Portál.cz > Portál v médiích > Příběhy proti smutku

Příběhy proti smutku

Autor: Jaromír Kopeček, PhD. | Datum: 26.1.2001

Chasidismus je mystický duchovní směr v judaismu, který vzniknul v 18. století v Polsku (blížeji tedy v Haliči, Podolí a Volyni). Směr reflektující postavení židovských vesničanů ve slabém Polsku, ve kterém se pomalu ale jistě spěje k trojímu dělení. Partie, která s sebou přináší padající pěšáky, třeba ve formě u všech tehdejších armád oblíbených pogromů. Směr, který chtěl přinést naději do světa kde špatné střídalo ještě horší.

Zakladatel chasidismu, Izrael Baal Šem Tov, tj. „Pán jména“, se narodil v roce 1700. Ve stejném roce vypukla „Válka severu“, ve které Švédsko ztratí pozici velmoci vybojovanou ve Třicetileté válce a Rusko se probojuje k Baltskému moři. Valná část bojů se odehrává na území tehdejšího Polska. A ještě než skončí, začne válka Ruska, Rakouska a Benátek proti Turecku. Bojuje se opět poblíže. Baal Šem Tov umírá v roce 1760 a vůdcem chasidského hnutí se stává Magid z Meziriče. Umírá v roce 1772. Ve stejném roce je chasidská sekta exkomunikována ortodoxními Židy pod vedením Gaona z Vilna. A to ještě nevypukla Francouzská revoluce, která dá nový vítr do plachet sekularizaci a asimilaci, dalším nepřátelům chasidismu, podpořenýmdalší válkou - Napoleonovým tažením do Ruska.
A přece, ať hubili jak hubili, nevyhubili. Důkazem může být právě kniha Eli Wiesela „Příběhy proti smutku“. Těžko říci, zda autor vypráví příběhy proti svému smutku nebo příběhy, které byly vyprávěny proti smutku. Ale protože je sám Chasid, oba pohledy splývají a čtenáři mohou zkusit, jedná-li se i o příběhy proti jejich smutku.

Wiesel si vybral devět cadiků a z bohaté palety pověstí, legend a příběhů sestavil devět kapitol, které uvedl vlastností, typickou pro jejího hrdinu. Vybral současníky a žáky Baal Šem Tova, jejich žáky i současníky Napoleonovy. Svými příběhy pokrývá zhruba prvních sto let chasidismu. Jako věřící Chasid je všechny miluje. Ty , kteří kázali chudobu i jejich vnuky, kteří se nechali zahrnovat bohatstvím. Ty, kteří vynikali pokorou i ty kteří vynikali neústupností a hněvem. Kromě víry pisatelovy to snad nejlépe osvětlí definice cadika: V chasidismu se cadik stal rychle institucí: je to duchovní vzor, poznal pokušení moci a nedařilo se mu vždy odolat, dospěl až k tomu, že se ukázal jako prostředník mezi svými učedníky a Bohem, přednášel, založil dynastie.
Mnozí cadikové činili zázraky. Někteří „tajně“, jiní veřejně. A další je za to kritizovali. Většinou se spokojili s uzdravováním, ale ne Jasnovidec z Lublinu. Už podle jména dokázal hodně, ostatně byl to velký znalec kabaly. Spolu s Mendelem z Rimanova a Magidem z Kožnice, se pod vlivem probíhajících válek a všeobecného utrpení rozhodli uspíšit příchod Mesiáše. K poslední operaci mělo dojít na Simchat Tora. Říká se, že ti tři konspirátoři nebyli zajedno v taktice. Kdyby byli všichni pomáhali Napoleonovi, byl by jistě Napoleon Gogem z Magogu. Ale koneckonců jejich generace asi ještě nabyla dostatečně zralá. Magid z Kožnice zemřel týden před Simchat Tora. Jasnovidec z Lublinu se stal obětí „velkého pádu“. A téhož roku zemřel i rabi Mendel z Rimanova. Obvykle se dodává výraz ka-jadú'a - „jak víme“. A jako vždycky to znamená pravý opak. Pokaždé když nějaký chasidský text použije výrazu ka-jadú'a, znamená to, že to neví nikdo.

Životy chasidských mistrů nevyplňovala jen tajemná vědění a mystické rituály, ale i poněkud ponuřejší realita života: Když šlo o Beštovo místo, postavil se rabi Pinchas, jak to bylo vždy jeho zvykem, na stranu poražených, především na stranu jeho syna, rabi Cvi Hirše. Udržoval také srdečné, ba dokonce vřelé styky s druhým poraženým, rabi Jákovem Josefem z Polného, který marně usiloval o místo po Beštovi. Hnutí povolalo k moci jeho soupeře rabi Dov Bera, Magida z Meziriče, muže, který měl vyvinutý smysl pro řád a organizaci. Rabi Jákov Josef byl zklamán, zahořkl, a ke svým bývalým žákům se obrátil zády. Anebo jiný příklad týkající se roztržky s ortodoxními židy - mitnagdim: Najali si muže, který procházel celou Haličí a Podolím, všude se vydával za syna vilenského Gaona a tvrdil, že mu otec poručil odejít z domu, vydat se do exilu, bloudit z místa na místo, a tak dělat pokání za přestupky proti chasidům. Snadno si lze představit, da jaké asi zuřivosti to mitnagdim přivedlo.
A mezi velkými tématy se proplétá každodenní život, řešení problémů, malých i velkých: O jiném šabatu hostil rabi Baruch z Mezibože u stolu návštěvníka z Jeruzaléma. Dlouho se mu díval do tváře a pak se ho zeptal:
- Vypadáš smutně. Proč?
- Jsem smutný, odpověděl host. Nemohu se toho smutku zbavit. Příliš mnoho jsem cestoval, příliš mnoho jsem žil, viděl jsem příliš mnoho utrpení.
- Ale teď je šabat, pokáral ho rabi Baruch. Je zakázáno cestovat, je zakázáno i trpět!
- Já za to nemohu mistře! Snažím se netrpět, a stejně trpím.
Nato se rabi Baruch zvedl, a jak stál nad ním, řekl mu s důrazem na každou slabiku:
- Já ti přikazuji abys netrpěl. Nařizuji ti, aby ses otevřel radosti!
A po dlouhém přemýšlení dodal:
- Pojď, ukážu ti, jak na to.

S moudrostí, zaníceností, pokorou a hněvem, soucitem a smutkem, prostotou, smírem, ale i mlčením procházeli světci chasidismu životem. Jejich postavy byly opředeny předivem legend. Pokud máte zájem dotknout se podivuhodně pevné i snadno rozervatelné tkaniny chasidských legend, pak Vám Elie Wiesel utkal zajímavý kousek. Někoho možná znudí, že obdobná vlákna používají i jiná náboženství, někdo se určitě se zaujetím pozastaví nad nevšední prací s člunkem.
Mimo děj musím ještě vychválit dodatky. Kromě běžného slovníčku pojmů je to mapa oblasti, ke které se děj knihy vztahuje. Platí totiž, že většina duchovních středisek chasidismu jsou v zásadě malé vesnice, takže zatímco Lublin a Vilno sice v atlase najdete, tak Kock, Pšischu a Vorky jen stěží. Pravým klenotem je pak Dodatek II - chronologická tabulka se sloupečky: Politická a ekonomická fakta, Intelektuální život a vynálezy a V židovském světě. Kromě lepší časové orientace mezi dobou působení zmiňovaných cadiků a událostmi známými ze dějepisu se také dovíte, že v roce 1751 Portugalsko zrušilo trest smrti upálením.

A nakonec ještě tradiční rituální odstavec, že knihu vydalo nakladatelství Portál, v roce 1998, 201 let po smrti Gaona z Vilna, vynikajícího kabalisty a talmudisty a náruživého nepřítele chasidismu.

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz. Autor souhlasí se zveřejněním.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0