Portál.cz > Portál v médiích > Platón (recenze)

Platón (recenze)

Autor: Roman Schulz | Datum: 4.6.2002

Kniha o pravděpodobně největším filozofovi všech dob je pokračováním řady publikací, které se formou komiksu snaží čtenáře seznámit s velkými osobnostmi a tématy lidského poznání. I v tomto případě má zvolená forma své opodstatnění - vždyť komu z laické veřejnosti by se chtělo číst a hlavně dočíst až do konce jednotlivé spisy tohoto velkého myslitele v původní textové podobě, když se tu naskýtá možnost seznámit se s hlavními myšlenkami jeho filozofického díla poutavou a vcelku přehlednou formou?

Autorům se přitom podařilo vtěsnat základní body Platónova díla do poměrně malého prostoru, čímž se zcela zákonitě nemohli vyhnout jisté zkratkovitosti. Ostatně, tato kniha může a má sloužit jako vstupní brána do filozofického díla tohoto velkého myslitele. Za zvlášť přínosné považuji především zcela zřetelný důraz na díla myslitelů, jejichž názory se Platón ve svém filozofickém bádání nechal inspirovat - byli to presokratovští filozofové Hérakleitos a Pythagoras a především Platónův vážený učitel Sókratés.

Zvláště Sókratés prostupuje celou knihou jako autorita, které si Platón cenil nade vše, v této knize se stává osobností, s níž jeho žák velmi často své názory poměřuje. Vždyť z již úvodních kapitol o Platónově životě vyplývá, že Sókratés podstatnou měrou ovlivnil soukromý život i myšlení svého nejlepšího žáka jako nikdo před ním, a to nejenom svým důrazem na prakticky provozovanou filozofii ("Zaměstnáním filozofa je soustředit se na lidské bytosti - jak by měly žít své životy - a nikoli se věnovat intelektuálnímu zkoumání struktur, které jsou obsaženy ve světě přírody."), ale i svými životními postoji, které intelektuálního rebela, jímž Sókrates byl, dovedly až k hořkému životnímu konci. Sókratova poprava předznamenala i Platónovy životní problémy, když zhnusen tímto traumatickým zážitkem dočasně opouší Atény, vstříc, jak se později ukázalo, dosti nespolehlivým přátelům. Je tu zmínka i o založení první evropské univerzity , Platónem nazvané Akademie; tímto činem se Platón nesmazatelně zapsal do dějin, neboť co je ve světě poznání důležitější než sjednocovat učence s různými filozofickými postoji a vést je k rozmluvám a k zaujímání stanovisek?

V další části knihy už pak autoři otevírají svět Platónovy filozofie dokořán. Po již výše zmíněných informacích o filozofech, kteří Platóna ovlivnily především, se dozvídáme základní informace o Platónových filozofických spisech. Není překvapením, že v nich často vystupuje jako mluvčí či hlavní osoba dialogů sám Sókratés. Co je však zajímavé, řada názorů je autory dotažena až do konce tím, že jsou k nim pro ilustraci doplňovány myšlenky jiných filozofů a že autoři upozorňují na využití hlavně diskutabilních myšlenek, které Platón ve svých spisech zastával, v praktickém životě společnosti. Dlužno dodat, že čas ukázal, jak jsou některé jeho úvahy, například o mocenském a státoprávním uspořádání, mylné až nebezpečné. Dokladem toho můžou být názory na uspořádání společnosti v jeho stěžejním politicko-filozofickém díle Ústava, v němž se snaží vytvořit ideální stát. Přitom postupuje v souladu se svou teorií poznání, která je založena jednak na existenci iluzorního, nedokonalého světa kopií (tzv. partikulárií), každodenně vnímaného našimi smysly, a jednak na existenci dokonalého světa ideálních forem. Jaký je vztah mezi formami a partikuláriemi, to se Platónovi nikdy nepodařilo vysvětlit, nicméně je dle této teorie patrné, že musí existovat i dva druhy lidí, přičemž jeden druh je určen k vládě nad druhými.Vytváří tak "přirozenou" trojdílnou společnost , založenou na paralele ke stavbě lidské duše - vystupují tu tedy rozumní "Strážci", oduševnělé "pomocné sbory" a chutí motivovaní železní a bronzoví pracovníci.

Strážci jsou neomylnými vládci, neboť poznali dokonalý svět forem, jsou tedy předurčeni k vládnutí. V Platónově ideální Republice pak neexistují zákony, neboť Strážci jsou nositeli dokonalé pravdy. Každého konkrétního člověka i každou konkrétní situaci by posuzovali podle svého neomylného poznání forem. Demokracie by pak byla zbytečná - "to, co chce většina lidí, není nutně to, co je správné a pravdivé". Tyto názory přitom autoři knihy trefně podbarvují kresbou pochodujících vojáků komunistické armády - podobně jako Strážci v Platónových úvahách, i oni podléhali přísné disciplíně, která vylučovala, jako daň za prakticky absolutní moc, veškeré jejich osobní svobody. Ale to už se pohybujeme v reálném světě totalitní společnosti...Také jeho závěry o jakémsi "státem povoleném" umění nahánějí, v kontextu s dějinami 20.století, husí kůži. Nicméně, autoři se v této souvislosti pozastavují nad podivným paradoxem, že zvlášť v "novoplatonistickém" období byl Platón velmi oblíben právě umělci. Zdá se, že spíše než myšlenky o státem posvěceném umění za to může jeho svět ideálních forem, který se mistři umění snažili a snaží odkrývat.

Kniha je plná řady dalších teorií a hypotéz, které nutí čtenáře přemýšlet. Dlužno dodat, že Platónovo dílo je v celé řadě oblastí pro další vývoj filozofie dílem převratným a významným, především svou zmíněnou teorií poznání a akcentem na mravní stránku života. Ne nadarmo tu je citován i známý výrok britského matematika a filozofa A.N.Whiteheada : "Celá západní filozofie je pouze řadou poznámek k Platónovi." Kniha je určena všem zájemcům o filozofii. Kdo by si chtěl o díle Platónově rozšířit své vědomosti, může se nechat inspirovat odkazy na u nás vydané Platónovo dílo i soupisem dalších užitečných knih a krátkých úvodních kapitol do Platónovy filozofie - vše je uvedeno v závěru publikace. Přitom je dobré mít na paměti Platónovu radu, kterou autoři uzavírají svou výpravu napříč jeho filozofií - filozofie byla vždy pouze počátkem, a nikoli koncem zkoumání!

Roman Schulz
Recenze byla publikována na www.tiscali.cz – 4.6.2002


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0