Portál.cz > Portál v médiích > Psychodiagnostika dětí a dospívajících (recenze)

Psychodiagnostika dětí a dospívajících (recenze)

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 17.6.2002

Úspěšné léčení některého somatického onemocnění (třeba zánětu průdušek) vyžaduje především správnou diagnózu. Nezkušený nebo nedbalý lékař (dodejme, že zodpovědní jsou v silné většině) by se mohl zmýlit. Pak by léčil dítě s cystickou fibrózou nebo astmatem podobně jako pacienta s bronchitidou a asi by nebyl moc úspěšný. I psycholog potřebuje k úspěšné práci zjistit nejprve správnou diagnózu svého malého klienta. V současné době mají psychologové k dispozici mnoho nejrůznějších testů. K orientaci v možnostech diagnostiky poslouží odborníkům publikace Psychodiagnostika dětí a dospívajících autorů Mojmíra Svobody, Dany Krejčířové a Marie Vágnerové.

Kniha nabízí nejen orientaci v testových metodách, ale upozorňuje na specifika, s nimiž se psycholog může setkat, např. při vyšetření inteligence u dětí se smyslovou vadou apod.
V úvodu autoři vysvětlují základní předpoklady úspěšného vyšetření. Nutnou podmínkou je zvolení vhodné metody či testového materiálu, aby byla potvrzena nebo vyloučena právě ta porucha, na kterou je podezření, neboť každý test je „stavěn“ na zjišťování konkrétní oblasti. Vyšetření nesmí dítě stresovat, proto by mělo vycházet ze známých činností-u malých dětí se využívá hra. Všechny děti by měly vědět, proč je rodiče zavedli na vyšetření.
K vyšetření psychického vývoje se používají nejprve klinické metody. Pozorování, rozhovor, rozbor kresby a zejména rodinná a osobní anamnéza přiblíží malého klienta jako člověka. Pozorování dítěte při spontánní hře umožní sledovat úroveň jemné i hrubé motoriky, fantazii a tvořivost. Pro dítě je zase hra příjemným začátkem neznámé situace. Rozhovor vede psycholog s dítětem i rodičem. Od rodičů zjistí podstatná anamnestická data, s dítětem pohovoří o jeho potížích a ujistí se, že dítě rozumí, proč jde na vyšetření. Klinické metody doplňuje rozbor kresby, a to buď spontánní, nebo „na zakázku“(kresba začarované rodiny).
Testové metody jsou tzv. objektivní prostředky získání informací o psychické úrovni testovaného subjektu. U malých dětí (kojenců a batolat) se využívají vývojové škály. Testování velmi malých dětí je velmi náročné, vyžaduje dostatek času a zkušenosti. Často se musí opakovat, aby se vyloučilo zkreslení výsledků vlivem únavy dítěte. Další užívanou metodou jsou testy inteligence. To lze realizovat asi od tří let dítěte. K testování inteligence bylo vytvořeno mnoho testových materiálů, u nás je asi nejznámější PDW-Pražský dětský Wechsler. Nicméně psycholog není vázán pouze na tento test, může využít mnohé další materiály. Některé testy inteligence mohou upozornit i na možnou poruchu učení, což zákonitě vede k pokračování za pomoci dalších testů, to z kategorie testů speciálních schopností, znalostí a dovedností. Pomocí těchto metod zjišťuje psycholog úroveň pozornosti a paměti, sluchové diferenciace, typ laterality nebo jazykové schopnosti. Pomocí testů z této oblasti může být zjištěna i specifická porucha učení. Autoři u všech typů testů upozorňují na validitu materiálu, přesně určují, jakou schopnost testem posoudíme a za jaké situace lze test použít (některé testy můžeme předkládat kolektivu dětí, jiné vyžadují individuální testování).
Testové metody neslouží pouze k zjištění inteligence a speciálních schopností. Neuropsychologické vyšetření se zaměřuje na zjišťování skrytých poškození CNS. Může pomoci odhalit např. centrální poruchu zrakového vnímání, poruchu koncentrace nebo poruchu sluchového vnímání. Zvláště zde závisí správné uchopení problému a odlišení běžné poruchy od dosud nepoznaných neurologických obtíží na erudici testujícího. Projektivní metody reprezentuje známý Roschachův test, který tvoří tabule se skvrnami. Testovaný má uvést, co mu předložené obrazce připomínají. Pochopitelně lze užít další testy, které využívají projekce. Kresebné metody spočívají v kresbě „na zakázku“. Dítě např. obkresluje, dokresluje nebo kreslí lidskou postavu. Pomocí kresby lze odhadnout psychomotorickou úroveň dítěte. Část věnovanou testovým metodám uzavírá přehled používaných dotazníků.

Druhá část publikace obsahuje přehled speciálních problémů, s nimiž se psycholog setkává při vyšetřování dětí a dospívajících. Autoři popisují charakteristiku jednotlivých obtíží a uvádějí vhodné vyšetřovací metody, které pomohou zmapovat daný problém. Popis obtíží doplňuje vždy kazuistika a také doporučení k nápravě nebo zmírnění obtíží.
Vyloučení nebo prokázání mentální retardace je častou „zakázkou“ psychologů. Na možné zaostávání psychického vývoje dítěte upozorní rodiče pediatr nebo učitelka MŠ, někdy si problému všimnou sami rodiče nebo někdo z příbuzných. Stanovení diagnózy mentální retardace předpokládá použití testu inteligence a neuropsychologické vyšetření. Psycholog musí získat i podrobnou anamnézu. Autoři upozorňují, že takto závažná diagnóza nesmí být vyřčena po prvním vyšetření, protože zvlášť malé děti nemusí spolupracovat, být unavené nebo mít nějaký zdravotní problém, o němž se zatím neví.
Psycholog se může setkat s vyšetřením smyslově postižených dětí. Pochopitelně dítěti se sluchovou vadou nelze předkládat ústní pokyny a musíme počítat s horším porozuměním slovnímu zadání, a podobně dítěti s vadou zraku nemůžeme dávat úkoly zkoumající zrakovou diferenciaci, obkreslování apod. Naštěstí řadu lze modifikovat, např. skládanky mohou mít hmatovou úpravu.
Psychologické vyšetření provádí psycholog i u dětí s motorickým postižením. Také zde musí počítat s některými omezeními-třeba velkou únavností a obtížemi s psaním. Součástí poradenské služby je pomoc rodičům při podpoře vývoje dítěte a také posouzení možnosti integrace smyslově a motoricky postižených dětí. Autoři svá doporučení ilustrují řadou příkladů z praxe. Děti s poruchou řeči navštěvují nejen logopeda, ale při závažnější vadě řeči i psychologa. Ten by měl vyloučit mentální retardaci u dítěte s vývojovou dysfázií a poradit rodičům vhodné způsoby stimulace vývoje a správný výběr školy.
Neuropsychologické vyšetření dítěte má potvrdit nebo vyloučit tzv. organicitu obtíží, což je důsledek strukturálního postižení mozku (úrazy hlavy nebo infekce CNS) nebo funkčními neurofyziologickými obtížemi (epilepsie). U dětí s epilepsií se vyskytují nedostatky v myšlení a poruchy chování. Infekce CNS jsou tím závažnější, čím dříve je dítě prodělá. Způsobují řadu obtíží, které se mohou projevit až dlouho po nemoci. Úrazy hlavy jsou nejčastější příčinou smrti u dětí a obtíže závisí na závažnosti poranění (od hlubokého postižení psychiky po neklid). Psycholog by měl spolupracovat s lékaři na vypracování rehabilitačním plánu.
Pervazivní vývojové poruchy byly často zaměňovány za mentální retardaci nebo psychiatrické onemocnění. Autismus nebo příbuzné diagnózy charakterizuje porucha mezilidských vztahů, obtíže s řečí a komunikací a odporem ke změně. Tyto obtíže jsou celoživotní a trvale narušují běžné sociální fungování postižených lidí. Rodiče dětí s pervazivní vývojovou poruchou jsou ve velmi obtížné situaci, protože si vyčítají, že postižení způsobili nedostatečnou péčí. Z posledních výzkumů však vyplývá, že tyto poruchy mají organický základ ve strukturálních změnách mozku, uvažuje se i o genetické příčině. Psychologické vyšetření je v tomto případě velmi náročné, používá se test, který hodnotí sociální chování, řeč a schopnost adaptace. Péče o děti a dospělé s autismem vyžaduje pochopení pro specifické obtíže, odborníci doporučují strukturování prostředí a takovou výuku a činnost, která vychází z vývojové úrovně konkrétního dítěte.
Psycholog je také často žádán o posouzení školní zralosti dítěte. Školní zralost se posuzuje pomocí testů školní zralosti, doporučuje se i otestování inteligence. Doporučení odkladu nebo nástupu do školy musí vždy provázet doporučení, které dílčí schopnosti rozvíjet a jak. Po nástupu do školy se u některých dětí rozvine porucha učení. Stanovení poruchy a jejího stupně opět předpokládá posouzení inteligence a dále použití speciálního testu pro diagnostikování SPU. I zde je nutno vyšetření doplnit doporučením, jak poruchu napravovat.

Výčet speciálních problémů, které provázejí psychodiagnostiku dětí a dospívajících, je téměř nekonečný. Autoři podávají vždy velmi podrobné informace o jednotlivých obtížích a také o vhodných nápravných opatřeních, které by měl psycholog rodičům a učitelům klienta doporučit. Nabízejí také vzor psychologických záznamů, a to jednak nálezů, které si vede psycholog, a dále zpráv, které musí vystavit po ukončení vyšetření a stanovení diagnózy. Doporučují i vhodné způsoby vedení samotného vyšetření-zajištění nerušeného testování a rozhovoru, důkladnou znalost použitých materiálů nebo soustředěnou pozornost vyšetřujícího na vyšetření. Publikace Psychodiagnostika dětí a dospívajících autorů Mojmíra Svobody, Dany Krejčířové a Marie Vágnerové podává podrobné informace z oblasti poradenské práce. Zkušenosti autorů pomohou psychologům, pediatrům, speciálním pedagogům a studentům těchto oborů získat přehled možností vyšetření a nápravy obtíží, které se mohou objevit ve vývoji dítěte.

Mgr. Marie Těthalová


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0