Portál.cz > Portál v médiích > Psychologie dítěte (recenze)

Psychologie dítěte (recenze)

Autor: Jaromír Kopeček | Datum: 22.5.2002

Jean Piaget byl postavou nepřehlédnutelnou, a to nejen díky svému zjevu. K psychologii se dostal od přírodních věd a s sebou si přinesl i přírodovědný styl práce. Oproti bombastickým, vše vysvětlujícím teoriím, tu a tam podepřeným kazuistikami (případy), byl jeho styl založen spíše na sadách experimentů, ověřování a poněkud skoupý na teoretické zastřešování získaných faktů. Přesto, anebo právě proto se dostal do sporu se spoustou veličin psychologického panteonu. Kniha „Psychologie dítěte“ byla napsána spolu s jeho studentkou a následovnicí Bärbel Inhelderovou.

Podobně jako kniha Psychologie inteligence je shrnutím prací z oboru a jako taková je určena především studentům seznamujícím se s tématikou. Zakladatel genetické epistemologie v ní vykládá periodizaci kognitivního vývoje dítěte od senzomotorické úrovně, přes vývoj vnímání a symbolické funkce, až k výrokovým operacím. Jinak řečeno, vývoj dítěte od narození až k dospělosti, respektive k adolescenci, neboť dospělce již za fázi dítěte nepovažuje, i když se tak náhodou chová. Těžiště experimentů Piagetovy ženevské psychologické školy leží především v oblasti studia logického myšlení a jeho napojení na vývoj pohybových schopností a vnímání (s malými odbočkami k emočnímu vývoji).

V oblasti chápání prostoru se dokonce dostává až ke grupám, známým to algebraickým strukturám. V kontextu zmiňované „grupy přemístění“, grupa znamená, že: cestou z A do B se můžeme zastavit v C, můžeme se, chceme-li, vrátit, a když to uděláme, tak to vypadá, jako bychom ani nikam nešli. Dokonce můžeme jít z A do B různými cestami! Prostě nic, co by vypadalo na první pohled alespoň trochu podezřele a nechutně algebraicky. A přesto, zvládnutí těchto jednoduchostí umožňuje třeba pochopení „okliky“, což zvládnou nejen děti zhruba od jednoho roku, ale i šimpanzi, zatímco slepicím zůstává oklika v obecnosti navždy utajena. Piaget dokázal, že logicko-matematické pojmy se zakládají na operacích, které jsou abstrahovány z činností s předměty a ne jen z jejich pouhého pozorování, aneb vnímání, čímž se dostal do zásadního sporu s tvarovou psychologií Maxe Wetheimera, který tvrdil přesný opak.

A nejen s ním, došlo i na klasiky neodbornému čtenáři nejznámější: Freud mluvil později o narcismu, ale dostatečně si nepovšiml, že v tomto případě jde o narcismus bez Narcise. To k sebestřednosti kojenců, kteří ještě nechápou rozdíl mezi Já a Ne-já. A: C.G. Jung dobře viděl, že symbolika snů záleží v jakési primitivní řeči, což se shoduje s našimi poznatky o symbolické hře. Jung tuto symboliku studoval a ukázal na značnou obecnost některých symbolů. Avšak bez jakéhokoli důkazu (kontrola výsledků dělá jungonské škole ještě menší starosti než freudovským školám) dospěl k závěru, že obecné symboly jsou vrozené a vytvořil teorii dědičných archetypů.

Piagetova skupina rovněž studovala pochopení představ o zachování hmoty, váhy a objemu. Z deformací plastelínové kuličky dítě odhalí zachování hmoty asi v 7 až 8 letech, zachování váhy v 9 až 10 a v 11 až 12 zachování objemu. Kromě takto pozdního vzniku pozorovali, nebo spíše znovupozorovali, že dítě si nepamatuje situaci tak, jak ji vidělo, ale tak, jak ji pochopilo, aneb: Obrazná vzpomínka se týká schématu, a nikoliv vnímané předlohy. Právě přesná čísla nástupu jednotlivých „funkcí“ a občas i struktura vývoje poznání bývají na Piagetovi kritizovány. Ostatně také to byl jenom vědec a ne prorok. Zájemci o post-piagetovské pokusy na malých dětech doporučuji článek z časopisu Psychologie dnes reagující přímo na tuto knihu.

Ani v krátkém přehledu některých myšlenek z knihy by neměly zapadnout poznámky o dětském animismu: Dítě nerozlišuje fyzikální jevy od psychických. Jména jsou pro ně zcela hmotně připoutána k věcem, sny jsou malé hmotné obrázky, na které se díváme v ložnici, myšlenka je jakýsi hlas. Animismus se rodí ze stejného nerozlišení, ale v opačném směru. Všechno co se hýbe, je živé a má vědomí. ... Všechno může být - podobně jako miminka - živé i vyrobené. Jak velká část filozofie je ve světle tohoto citátu poněkud infantilní? I když, počítač přece padá vždy až už jste něco udělali a jen když jste zapomněli zálohovat - to ví přece každý! Ostatně, Piagetova zjištění o dětském animismu citují i freudovsky orientovaní psychoanalytici, ačkoliv, jak jsme viděli výše, tento s nimi neměl ni-žádného slitování.

Jaromír Kopeček

Recenze byla původně napsána pro www.neviditelnypes.cz.
Autor souhlasí se zveřeněním.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0