Portál.cz > Portál v médiích > Práce s předmětnými symboly v individuální, rodinné a skupinové terapii

Práce s předmětnými symboly v individuální, rodinné a skupinové terapii

Autor: Jindřich Holý | Datum: 13.5.2002

Manželé Maria-Elisabeth a Gerhard Wollschlägerovi jsou psychologové, individuální a skupinoví psychoterapeuti. On vedl řadu let sebezkušenostní, ona terapeutické a vzdělávací skupiny. Oba jsou odborníky psychodramatu a pracují katativně-imaginativní metodou, jejíž základy položil profesor H. Leuner.

Autoři byli osloveni myšlenkami C. G. Junga a E. Fromma. Symbol chápou jako výraz, jméno nebo obraz, který nám může být důvěrně známý z každodenního života, ale který má vedle svého konvenčního smyslu navíc zvláštní, vedlejší významy. V duchu Frommova pojetí přistupují k symbolu především jako k osobnímu prožitku, pocitu nebo myšlence, které jsou vně nás samých a také v nás, jako smyslový vjem, jako amodální vnímání afektu H. Salvisberga.
Tato kniha však rozhodně nesleduje cíl přispět k teorii. O jejím skutečném obsahu dokonce přesněji vypovídá její podtitul, nežli titul. Je více náhledem do úspěšné práce se symboly, nežli uzavřeným nebo vyčerpávajícím systémem možností. I diagnostika v ní vychází poněkud stručně. Kniha je k diagnostice metodicky otevřená, ale mnoho o ní nepojednává. Autoři nesměřují ani k standardizaci symbolů, ale otevírají se jejich různorodosti. Hledí k nevědomí a k překonání jeho vnitřních rozporů, jako k významnému úkolu člověka. To co uviděli, že lze ve světě symbolů cosi řešit, nabízejí lékařům, psychologům a psychoterapeutům, k využití v dynamických směrech psychoterapie, v katativně-imaginativní psychoterapii, psychodramatu, gestalt-terapii a systemické terapii.
Široké, nevysvětlené a možná až svévolné zaměňování obrazného symbolu pojmem, tedy také symbolem, ale možná jiného řádu poněkud zpochybňuje vnitřní prožitek z ilustrativní části knížky. Není chybou nakladatelství, ale pravděpodobně autorů, že výtvarná úroveň obálky nabízí nesrovnatelně silnější estetický zážitek než obrázky a schémata uvnitř knihy. Možnosti osobního prožitku symbolů brání drobnost obrázků. Jejich časté nahrazování pouhými schématy navozuje otázku, zda je vůbec možné bez vysvětlení nahrazovat symboliku obrazu symbolikou pojmu. Nedochází ke ztrátě nebo nahrazení původního projevu klienta a hlavně pak citového obsahu jeho projevu? Prožití symbolu patří k životu stejně jako prožití citu. Tyto dva prožitky jsou vzájemně nenahraditelné. A nejen tyto. Záměny prožitků se příčí životu.
Struktura knihy je podřízena instruktivnímu obsahu. První dvě kapitoly seznamují čtenáře s pojetím symbolů a smyslem jejich použití. Třetí kapitola rozděluje práci se symboly do šesti fází, které ústí do prožívání a porozumění symbolům. Čtvrtá kapitola standardizuje přístupy k pracovnímu zadání. Pátá kapitola přibližuje propracování technik, které ústí ve focusing, výběr a redukci hlavního tématu. Šestá se skládá z příspěvku Gunduly Römer k psychosomatickým pacientům a Bernarda Behrendta k případu schizofrenního pacienta. Sedmá kapitola, věnovaná kazuistikám, uzavírá téma individuální psychoterapie. Osmá kapitola navazuje výkladem specifik v párové terapii, devátá kapitola pojednává o symbolech při práci s rodinou a desátá kapitola o symbolech ve skupinové terapii.
Závěrečná, jedenáctá kapitola je stručnou úvahou o využití symbolů v terapii. Autoři v ní shrnují názor, že symbolizace je přirozeným projevem lidských schopností a proto je i pro většinu klientů možná. Zvláště indikovaná je pro pacienty, kteří ztratili přístup ke svým pocitům, ať již jde o psychosomaticky nemocné, nebo nutkavě strukturované osobnosti. Léčí se soustředěním na schopnost symbolizace, zaměřením k významnějšímu symbolům. K citům zaměřený čtenář však může být i neuspokojen tím, že tam práce autorů končí a nepostupuje dál až k obnovení citového života, k plnému prožívání světa a sebe v něm.
Citový obsah symbolu ponechávají autoři samotnému symbolu, nevrací ho člověku. Takový symbol pak může posloužit diagnostice, znaleckému posouzeni, méně pak posílení zdraví a kvality života klienta. Autoři považují za nutné říci „…, že metoda není vhodná pro pacienty, jejichž nutkavá struktura je tak silná, že nejsou schopni připustit symboly – tj. prožívání v primárním procesu – ale staví vše jen na mluveném slově, které jim připadá kontrolovatelné a prověřitelné.“ (str. 192) Široké pojetí a využití symbolů autorské dvojice má přiznané meze. Jsou to meze klientů, nebo psychoterapeutů? Lze je překročit prostým náhledem toho, co se jeví a tak, jak se to jeví? To bychom pak již vystoupili z pohledu symbolů do pohledu fenoménů. O fenomenologickém vidění však tato kniha nepojednává.

Jindřich Holý


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0