Portál.cz > Portál v médiích > Po kom to dítě je?

Po kom to dítě je?

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 19.5.2003

Proč je mi podobné a zároveň se ode mne velice liší? Podobné otázky napadají nejen rodiče, ale i biology. Vědním oborem, který se zabývá právě našimi odlišnostmi a shodami, je genetika. Profesor genetiky Steve Jones je jistě autorem řady skript a odborných publikací na téma dědičnost. Český čtenář má však možnost seznámit se s poznatky pana profesora zpracovanými formou komiksu. Spoluautorem knihy Genetika je Borin van Loon, který text doprovází svými ilustracemi.

Zaujalo mne, že u řady vědních oborů najdeme v jejich počátcích nějakého neúspěšného studenta. Zkoumání podobností a odlišností se zabývali hned dva zběhlí studenti. První z nich, Francis Dalton, proslul jako eugenik. Domníval se, že právo na narození a život mají jen „kvalitní“ jedinci. Eugenická společnost, která vznikla na jím postavených základech, si kladla za cíl vylepšit lidskou rasu. Gregor Mendel, který stejně jako Galton na studiích neuspěl, se vydal jinou cestou. Jako objekt svého zájmu nevybral člověka, ale hrách. Uvědomil si, že vlastnosti hrášků asi způsobují nějaké skryté vlohy. Svoji hypotézu si ověřil křížením jednotlivých odrůd hrášku.

Oba otce genetiky by asi překvapilo, co o dědičnosti známe my (dlužno ovšem podotknout, že většina informací o genetice je v podstatě nanic, protože není možné ji prakticky využít). Přesto má genetický výzkum nesporné opodstatnění např. v medicíně. Předchozí publikace věnovaná genetice, Genom, seznamuje čtenáře s Downovou chorobou, chromozomální odchylkou způsobující mentální retardaci a fyziognomické odchylky postiženého jedince. Autor Genetiky zase věnoval značný prostor cystické fibróze, nemoci, při níž selhává schopnost buněk pumpovat sůl ven a dovnitř. V plicích lidí postižených cystickou fibrózou se hromadí hustý hlen, který je živnou půdou pro bakteriální infekci. Pot takto postižených dětí bývá výrazně slaný, proto se choroba dá zjistit nejen genetickým rozborem slin či jiného biologického materiálu, ale chloridovým testem, při kterém je za použití speciální metody odběru potu zjištěna hladina chloridu sodného v něm. Cystická fibróza je děděna tzv. autozomálně recesivně, což znamená, že oba rodiče jsou přenašeči choroby. Hudbou budoucnosti, která ovšem zní lehce falešně, je testování všech plodných jedinců na dědičné choroby. Falešný podtón, který zmiňuji v souvislosti s plošným testováním, vyvolává skutečnost, že i nejlepší testy mohou přehlédnout přenašeče. Také nevím, jestli bych akceptovala doporučení „genetické komise“, která by mne odrazovala od vztahu s někým, kdo mi je velmi blízký, ale je přenašečem.

Čtenáře, který by se soustředil jen na nedostatky genetiky (spousty prakticky nevyužitelných informací, nedokonalé testy apod.), by mohla přepadnout skepse. Proč tedy společnost investuje ohromné sumy peněz právě do genetiky? Možná by lidstvo lépe využilo jiné výzkumy. Je to svým způsobem pravda, přesto bychom neměli na genetiku zanevřít. Čím více budeme vědět, tím snáze najdeme odpověď na problémy, které nás trápí. Možná je na škodu věci, že se autor nezamýšlí i nad etickými otázkami, které jsou spjaty s genetickým výzkumem.

Publikace Genetika má řadu předností i dílčích nedostatků. Protože je psána formou komiksu, řada informací byla zjednodušena na úkor ilustrací. Toto zjednodušení má však i svou výhodu. Díky heslovitému textu a doprovodným ilustracím je kniha přístupná nejen odborníkům, ale hlavně studentům a laickým zájemcům o genetiku.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0