Portál.cz > Portál v médiích > Psychobiologie

Psychobiologie

Autor: Tomáš Grim | Datum: 5.12.2001

Psychobiologie je nový interdisciplinární obor, který se snaží propojit psychologický a biologický výzkum. Učebnice Psychobiologie je ambiciózním počinem – její nezvykle široký záběr sahá od embryologie a neurologie až po etologii a evoluční biologii. Mezi její velké klady patří podrobná diskuze konceptuálních problémů, které jsou zásadní nejen pro psychobiologii, ale i etologii či evoluční biologii.

Tuto úvodní bezmála dvousetstranovou část knihy by si měl pečlivě přečíst každý student etologie či evoluční biologie – jsou zde probírána velmi důležitá témata (redukcionismus, podmínky nutné a postačující, multifinalita a ekvifinalita, atd.), která byla v českých učebnicích probírána nedostatečně nebo vůbec. Vysoká kvalita překladu je velkou úlevou pro čtenáře, který nemusí neustále přemýšlet co tím chtěl překladatel (nikoli autor!) říci. Na druhé straně trpí učebnice některými nedostatky. Z prostorových důvodů se zde zaměřím pouze na jeden.
Podstatná část Psychobiologie je věnována kritice sociobiologie. Autoři píší, že mnohé sociobiologické argumenty „nás zarazí jako absurdní karikatury“ (s. 159). Jako karikatury čtenáře ovšem spíše zarazí to, co Michel a Mooreová uvádějí jako sociobiologické argumenty, srovnáme-li jejich interpretace s tím, co současná sociobiologie a evoluční psychologie skutečně tvrdí (Krebs & Davies 1997: Behavioural Ecology, Buss 1999: Evolutionary psychology). Vzhledem k obsáhlosti kritiky je nemožné zde rozebírat argumentaci autorů, naštěstí má však český čtenář k dispozici alespoň některé populárnější publikace zabývající se tématem (R. Dawkins: Sobecký gen, M. Ridley: Červená královna). Je zajímavé, jak Michel a Mooreová podrobně dokládají svá tvrzení citacemi kritiků sociobiologie, zatímco u charakteristik sociobiologických názorů většinou neuvádějí původní zdroje.
Celou knihou se táhne snaha autorů vyhnout se adaptivním evolučním vysvětlením. Autoři jednoznačně preferují neadaptivní neselekcionistická vysvětlení – mnohé znaky podle nich vznikají samoorganizací či jako vedlejší produkty jiných procesů. Neadaptivních vysvětlení jsou však mnohdy problematická: vždy např. můžeme tvrdit, že daný znak je důsledkem nějakého dosud neobjeveného zákonu růstu (a není tedy adaptací), navíc některé alometrické zákonitosti růstu se ukázaly být selektovatelnými znaky – nejsou to tedy žádné neměnné a omezující vlastnosti ontogenetických procesů. Snaha vyhnout se adaptacionistickým vysvětlením vede autory až k absurdním tvrzením: např. na s. 185 tvrdí, že role přírodního výběru při určování vývoje adaptivních znaků je nepravděpodobná! Pokud autoři souhlasí s tím, že geny jsou selektovány přírodním výběrem, nemohou tvrdit, že ontogenetické procesy jsou na genech nezávislé – gen může být selektován pouze tehdy, pokud (jakkoliv) ovlivňuje vývojové procesy.
V čem je problém? Celá kritika „evolučního determinismu, redukcionismu a panadaptacionismu“ je zjevně poplatná názorům S. J. Goulda, který se proslavil nejen vysokou literární úrovní svých esejů mezi laiky, ale i překrucováním a karikaturizací některých aspektů současného evolučního myšlení mezi odborníky. Domnívám se, že ke Gouldově popularitě částečně přispěla i skutečnost, že laický čtenář nemá přístup k primární literatuře a stěží pak může odhalit pozoruhodnou otrlost S.J. Goulda, který v některých případech převezme určitý názor autorů, které kritizuje, a jímž pak do úst vloží pravý opak toho, co původně tvrdili. Michel a Mooreová se pak při kritice současné evoluční biologie dopouštějí školácké chyby – místo pečlivého studia primární literatury spoléhají na tvrzení člověka, který svou kariéru částečně založil na balamutění laiků. Způsob, jakým pak autoři sdělují, že „úspěšnost určitého genu závisí do velké míry na ostatních genech v organismu“ (s. 173), vyvolává dojem, že se v tomto bodu zásadně rozcházejí s názory sociobiologie, která spočívá na analýze „atomisticky definovaných znaků“ (s. 159). Každý student, který si přečetl Sobecký gen však ví, že Dawkins psal totéž co Michel a Mooreová už v roce 1976.
Učebnice Psychobiologie má řadu nejen pozitivních, ale i negativních stránek. Přesto by si knihu měli přečíst všichni studenti sociálních i přírodních věd, kteří jsou schopni ji číst kriticky a konfrontovat tvrzení autorů s dalšími pohledy na problematiku vývojové a evoluční biologie.
Tomáš Grim
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0