Portál.cz > Portál v médiích > Přemýšlení o myšlení (recenze M. Těthalové)

Přemýšlení o myšlení (recenze M. Těthalové)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 9.1.2003

Vědní obor, který se zabývá tím, jak vnímáme informace, proč si něco zapamatujeme a naopak proč jiné zapomeneme, jak se učíme jazyk nebo jak přemýšlíme při řešení nějakých problémů, se nazývá kognitivní psychologie. Práci kognitivního psychologa bychom tedy mohli shrnout do termínu přemýšlení o myšlení. Souhrn nejnovějších poznatků o myšlení najdeme v publikaci Kognitivní psychologie. Autorem knihy je Robert J. Sternberg, profesor psychologie Yaleovy univerzity (USA).

Sídlem vědomí a zdrojem lidského chování je mozek. Jeho činností se zabývá neuropsychologie-nauka o mozkových základech psychické činnosti člověka. Když nás tedy v úvodu autor seznámí s vymezením základních pojmů kognitivní psychologie, čeká nás exkurs do kognitivní neurovědy. Znalost organizace nervového systému, stavby a funkce mozku, mozkové kůry i dalších struktur je podle autora předpokladem pro studium vědy o myšlení. Studium mozku vedlo vědce k určení jeho hlavních součástí a také k poznání oblastí, které plní kognitivní funkce.

K pochopení zákonitostí lidského myšlení potřebujeme vědět co nejvíce o základních psychických funkcích. Patří mezi ně např. pozornost, vědomí, vnímání a paměť. Základní charakteristiky zmíněných funkcí autor doplňuje poznatky o okolnostech, které ovlivňují efektivnější zpracování informací z okolního světa. Zvlášť učitelé nebo odborníci z oblasti komunikace a managementu uvítají poznatky o tom, proč někdy pro samé stromy nevidíme les nebo proč si občas nezapamatujeme ani základní informaci. Pokud vnímaný „materiál“ (třeba studijní text) nemá přehlednou strukturu, není konkrétní a obsahuje řadu „balastních“ informací, je pro nás obtížné odlišit podstatné od nepodstatného. Autor uvádí řadu cvičení ilustrujících právě tuto důležitou skutečnost.

Díky poznatkům získaným pozorností i vnímáním a zachyceným v naší paměti získáváme materiál pro další zpracování-tím je reprezentace a organizace našich představ. Pro někoho je představa kočky spojena s milým chlupatým zvířátkem, jinému jen pomyšlení na domácího zástupce kočkovitých šelem nahání hrůzu. Proč tomu tak je? Důvodem je kontext, v němž se daná představa nachází. Náš mozek zpracovává informace paralelně, a tak se může poznatek o milém zvířátku spojit s nějakou nepříjemností. Zvláště my, učitelé, bychom měli mít na paměti, že se nepříjemné zkušenosti (např. se stylem výuky nebo naším vystupováním) mohou spojit s vědomostmi, které svým žákům „naléváme“ do hlavy.

Pokud chceme tvořivě pracovat a využít získaných poznatků k něčemu novému, nestačí nám jen jejich reprezentace. Jistě je dobré něco vědět a také je výhodné vytvořit si jakousi organizaci znalostí. V praxi to znamená, že bychom měli získané vědomosti strukturovat do jakýchsi kategorií. Předpokladem pro tvořivost je zejména motivace k vytvoření něčeho nového a vyjetí ze zažitých kolejí. Nesmíme se bát případného neúspěchu, říká se sice „Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí“, ale pokud nebudeme vytrvalí a první neúspěch nás zastaví, nic nového nevytvoříme. I tato kapitola mne jako učitelku velmi oslovila. Ve své práci se setkávám s tím, že se děti bojí chyb, mají strach, že chyba v mluvnici nebo špatně vypočítaný příklad znamená, že jsou hloupé. Extrémní strach z chybování však vede sice (někdy) k tomu, že nemám co opravovat, ale také děti blokuje. Fixace na možný neúspěch a spojení s nepříjemným pocitem z neúspěchu pak vyvolává strach z jakékoli tvůrčí činnosti. Proto bychom neměli spojovat úspěch v školní práci s hodnocením samotného dítěte.

Publikace Roberta J. Sternberga obsahuje mnohé další důležité poznatky o tom, co si vědci myslí o myšlení. Snažila jsem se vystihnout ty, které (podle mého názoru) budou užitečné nejen pro psychology nebo studenty, ale i pro učitele nebo třeba managery (i ti jsou svým způsobem učitelé-pokud se tedy nepovažují za pány svých podřízených). Všechny čtenáře jistě potěší, že autor v knize důsledně využívá doporučení uvedených v knize. Text má jasnou strukturu a je souvislý. Autor postupuje od jednoduššího (což je v případě této vědní disciplíny eufemismus) k obtížnějšímu a každou kapitolu uzavírá přehledem nejdůležitějších poznatků. Snaží se zachovat maximální srozumitelnost a čtivost-publikace je sice odborná, ale přitom poměrně stravitelná. Jednoduchá cvičení, která ilustrují poznatky z vědy o myšlení, usnadní jejich pochopení. Autorovi se podařilo spojit srozumitelnost s odborností a vytvořil tak nejen vědeckou publikaci, ale zajímavou knihu o myšlení a poznávání.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0