Portál.cz > Portál v médiích > Posun reality a jeho důsledky

Posun reality a jeho důsledky

Autor: Pavel Houser | Datum: 1.2.2002

Kniha "Kreativita a perverze" se zabývá otázkou, která řadě psychologů i laiků nedává spát: zda jevy hodnocené jako velmi kladné a na druhé straně ty velmi záporné neleží ve skutečnosti blízko sebe. Jaká je tedy hranice mezi tvořivostí a perverzí?

Ačkoliv význam kreativity zdůrazňovaly především jungovské směry psychoanalýzy, právě recenzovaná publikace je jednoznačně freudiánská. Kniha je proto plná oidipovských komplexů, análních fází vývoje, vytěsňování a kastračních úzkostí. Jako ukázku jazyka lze dobře použít například následující odstavec: "Zdá se mi, že popření genitálního řádu u perverzního jedince nelze oddělit od análně-sadistické regrese. (Částečné) stažení sexuální a narcistické katexe, ztráta "zájmu" o genitální psychosexuální rozměr vrací perverzního jedince zpět do anální vesmíru..."
Hmm. Zastánci Freuda budou tento pohled a především sloh pokládat za adekvátní nebo alespoň přínosný, ostatní budou zřejmě naopak otráveni. Kniha jako celek samozřejmě obsahuje i stravitelnější pasáže. Jako jádro sdělení by se dalo prohlásit, že perverze souvisí s rozštěpem mezi principy slasti a reality (Freud: Dva principy mentálních funkcí). Něco si chcete myslet, protože je vám to příjemné, na druhé straně na vás tlačí realita s požadavkem "pravdivosti". Většina lidí se údajně rozhodne, že dá přednost pravdě/realitě, perverzní jedinci naopak. Zde by samozřejmě byl namístě pohled evoluční biologie: vnitřní a od reality odtržené slastné snění se přes veškerou příjemnost zřejmě neukázalo být příliš životaschopným postojem ke světu...
Perverze prý znamená snahu změnit uspořádání světa do něčeho amorfního a nerozlišeného (což ovšem freudiáni vykládají v souvislosti s vývojovými etapami dětské sexuality - nerozlišenost je v tomto případě chápana jako "předgenitální fáze"). Autorka uvádí řadu příkladů této destrukce reality, pozoruhodná je především stať věnovaná šílenému římskému císaři Caligulovi, markýzovi de Sade, Leonardu Vincim či Oscaru Wildovi. Tento návrat k nerozlišenému chaosu snad souvisí i se snahou po dosažení prenatálního stavu.
Podobně jako u Freuda, i zde je tvůrčí myšlení chápáno jako sublimovaná dětská sexualita ("pregenitální instinkty"). Estetika a fantazie je pak vlastně cosi perverzního, i když to není přímo řečeno, autorka jakoby naznačuje, že tím "správným" uměním je realismus - v protikladu mu stojí různé světy "idejí" a "čistých forem".
Dozvíte se také o příbuznosti perverze a narcismu (v tomto ohledu zbývá doporučit jinou knihu nakladatelství Portál, "Narcismus jako vnitřní žalář"), stejně jako o její vazbě k homosexualitě, fetišismu či sadomasochismu.
Celkově lze říci, že kniha sice obsahuje řadu zajímavých informací, ale... Ale záleží na tom, jaký máte vztah k teoriím Sigmunda Freuda. Pokud vás jeho koncepce neoslovují a při čtení sousloví "budování imaga falické matky" si spíše ťukáte na čelo, potom si k velice zajímavé otázce kreativity a perverze raději zkuste najít jinou publikaci.
Osobně se mi autorčina koncepce nelíbí, stejně jako freudiánský výklad umění, náboženství či vědy. Nemyslím si, že by tvůrčí myšlení a konání vznikalo jako následek sublimací - např. dětské sexuality.

VYŠLO TÉŽ NA SCIENCEWORLD.CZ:
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/page/5EA8BF7AE4793F6CC1256B3E005140C7


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0