je to požadavek na demokracii." A co když lidé dostatečně kompetentní nejsou? Autor dává velmi prostou odpověď, jejich schopnost účastnit se politického života musí demokratické země ve svém vlastním zájmu prostě posílit.

Demokracie ještě definitivně nezvítězila

Dahl není zaslepen bezprecedentním rozšířením demokracie ve světě, k němuž došlo na závěr dvacátého století. Říká velmi jasně, že nejde o konečné vítězství, protože protidemokratické přesvědčení a hnutí existují nadále. Nelze podle něj počítat s dějinnými silami, jejichž výskyt by sám o sobě zaručoval, že demokracie pokročí vpřed nebo že aspoň přežije. Nejenže mnohé země včetně té nejlidnatější zůstávají nedemokratické a nově demokratizované státy potřebují mnohdy těžce budované instituce konsolidovat.

Velké výzvy

I ve stabilizovaných zemích se ocitá demokracie pod tlakem, kdy občané přestávají věřit ve schopnost vlád řešit jejich problémy. V závěrečné kapitole Dahl vypočítává hlavní výzvy, kterým podle něj demokratické státy budou muset čelit. Řadí sem nalezení způsobu, jak zachovat výhody tržního kapitalismu a současně omezit jeho záporné působení na politickou rovnost, omezení újmy, kterou demokracii působí předávání pravomocí nadnárodním institucím, a také zvětšující se kulturní různorodost spojenou s přistěhovalectvím. Dahl přiznává, že není vůbec jasné, jak se s těmito výzvami popasovat. Předpovídá pouze vážné důsledky, pokud se to nepodaří. "Zvětší se již beztak značná propast mezi demokratickými ideály a demokratickou realitou do takové míry, že po současném období triumfu demokracie bude následovat už jen její stagnace a úpadek." Velkým obloukem se tak vrací na úvod svého pojednání O demokracii, kde konstatuje, že pětadvacet století diskusí o ní nepřineslo odpovědi na mnohé základní otázky. Dahlovu knihu se vyplatí číst, protože na velké množství z nich odpovídá a tam, kde toho není schopna, poctivě to přiznává. Hodna přečtení je však i kvůli tomu, že otevírá otázky nové, které na zodpovězení teprve čekají.

 


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0